Proč studenoválečníci nemají rádi Merkelovou?

Nejsem nějakým bezmezným obdivovatelem zvolna končící německé kancléřky Angely Merkelové. Ale musím uznat některé její velké přednosti, které projevila za téměř šestnáct let svého kancléřství.

Schopnost kompromisu a hledání východiska z často politicky zablokované situace v Německu i v EU. Schopnost hledání konsensu v rámci sedmadvacetičlenného organismu zemí Evropské unie. Schopnost prosazovat umírněné německé vedení v rámci EU. A schopnost se podílet na tomto vedení s Francií. Ta je v Evropě pochopitelně nejbližším spojencem Německa už od časů prezidenta de Gaullea a kancléře Adenauera.

Ve svém dnešním článku (30.6.) v Lidových novinách známý publicista Macháček, který se dlouhá léta vezl na trumpistické protičínské a protiruské vlně, vyhledal na serveru Eurointelligence.com článek nějakého autora, který se účelově strefuje do A. Merkelové. Hlavně v souvislosti s tím, že spolu s prezidentem Francie E. Macronem navrhla minulý týden na summitu EU 27 jednání celé evropské sedmadvacítky s ruským prezidentem Putinem. 

Macháčkův článek vyjadřuje zřejmě vše, co si autor také sám myslí: "Merkelová? Nejvíce přeceňovaná a blednoucí“. 

Macháček se tedy šikovně schovává za nějakého novináře či analytika (mimochodem, mně neznámého), protože nechce jít tak úplně se svou kůží na trh.

Macháček má zřejmě vyjádřit pobouření určitých zaoceánských kruhů či bezpečnostních služeb nad zmíněnou iniciativou Merkelové a Macrona. Odvolává se přitom na pozici (podle mě těžko udržitelnou) politiky Polska a pobaltských států a samozřejmě také Ukrajiny, které jsou ostře proti jednání s Putinem. Podle mě se ale jednat musí, protože jednání je vždycky lepší nežli potenciální konflikt, napětí či dokonce válka. Přitom chápu, že to někomu nevyhovuje. Nevyhovuje to třeba těm, kteří chtějí dodávat zbraně zemím jako je Česká republika. Ať to stojí, co to stojí a ať se ve státním rozpočtu musí seškrtat položky na školství, zdravotnictví, sociální oblast či výzkum a vývoj, aby bylo na nákup zbraní a zbraňových systémů.

Jak to píše Macháček, „osudové rozhodnutí“ A. Merkelové, co se týče výstavby Nord Streamu 2, které učinila (pochopitelně se svou koaliční vládou CDU/CSU a SPD), prý „…bylo nešťastné na mnoha úrovních“. Prý se „zvýšila německá závislost na ruském plynu“. A „zrodil se pocit zrady v Pobaltí, v Polsku a na Ukrajině. Poškodila tím atlantické vztahy, které se nyní teprve pomalu napravují“.

Jsou to úžasné bludy vycházející z konfrontačního vidění světa. Němci se rozhodli, že v přiměřeném čase odstaví celou jadernou energetiku. A to záhy po havárii ve Fukušimě. Museli hledat náhradu energetického zdroje.... Buď levný ruský plyn anebo dražší americký zkapalněný břidliční plyn. Německá vláda se rozhodla pro levnější plyn. 

A tak jak se nyní často argumentuje národním zájem Ruska, podle kterého po zostření vzájemných vztahů s námi nehrozí s ohledem na obchodní zájmy Ruska (tedy prodávat co nejvíce plynu), že by Rusko odstavilo své plynovody a neoddávalo k nám zemní plyn, můžeme totéž říci o zájmu Ruska dodávat plyn do EU. Takže stejně nesmyslné by bylo, že by Rusko nebylo ochotno někdy v budoucnu dodávat plyn do Německa, a tedy do Česka a do celé západní Evropy.

Macháček jednoduše řečeno mystifikuje. A Merklová prostě řečeno jen hledá německý národní zájem. A nám to vůbec vadit nemusí. My také ruský plyn potřebujeme.

Německo prý zaostalo v nových technologiích, a že prý je to vina Merkelové. No, nevím, jestli Merkelová tak nějak náhodou nemůže, podle Macháčka a jemu podobných, za všechno. A jestli na Mikuláše letos v prosinci nebude chodit místo čerta právě Merkelová. 

To, co se Merkelové nepovedlo, bylo otevření Evropy imigrantům z Asie a Afriky. Jsem ale přesvědčen, že se to, pod pláštíkem rádoby humanitární frazeologie, stalo v důsledku tlaku „velkých kluků“, anebo chcete-li kapitánů německého průmyslu. Těm v té době chyběly levné pracovní síly a imigranti ze Sýrie to měli vytrhnout. Možná, že se to chtělo jen trochu orientovat v budoucích trendech, zj. probíhající technologické revoluce. Robotizace a digitalizace povedou k velkým úsporám pracovních síla, zejména těch neflexibilních a méně kvalifikovaných. To byla velká politická  chyba Merkelové, ale přežila ji.

Také v roce 2008, když vypukla globální finanční krize, stejně tak v minulém roce, kdy došlo ke krizi v důsledku pandemie, dokázaly německé vlády pod vedením Merkelové rychle stabilizovat situaci své ekonomiky a tedy i celé Evropské unie.

 Nemyslím, že kancléřka uvažuje, jak píše Macháček, “nestrategicky“. Uvažuje strategicky zejména v německém, ale zprostředkovaně také v českém národním zájmu. I my přeci, stejně jako Německo, chceme obchodovat s celým světem. A kancléřka Merkelová nevidí žádné ideologické přehrady pro ekonomickou spolupráci, a to ani s východními mocnostmi, jako jsou Čína a Rusko. A to studenoválečníkům pochopitelně vadí.

Prezident Biden ve spolupráci s ruským prezidentem Putinem otevřeli nejspíš novou stránku  americko-ruských vztahů. Myslím, že Merkelová šla vždy rozumnou cestou. 

Konec konců ani před vypuknutím I. světové války neměly Rusko a Německo mezi sebou vlastně žádné významné spory, které by musely řešit válkou, přesto se tak stalo. A teď si německá politická elita, mj. ústy prezidenta Steimayera a kancléřky Merkelové, připomínala 80. Výročí napadení Sovětského svazu Německem. Tento konflikt byl ze strany Německa, které bylo agresorem, ideologickou a vyhlazovací válkou.

Angela Merkelová a demokratičtí politici, a to nejen z německých vládních stran, se z této strašlivé historické zkušenosti, kdy Německo v prvním případě pomohlo rozpoutat světový válečný konflikt a v druhém případě jej rozpoutalo samo, poučili. A z tohoto politického dědictví a zkušenosti vychází při formulaci své politiky kancléřka Merkelová a také většina německé politické elity. 

Ať už bude novým německým kancléřem Laschet anebo Scholz, nic zásadního se v budoucí politice Německa nezmění. A to je jen dobře i pro nás Čechy.

Jiří Paroubek