Rychlost ve škrtání neovlivní růst

Tak nám začal nový rok. Novoroční projev prezidenta republiky podpořil reformní vládu a nepodpořil liberály využívající volného pohybu zboží, kapitálu, ale také pracovní síly. Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne, zahyneš, je vzkaz prognostika Viktora Dyka lékařům, tedy v podání pana prezidenta. Liberálně si myslím, že Dyk metaforu použil v jiném smyslu, nežli v souvislosti s exodem s poměry nespokojených lidí.

Kverulanti názorů protichůdných páně prezidentovým pak zaslouží opovržení, tedy podle pana prezidenta. Liberálně si myslím, že kverulanti zaslouží vyslechnutí a zamyšlení se. I kverulant může mít v lecčems pravdu, možná dokonce v mnohém.

Reformy jsou tím, čím vláda zdůvodňuje svou existenci. Reformy, které mají zlepšit život náš všech, zejména pak našich dětí. Reformy, které mají reformovat to co zejména pravicové a tedy páně prezidentovy a Topolánkovy vlády špatně založily. Jako ekonom říkám, hlavní reformou by mělo být odstranění Topolánkovsko/Kalouskovsko/Nečasovského baťohu, který nás do fiskálních problémů z velké části přivedl. To že reformovat bude duo Kalousek/Nečas považuji za ztrátu jakékoli sebereflexe těchto politiků, ale budiž. Podívejme se tedy na reformy, které nás čekají, a které náš život zasáhnou:

Nejprve drobná vylepšení:

Nemocenskou budou platit firmy lidem déle. Pro lidi, kteří se starají v duchu filozofie ODS sami o sebe, je to špatně. Pro firmy, pro ekonomický růst je to špatně. Pro úsporu státu krátkodobě dobře.

Elektřina zdraží. Pro lidi, firmy, úspory státu i ekonomický růst je to špatně. Pro státní příjmy z ČEZu je to dobře.

Vracení DPH z nezaplacených faktur (záměrně neříkám z pohledávek). Pro lidi je to špatně, Pro firmy ve svém důsledku špatně, pro stát špatně, pro vychytralce dobře. Bereme totiž neplacení jako věc normální. Vytvořil se navíc poměrně široký tunel na státní peníze. Moc bych se nedivil, kdyby tato věc přinesla podobný efekt jako fotovoltaika. Dobře míněná věc byla zdeformována a zneužita…

Poplatky při založení firem, mýtné, a mnohé další. Pro lidi, firmy, ekonomický růst je to špatně, pro příjem státu krátkodobě dobře.

Porodné i rodičovská omezeně, nižší dlouhodobá nemocenská. Pro lidi je to špatně, pro firmy špatně – kvůli spotřebě i tlaku na růst mezd, pro ekonomický růst je to špatně, pro úsporu státu krátkodobě dobře.

Vítězem drobných vylepšení podle mého je státní kasa a šibalové všeho druhu. Poraženými lidé a firmy, obyvatelstvo s výjimkou těch nejbohatších. Vítězem je bilance státního rozpočtu. Qui bono? Jak hluboce se vláda mýlí, když se domnívá, že vykázáním nižšího rozpočtového schodku za každou cenu zlepší život lidem. Jedinou cestou pro zlepšení státních financí je zlepšení hospodaření státu a zvýšení ekonomického výkonu. Drobná vylepšení touto cestou nejdou.

Co zásadní vylepšení?:

