Rozpočtoví kutilové z koalice SPOLU

Pravicové strany, soustředěné ve dvou předvolebních koalicích, PirStan a SPOLU, rády fantazírují o rozpočtové odpovědnosti a o vyrovnanosti státního rozpočtu.  Tedy ovšem někdy v daleké budoucnosti.

Přitom největší schodky státního rozpočtu, počínaje rokem 2009 až do roku 2013 včetně (schodky   silně převyšující 100 mld. korun) dělaly každoročně ohromné záseky do státního rozpočtu právě pravicové vlády.

Sobotkova a Babišova vláda postupně snižovaly schodky státního rozpočtu a v několika letech v období 2014 – 2019 byl státní rozpočet dokonce s přebytkem.

To se pochopitelně změnilo v roce 2020, kdy se objevila pandemie, která  zasáhla hospodaření státu lockdownem. To na jedné straně generovalo nové a vysoké výdaje státu na udržení zaměstnanosti a udržení existence stovek a tisíců firem a živností. Na druhé straně byl ale daňový výnos a tedy i příjmy státního rozpočtu podstatně nižší než obvykle.

V tomto roce se bude schodek státního rozpočtu pohybovat kolem 400 mld. korun. Je to neslýchaně vysoké číslo, ale ČR, pokud jde o vývoj deficitu státu, není v nastalé situaci ve světě výjimečná. Tedy myslím mezi zeměmi s vyspělou ekonomikou.

Dokonce i státy známé svou vysokou rozpočtovou odpovědností, jako je Německo či Švédsko, musely změnit přístup ke svému státnímu rozpočtu a propadly se z přebytkového hospodaření do hospodaření deficitního.

Ale dříve nebo později budou muset všechny státy, včetně České republiky, konsolidovat své státní rozpočty. Budou muset snižovat schodky a v přiměřeném čase několika let se dobrat k vyrovnanému rozpočtu. Myslím, že by na to mělo stačit jedno volební období. Jedno volební období, rozpočtově odpovědná vláda a plně kvalifikovaný ministr financí.

K tomu, aby se snižovaly schodky státního rozpočtu není ovšem možné vědomě zatěžovat státní rozpočet dalšími přebujelými výdaji, rozpočtovou rozmařilostí. V té se kupodivu neliší všechny pravostředové strany od např. Přísahy. 

Všechny tyto strany se dožadují razantního navyšování zbrojních výdajů během  několika let až do výše 2% HDP. To by ale znamenalo v příštích letech každoročně navyšovat státní rozpočet v položce ministerstva obrany  o desítky mld. korun (v příštím roce MO bude v rozpočtu disponovat 92 mld. Kč).

Zdá se ale, že zbraňové systémy a zbraně, které lifrují s velkou láskou jednotlivým státům NATO zejména americké a vůbec zahraniční zbrojařské koncerny, jsou v mnoha směrech k ničemu v boji s odhodlaným protivníkem jakým je např. Talibán. Tyto finančně supernáročné zbraně a zbraňové systémy jsou k ničemu také při boji s mezinárodním terorismem. Asi to chce přehodnotit vojenské doktríny zemí NATO, celkový přístup NATO ke světu. Zásadní k řešení je otázka, zda má NATO být po boku USA světovým četníkem. Zda o to vůbec někdo ve světě stojí. No, a pokud se budou razantně navyšovat zbrojní výdaje, jak to chce v každoročních státních rozpočtech pravice, Přísaha a vlastně i hnutí ANO (byť to v mírnější podobě), nebude tolik peněz na rozvoj školství, zdravotnictví, vědy a výzkumu atd.

Koalice SPOLU, jejíž členské strany ODS, TOP 09 i lidovci, tak rády žvaní o rozpočtové odpovědnosti, se nebojí před volbami sáhnout ani do arsenálu demagogie. Chtějí zcela zrušit 15% sazbu DPH, kterou jsou zatěžovány potraviny (významná část z nich) a přesunout takto zatím zdaňované zboží do nižší, desetiprocentní sazby DPH.

Připomenu jen, že v době vlády, kterou jsem vedl, tedy na konci roku 2006, dosahovala snížená sazba DPH (vesměs na potraviny)  výše pouhých 5%. A zvýšená sazba DPH pouhopouhých 10%. Daňová reforma, prosazená v roce 2007 Topolánkovou vládou, v níž byly zastoupeny z dnešních stran ODS, KDU-ČSL a prostřednictvím Kalouska a Schwarzenberga také TOP 09, znamenala snížení daňových sazeb u daně z příjmu pro nejbohatší a příjmově nejsilnější občany a také odstranění daňové progrese ve firemním sektoru. A aby alespoň zčásti vyrovnala v důsledku toho vzniklé daňové výpadky, prosadila tato vláda, počínaje rokem 2008, zvýšení sazeb DPH, což se týkalo také potravin. Dnes chce jít tato koalice a v ní zastoupené strany opačným směrem. To, že to může znamenat ve státním rozpočtu výpadek desítek mld. korun, je jim srdečně jedno. Mluví o tom, že vykompenzují tento výpadek údajnou úsporou při snižování státních úředníků o 13%. Takový návrh mohou udělat jen lidé, kteří o chodu státní správy vědí jen málo. Státní úředníci jsou vesměs specializovaní pracovníci, kteří jsou vyškoleni pro druh práce, který v soukromém sektoru nenalézá uplatnění. Jinak řečeno, ze státní správy vyhození zaměstnanci půjdou rovnou na Úřad práce a řada z nich jen rozšíří řady nezaměstnaných. A to k tíži výdajů státu. Agendy, které na ministerstvech, resp. obecně v centrálních a jiných státních úřadech tito lidé opustí, nebudou vykonávány anebo budou zajištěny jen chabě. Tito lidé by odešli ze státní správy i se svými znalostmi a dovednostmi. Ani z praktických důvodů to žádná velká trefa nebude, neboť to může přinést úspory (pokud to vůbec nějaké přinese) tak 2 – 3 mld. korun. Takže na jedné straně nám koalice SPOLU zařídí, pokud se, nedej bože, dostane do vlády (což naštěstí nehrozí takovou měrou jako třeba v únoru t. r.), výpadek ve státním rozpočtu v řádech desítek mld. korun . Přitom bude tvrdě trvat na navyšování zbytných vojenských výdajů o desítky mld. korun. A ušetří za úředníky, které vyhodí z centrálních úřadů v jednotkách mld. korun.

Ukazuje se, že v řadách koalice SPOLU,  kromě ekonomických kutilů typu Skopečka, není žádný skutečný národohospodář, který by se v nastalé situaci, kdy je potřeba se vážně zamyslet nad konsolidací veřejných financí, chtěl chovat odpovědně.

Chiméry o tom, že už vznik vlády s účastí pravice bude znamenat mimořádně vysoký nárůst HDP v příštích letech, což pokryje bohatě všechny díry ve státním rozpočtu, jsou pohádky pro hlupáky, kteří tomu snad chtějí věřit. Za posledních vlád pravice v letech 2007 – 2013 došlo dvakrát k hospodářské recesi. Tedy vláda pravice proslula v nedávné minulosti, coby vláda vysokých deficitů a hospodářského poklesu. A teď se chce chovat pravice úplně stejně neodpovědným způsobem, jako to dělala za svých dvou posledních vlád.

Jiří Paroubek