První imprese z kroků nového kabinetu

Nová vláda zatím ještě nevznikla, ale už se objevují první velké chyby, které půjdou za ní.   Nová vláda ještě nevznikla, ale už se objevují první velké chyby, které půjdou za ní.

Tak především v programovém prohlášení pětikoalice, pokud jsem v něm nečetl jen to „bílé“, ale naopak jsem ne vždy vnímal to černé, není nic o dokončení boje s pandemií covid-19. Možná, že by pánové a dámy z nové vládní koalice mohli říci už něco konkrétnějšího než to, že to“ ve vztahu k  pandemii covidu-19 dělala Babišova vláda špatně.

Lipavského začátečnický lapsus

Podle české Ústavy formuluje zahraniční politiku státu vláda, tedy zejména její premiér a její zajištění uskutečňuje ministr zahraničí, který k tomu má k dispozici aparát ministerstva zahraničí a diplomatickou službu v zahraničí.

Prezident republiky je součástí výkonné moci státu a podílí se na uskutečňování zahraniční politiky republiky. O to více překvapuje, když údajný kandidát na ministra zahraničí z pirátské strany, Lipavský, dává k dispozici médiím svůj názor, jakoby on byl tou figurou, jež je při uskutečňování zahraniční politiky státu rozhodující. Ale tak to není. Končící ministr zdravotnictví, Vojtěch, z hnutí ANO, by prý neměl být velvyslancem ve Finsku. Přitom Vojtěchovo jmenování velvyslancem ve Finsku schválila už před časem Babišova vláda, jeho jmenování podepsal prezident republiky Zeman a v rekordně krátké době bylo od finské strany získáno i tzv. agrément (diplomatický souhlas).

Lipavský mě na tomto svém zatím jediném a dokonce prvním  příspěvku k zahraniční politice státu   přesvědčil, že vůbec nechápe vztahové a funkční souvislosti v oblasti zahraniční politiky mezi prezidentem a vládou. Když se prezident rozhodne nepodepsat jmenování velvyslancem kohokoliv, o jehož angažmá v diplomacii již třeba rozhodla vláda, nikdo s tím nic nenadělá. Jinak řečeno, jmenování velvyslanců probíhá na základě často složitých jednání mezi Strakovou akademií a Hradem a na základě vzájemných kompromisů. Musí to tedy být lidé akceptovatelní také prezidentem.

Prostě, koalice se dohodla jmenovat do čela resortu zahraničí člověka, který jen dál sníží hodnotu a prestiž této pozice v očích veřejnosti.

A na ekonomiku od lesa

Když se dívám na ekonomický program pětikoalice, je to ve  mnohem vážnější, nežli lapálie, ke které se zatím dopracoval presumptivní ministr zahraničí Lipavský. V koaliční smlouvě se totiž mluví o zrušení EET, čímž ze státní kasy každoročně unikne 15 až 20 mld. korun.

Štědrá pětikoalice ale bude v rozdávání veřejných peněz ještě dále pokračovat. Snížení sociálního pojištění o dva procentní body znamená snížení příjmů veřejných rozpočtů o 35 mld. Kč ročně.

Zvýšení slevy na poplatníka o 3000,-/rok nás všechny bude stát každoročně 12,5 mld. Kč.

Na druhé straně má pětikoalice velkou starost vyživit již tak dost nabobtnalé rozpočty zahraničních zbrojařských firem. A to dokonce uzákoněním (!) povinnosti každoročně platit 2% z HDP na obranu. To by v tuto chvíli znamenalo pro přiblížení ctěnému publiku, vynakládat každoročně cca 140 mld. Kč (letos je roční rozpočet MO "jen" 92 mld. Kč). Což tedy je téměř o 50 mld. Kč více než kolik představuje letošní rozpočet ministerstva obrany. Můžeme říci, že se budou výdaje státu každoročně v této veskrze neužitečné oblasti navyšovat v průměru o 12 – 15 mld. Kč.

Takže bajlajfik tady bude nová „nálož“, zátěž pro veřejné rozpočty, přesahující 80 mld. Kč ročně.