Daně se zvýší. Každému kdo pracuje plošně o 1200 korun. Pro lidi, firmy je to špatně, pro státní rozpočet dobře. Hasičům, celníkům, policistům, vojákům se sníží příjmy nikoli o proklamovaných 10%, ale až o čtvrtinu (to je fakt u příjmu jednoho z mých přátel profesionálního hasiče – budou mu totiž kráceny příspěvky, příplatky i stravenky, život bude ale nasazovat naprosto stejně, možná jen s menším nadšením). Je snadné snížit si plat o 5%, kolegové ústavní činitelé. Snižte si ho však o čtvrtinu. A vypořádejte se s tím s porozuměním. Mějte plat 30 tisíc a snižte si ho na 23 tisíc. A vyžijte s tím s pochopením pro vládu. To od vás žádá prezident a vláda. Qui bono? Ekonomickému růstu rozhodně ne, státnímu rozpočtu ano. Tedy krátkodobě, těch sedm tisíc korun zmíněný hasič totiž neutratí za zboží či služby. Vláda tak podřezává ekonomickou větev, příjmy státu. Že se následně s rachotem ulomí, je jí jedno. Nerozumím tomu. Zdá se, že ani vláda a to je horší.

Škrty ve výdajích státu. Tím, že stát nebude investovat, nepomůže nikomu. Ani státním financím. Pokud se někdo domnívá, že stát díky tomu bude hospodařit zodpovědněji, mýlí se. Problematické zakázky, jako je ekologický velkotendr, nejrůznější marketingové podpory potřebným firmám, se nezruší. Zruší se ty investice, které by nám všem mohly pomoci.

Shrnuto a podtrženo, stát seškrtá, co se dá, sebere lidem, co se dá, omezí své služby, jak se dá. Lidé i nadále budou na stát platit buď stejně, nebo více. Dostanou méně či nic. Po zimě pojedou po rozbité silnici, svezou k ohni hasiče nemajícího požárního vozu, ošetří si sami drobnou zlomeninu a s radostí si pořídí další dítě, neboť nic není záslužnějšího nežli snášet hloupost jiných s trpělivostí. Já jsem si ale představoval a představuji stát jako službu občanům, službu, za kterou platí a kterou dostávají v odpovídající kvalitě. Teď se místo služby mohou občané vyfotit s Kalouskovým rozpočtem.

Reformy, ať již zaváděné či plánované současnou vládou, činí z naší republiky jednorychlostní útvar. Vláda zařadila škrtací rychlost. Škrtá lidem, nikomu jinému. Prorůstová opatření zařadit neumí, nebo nechce. Jednorychlostní republiku vidím jako největší omyl i nebezpečí pro budoucnost. Fascinace úsporami, víra v to, že naše hospodářství je řecké, i když všechny indikátory říkají opak, učinily ze současné vlády těleso mající schopnost zařadit právě jen tu jednu rychlost. A to je málo. To je nebezpečně málo.

Ale jsme u počátku roku. Již zaznívají hlasy, že bude třeba prodat státní lesy, poštu, možná ČEZ či Budvar. Vlastně doprivatizovat co ještě státu zbylo. Stát přece majetek nepotřebuje, když neposkytuje občanům žádnou službu. Les může být soukromý, pošta může přestat doručovat, babičky mohou soukromým dopravcem vyrazit po soukromé silnici pro důchod do soukromé pobočky soukromého penzijního fondu. Penzijní reforma je dalším hitem nového roku. K doražení sociálního státu je třeba ji provést tak, jak si ji navrhli lidé z penzijních fondů samotní (!). To nemá ve světě obdoby, snad jen v Chile generála Pinocheta neblahé paměti. Za sebe slibuji, že učiním v novém roce vše pro to, aby stát svou roli poskytovatele služby občanům plnil. Aby chyby vládou činěné nebyly chybami konečnými.

Na začátku tohoto roku jsme si odpustili v Praze po mnoha letech ohňostroj. Šetříme. Pamatuji rok (2002), kdy mě v městské radě přehlasovali a začali ohňostroj platit z městských peněz celý. Zato jsme bývalé radní města uvolnili jako předsedy výborů a úředníci jim na magistrátu museli vyklidit patro pro jejich kanceláře a sekretariáty. Aby i bez funkce radního zůstali u zdroje. To jsou paradoxy, řečeno s bývalým panem prezidentem. To jsou reformy, řečeno s tím současným. Republika to unese, má široká záda.

(článek vyšel ve zkráceném znění v Hospodářských novinách dne 10. ledna 2011)