Proč vlastně média útočí na sociální demokracii?

Ještě před pár měsíci se strany české pravice, včetně Pirátů, chovaly zcela arogantně a pravicoví žurnalisté odepisovali A. Babiše a obecně všechny strany současné vládní koalice.

V obou pravicových předvolebních koalicích se již rozdělovala ministerstva. Připomenu, že premiérské křeslo mělo připadnout I. Bartošovi. O ministerstvo vnitra se vehementně hlásil V. Rakušan. Na ministerstvo financí byla velká tlačenice. Stanjura, Michalík, Wagenknecht, prostě fantazii se vůbec meze nekladly. Snad s výjimkou Michalíka jsem neshledával mezi těmi dvaceti či třiceti možnými kandidáty pravice na ministry nikoho, koho bych považoval za lepšího premiéra či ministry nežli jsou ti současní.

Od té doby se ovšem situace zásadně změnila. Pravice a s ní spjatý konglomerát médií a např. také agentury pro výzkum veřejného mínění, pochopily, že vítězství Babišova hnutí ANO ve sněmovních volbách se prostě zabránit nedá. Je to jen otázka skóre. A za druhé je zřejmé, že volební výsledek pěti stran obou pravostředových koalic nedá dohromady více nežli dvě pětiny hlasů voličů.

A tak se útok pravicových médií a také části zmíněných agentur soustředil na možné slabší články končící vládní koalice, což jsou koaliční ČSSD a quasikoaliční KSČM.

Zejména v průzkumech agentury Kantar CZ, pracující pro čím dál více se protivládně chovající ČT, bývají miniaturizovány volební preference sociální demokracie. Ti, kdo tento přístup z pozadí režírují, samozřejmě dobře vědí, že zpochybňování volebního úspěchu té které strany, může ovlivnit část voličů a odradit je od volby této strany. To by tuto stranu pak mohlo poslat pod čáru ponoru, tedy pod 5% hlasů voličů.

Takže sociální demokracie je v nelehké situaci. Ona média nevlastní. Velká část médií či novinářů chce nahrávat české pravici, a tudíž bude zpochybňovat její pozici a stejně tak pozici komunistů. Protože kdyby se ani jedna z těchto dvou stran nedostala do sněmovny, byl by A. Babiš připraven o potenciální politické spojence. A pravice by mohla konečně vyhrát. Okamurova eventuální podpora Babiše samotná by nestačila.

Ale zpět k sociální demokracii. Sociálně demokratická ministryně práce, která vede kandidátku této strany do sněmovních voleb v Praze, Jana Maláčová, tu a tam navštěvuje, zřejmě, aby zdůraznila význam celé akce, spolu s pracovníky Státního úřadu inspekce práce (SÚIP) a inspektorátu cizinecké policie, zaměstnavatele, aby zjistili, zda jsou ve firmách dodržovány zejména pracovně právní a další předpisy. Kdo jiný by měl chránit zájmy zaměstnanců, nežli právě sociální demokraté a jejich ministryně práce. Je to naprosto správný krok a zejména to není rozmar miliardáře, který se zatím tváří jako přítel lidu. Ale jeho poslanec za hnutí ANO, "přítel  lidu" Juříček, který je majitelem firmy Brano, začal vyhrožovat ministryni Maláčové žalobou. A to jen proto, že došlo k zveřejnění výsledků kontroly v jeho firmě. Firma Brano chybovala a dostala se podle všeho, tedy podle zjištění k tomu určených státních orgánů, do rozporu se zákoníkem práce. Ve firmě se nehlídaly přesčasy a prováděly se neoprávněné srážky ze mzdy. Pokud to tak je, je to prostě prasečina, i když se Juříček čertí a stěžuje si. A stejně tak si stěžuje  na tyto kontroly  Hospodářská komora,  a to ústy svého předsedy V. Dlouhého. Údajně se jedná o „politickou agitku“, která prý poškozuje důvěryhodnost SÚIP a inspektorátu cizinecké policie. Ale Maláčová přeci hájí zájmy obyčejných lidí jako ministryně průběžně více než tři roky, po které je ve funkci. Takže její současná snaha není ničím novým.