A to vše za situace, že příští rok pokud jde o růst HDP země,  nebude ve znamení nějaké hostiny u bohatě prostřeného stolu. Velmi pravděpodobně bude nárůst HDP maximálně někde mezi 3 – 4%. S ohledem na rychlý růst cen potravin, ale také třeba pohonných hmot, může dojít k potlačení zájmů spotřebitelů o nákupy v jiných oblastech. A tedy, může dojít k poklesu spotřeby obyvatelstva, která je v tuto chvíli poměrně silným hnacím motorem tvorby HDP.

Nemá smysl se notoricky strašit nedostatkem čipů pro automobilový a perspektivně pro elektrotechnický průmysl. To není strašení, to je prostě fakt. Naštěstí ekonomičtí guru pravice odpískali obří nálet na výdaje státního rozpočtu pro příští rok, které chtěli osekat v režimu rozpočtového provizoria o nějakých 100 – 130 mld. Kč. Dnes už predestinovaný ministr financí Stanjura z ODS mluví „jen“ o 80 mld. Kč škrtů. Uvidíme, kterých oblastí se tyto škrty budou týkat. Doufejme, že ne chráněných  dílen, protože to by do stavu totální chudoby přivedlo na prvním místě občany zdravotně postižené, kteří by přišli o práci. Jinak česká pravice pokračuje naprosto stejným směrem, kterým se snažila řídit finanční politiku státu v letech 2007 – 2013. A víme, jak to dopadlo. Tehdy ministr financí Kalousek zredukoval příjmy státního rozpočtu z přímých daní o 70 – 80 mld. Kč ročně. Naopak zatížil širokou veřejnost, včetně těch nejpotřebnějších, růstem DPH. Připomenu jen, že za mé vlády byla DPH u potravin a základních potřeb na úrovni 5%. Dnes je násobně vyšší. A to je především „zásluhou“ vlád české pravice. Když se nedostávalo peněz, tak se obrali ti nejpotřebnější. A na poplatníky s vyššími příjmy se nesáhlo. Prý si to zaslouží.

Také zločinný experiment se snížením přímé daně (daň z příjmu po přechodu od superhrubé mzdy), na které se podílela mírou vrchovatou ODS, ale bohužel také hnutí ANO, připravilo státní finance každoročně o 80 mld. Kč příjmů. Program současných vládních stran pochopitelně nehovoří o likvidaci této výjimky od přespříštího roku, jak bylo původně deklarováno.

Pokud jde o celkové zadlužení státu, koalice se zavazuje, že na konci volebního období roční deficit veřejných rozpočtů nepřesáhne 3% HDP. Tedy žádné zázračné číslo. Abychom i to řekli v absolutním vyjádření, může se jednat o roční schodek ve výši 180 – 200 mld. Kč

Jisté tedy je, že žádný zázračný recept, hodný ekonomických Einsteinů na snížení schodku státního rozpočtu pravice nemá. Jako vždy za jejích vlád budeme mít po celou dobu jejího vládnutí, až do roku 2025 schodky v trojciferné výši, blížící se 200 mld. Kč ročně.

Druhá věc, která je jistá, že se rozpočet restrukturalizuje. Živnostníci (mezi které patřím i já) budou platit daně dobrovolně, protože jejich hospodaření příjmové části už nebude nikdo sledovat. Narůstající schodky v sociálním pojištění, budeme krýt zvyšujícím se zadlužením každoročně o 35 mld. Kč.

Co je ještě jisté, za vlády pravice budou strádat veřejné služby, ať už se jedná o školství, zdravotnictví, sociální oblast. Samozřejmě, že zákon o zachování hmoty platí i ve veřejných financích. Proto, když ubudou některé příjmy státu a naopak mu nové výdaje přibudou a hospodářský růst nebude žádný zázrak, nebude státní rozpočet zrovna vzorem dokonalosti a ekonomického důvtipu nové vlády.

SUMA SUMARUM: tak jak   to na základě rychlé analýzy vidím, může být za Fialovy čtyřleté vlády navýšen státní dluh o 800-1000 mld. Kč.