Teď už může kandidovat i slon Petr

Slon Petr byl idolem mých dětských let v pražské ZOO... Ale přece jen to byl slon. Včera večer jsem nevycházel z úžasu.

V mém mobilu se objevila zpráva, že svou kandidaturu na předsedkyni ČSSD vyhlásila také poslankyně Kateřina Valachová.

Kateřina Valachová je ve svých vyjádřeních opravdu velkolepá. Podle ní nastal čas, aby do toho šla, protože kandidovat bude vlastně kdekdo a ona chce mít jistotu, že strana, která bývala na 30% (v roce 2008 v krajských volbách dosáhla strana pod mým vedením opravdu velkolepých více než 35 % hlasů), nebude dlouho na oněch 4% preferencí, na které se dostala v některých průzkumech veřejného mínění nyní.

Snad pro uklidnění paní poslankyně bych chtěl říci, že k takovému poklesu volebních preferencí dochází před každým sjezdem, pokud do hry o předsedu ČSSD vstupuje více kandidátů. Pamatuji si např. na sjezd ČSSD na konci února 1993, kde jsem mj. i já kandidoval proti Miloši Zemanovi. ČSSD měla v únoru 1993 v průzkumech veřejného mínění pouhopouhých 7%, když ještě měsíc předtím byla na 9%. M. Zeman o tom rád mluví, že se strana pod jeho vedením dostala ze 7% až na 32% ve volbách v roce 1998, ale ve skutečnosti bylo tou výchozí základnou 9% preferencí. To jen tak pro úplnost.

Největší problém v případě Valachové je ten, že chce nyní řešit problém, jehož je ona sama řadu let součástí.

Dlouhá léta sleduji její „úžasnou“ politickou kariéru, kterou odstartoval B. Sobotka, když jí vytáhl z klobouku. Věděl, že jej Valachová ve funkci předsedy strany nikdy nebude politicky ohrožovat. Prostě proto, že je to politicky čajíček.

Ve funkci ministryně školství udělala všechno pro to, aby pozici strany ve veřejnosti pomohla v zásadě  nenapravitelně destruovat. V zásadě správná myšlenka inkluze ve školách se v jejím pojetí zcela zvrhla. A namísto jejího více méně dobrovolného a finančně státem stimulovaného rozvoje, a to jen v těch školách, ve kterých se proti ní nestaví učitelé, rodiče a nebude problém ani s dětmi, šla Valachová cestou prosazování „dobra“ hlava, nehlava.

Valachová ani Sobotka si vůbec nechtěli připustit, že každé dítě má také rodiče a prarodiče a že nevhodně uskutečněná inkluze celoplošně po celé zemi, postaví proti sociální demokracii statisíce lidí. A úplně zbytečně. Řada z těch ztracených voličů už se k ČSSD nikdy nevrátí.

Druhý věčný a nelichotivý pomník Valachové, který způsobil, že vlastně destruovala dvě desetiletí intenzivní práce řady funkcionářů ČSSD na podporu sportu a aktivit mládeže, byly čachry na ministerstvu školství se sportovními dotacemi. V procesu, který právě probíhá u soudu v Praze, předvádějí někdejší podřízení bývalé ministryně školství udivující gejzír pracovní neschopnosti. Prostě lidé ve světě sportu, manažeři sportovních organizací, jejichž úkolem je zajistit pro sportovce peníze, se nutně museli dostat do sporů o výši dotací, rozdělovaných na ministerstvu řízeném Valachovou naprosto neodborně. To, že Valachová u soudu vystupuje jen jako svědek a nikoliv jako obžalovaná hodně lidí považuje za výsměch spravedlnosti.

Valachová, po provalení skandálů se sportovními dotacemi, po zatýkání a policejní šťáře na jí řízeném ministerstvu, odstoupila z funkce ministryně. Dnes se patrně domnívá, že proplavala bazénem sava, které ji politicky již očistilo. Její nominace na pozici poslankyně před čtyřmi lety, kterou B. Sobotka osobně prosadil, byla velkou politickou chybou, neboť bývalá neúspěšná ministryně představuje i ve sportovní prostředí obrovskou negativní zátěž pro sociální demokracii.

Když vidím veřejná vystoupení Valachové ve sněmovně nebo i mimo ní, musím říci, že z ní mám pocit neuvěřitelné arogance, chybějící sebereflexe a naprosté hrochovitosti. Prostě všemu rozumí, všude byla, všechno zná. A přitom všechno podstatné, co mohla a za co nesla odpovědnost, nenapravitelně  zmrskala.

Pokud se něco takového octne v jakékoliv pozici ve vedení sociální demokracie, znamená to pro stranu definitivní konečnou. To odradí od volby této strany i ty nejskalnější, nejodolnější příznivce této strany, kteří stranu snad ještě dnes chtějí volit nebo přemýšlejí, že by ji znovu volili.

Jiří Paroubek