Zábavné je, jak hodnotí celou záležitost pravicový tisk. Tak v dnešní E15 se objevuje text, který se týká, v článku J. Horáka „Zoufalství před volbami“, právě prováděných kontrol na ochranu zaměstnanců. Komentář tohoto dobrého muže je ovšem zcela neobjektivní: „Nelze si nepovšimnout ani zoufalství v očích dua Maláčová – Stropnický ml. a jejich panické snahy zachránit nějakým způsobem potápějící se bárku jménem ČSSD a tím se vyhnout strašlivé vidině nástupu do pracovního procesu“. A ještě se v komentáři dále objevuje něco o „netvorovi z Hradu“, o „Titanicu“ a tak vůbec. Přitom poslední průzkum veřejného mínění, který byl zveřejněn včera (9. 9.) v MF Dnes, dává ČSSD ve sněmovních volbách naději na zisk 4,9% hlasů. Tento průzkum Medianu nechci přeceňovat ani podceňovat, ale 4,9% (a já si myslím, že to bude ve skutečnosti více) může být nadějným odrazovým můstkem v závěrečném finiši k volebnímu výsledku ČSSD někde na úrovni volebního výsledku dosaženého v roce 2017 (7,2%). Je zajímavé, že v tomtéž průzkumu zůstala např. Přísaha R. Šlachty na 4% preferencí a KSČM na 3,5%.

Ale J. Horák  ve svém článku přesto fantazíruje o tom, jak „právě Šlachta se stane jazýčkem na vahách v situaci, kdy se oba myšlené povolební bloky, tedy PirStan se SPOLU na jedné straně a ANO, podporované KSČM a SPD na straně druhé, přetahují o 101 hlasů a tedy o to, kdo sestaví vládu“.

No, proč by to nemohla být právě sociální demokracie, kdo rozhodne o tom, kdo bude příštím premiérem? Ve včerejším průzkumu je na tom lépe nežli „presumptivní ministr vnitra Šlachta“. Samozřejmě, že sociální demokracie by v povolebním uspořádání nešla s pravicí. Možná, že Petříčkova ČSSD ano, ale Hamáčkova ČSSD určitě ne. Ta zcela nepochybně nepodpoří pravicový blok. Může ale také zůstat v opozici a umožnit vliv jiné,  nežli pravicové vlády.

Takže, jestli je zde někdo zoufalý, tak jsou to pravicoví publicisté, kteří chápou, že pokud jimi nechtěné strany levice ve sněmovně budou (a já o tom vůbec nepochybuji), jimi toužebně očekávaná vláda pravice prostě nenastane.

Předvolební sliby pravice jsou přitom velkolepé, tak, jako vždy před volbami. Ústy se dobře staví 40 tisíc bytů ročně, ale pokud nemáte nástroj, podle kterého by se stavěly, např. komunální a družstevní byty, porostou ceny bytů a nájemného dál a desetitisíce mladých rodin s dětmi nebude mít kde bydlet. Jednoduše řečeno proto, že nebudou schopny zaplatit činže v horentní výši. Sociální demokracie takový nástroj v podobě návrhu zákona o financování komunální bytové výstavby má (ve 3.čtení ve sněmovně).

Také fantazírování o tom, jak pravicové strany vyvedou republiku z údajného dluhového „marasmu“ je přitažené za vlasy. Vždy, když v republice vládla pravice, naskakoval státní dluh většinou o trojciferné částky ročně (tedy každoročně o více než 100 mld. v letech 2009 – 2013).

Pokud chtějí občané vidět, jak by pravice vládla na celostátní úrovni,  stačí se podívat do Prahy, kde spolu vlastně spoluvládnou Piráti, STAN, TOP 09, lidovci a spol., tedy kromě ODS celá pravice, a vidíte jen chaos a zmar. Město není schopno uskutečňovat žádné velké investiční akce. Přes velké sliby všech těchto stran před volbami v roce 2018, není schopno stavět ani slíbené komunální byty, ani slíbené mosty přes Vltavu. A Praha jako hlavní město stagnuje a zaostává za metropolitními městy v okolních zemích,  ať už je to Vídeň, Mnichov, Berlín či Drážďany.

Jiří Paroubek