Přestaňte hledat nepřímé viníky…

...své vlastní neschopnosti. Nechci se příliš vyjadřovat k aktuálním  volebním výsledkům sociální demokracie v komunálních a senátních volbách.

Koneckonců, senátní volby jsou ještě v běhu, a tak může být alespoň kosmeticky poopraven dojem ze špatného volebního výsledku  ČSSD v  proběhlých komunálních volbách. Ztratit půlku mandátů v zastupitelstvech je prostě špatný výsledek. O tom není žádného sporu. To, že lze jen těžko hlavní odpovědnost za volební výsledek svalovat na současné vedení sociální demokracie, je také  více než jasné. Ten výsledek voleb se ovšem nezrodil v několika posledních  týdnech volební kampaně, ale v těch předcházejících letech.  Je potřeba si přiznat, že soc. dem. v posledních osmi letech prostě  ztratila důvěru lidí, přičemž tento proces ztráty důvěry se urychlil po roce 2013 a eskaloval v letech 2017 a 2018. Řeknu skoro otevřeně i věci, které si myslím. Tedy, co každého soudného člověka, který se pohyboval ve vyšších sférách politiky, musí napadnout. Trajektorie sestupu volební podpory soc. dem. v posledních letech je tak děsivá, až  se obávám, že dna může být (zdůrazňuji, může být) dosaženo ve volbách do sněmovny v roce 2021. Nechci strašit, ale pokud strana zcela nezmění své přístupy, hrozí další děsivé porážky. A to vše  jako důsledek mizící důvěry veřejnosti.

 Rozhodl jsem se tyto  řádky napsat až  po vyslechnutí včerejších vyjádření místopředsedy strany Netolického, v interview ČT. Chci poznamenat, že  pan Netolický dostává široký prostor v České televizi, díky určité, řekněme, zájmové skupině, na kterou je přirozeně navázán, a to na úkor častějšího vystupování  Jana Hamáčka či Jiřího Zimoly, kteří představují alespoň nějaký směr v soc. dem..  Každému soudnému člověku, který chce, aby se sociální demokracie opět stala velkou a silnou, musí být jasné, že strana se sebou musí sama něco udělat. To něco jsou zejména reformy programu, stranických stanov, organizace, ale také reforma stranického odborného zázemí anebo využití prvků přímé demokracie při volbách předsedů strany, krajů a okresů. Jde především o to, v nastalé situaci rozbít stereotypy, včetně zdrcujícího vlivu stranické oligarchie na chod strany. Jde také o to, zabránit dalšímu vlivu stranických kmotrů typu Růžičky či Hoferka z firmy Bison & Rose, Pokorného, Tvrdíka, ale i těch nižších šarží, které působí v některých krajích. Všichni dotčení ve straně  vliv těchto lidí znají a vědí, o čem mluvím. Když se dva dny po volbách na první straně Práva objevil se svými progresivními  vyjádřeními blízký kamarád někdejšího ministra vnitra a prvního místopředsedy ČSSD Chovance, hejtman Bernard, jako ten, kdo je připraven reformovat a zcela změnit ČSSD, pochopil jsem, že Růžička a Hoferek z prostředí firmy  Bison & Rose mají stále svůj vliv alespoň v určité části médií (Právo, Novinky a Seznam). Ta otázka k Bernardovi a k Chovancovi je pak jednoduchá. Proč jste tu stranu nereformovali v době, kdy jste nad ní měli absolutní kontrolu? 

Místopředseda Netolický hledá  důvody, proč to nejde, aby se uplatnil Zimolův návrh na přímou volbu předsedy ČSSD všemi členy. Ale měl by říct pravdu, o co mu ve skutečnosti  jde. Stranická oligarchie, ke které Netolický patří, by pak ztratila přímý vliv na volbu předsedy. A přímo zvolený předseda by nikdy nemohl být vláčen situací, jak se to stalo Janu Hamáčkovi v případě Pocheho. Prostě přímo zvolený  předseda strany, který by byl relativně nezávislý na stranické oligarchii, by se mohl rozhodovat zcela samostatně. Mimochodem, dobře si pamatuji, jak v průběhu letních měsíců byl právě Netolický jedním z těch, kteří nutili předsedu Hamáčka do konfrontace s prezidentem republiky a premiérem  v kauze Poche. Přitom i politickému diletantovi muselo být jasné, jak stranu a jejího předsedu  tato politická konfrontace s prezidentem republiky v předvolebním období poškozuje. Volby nevolby, sobotkovské většině  předsednictva strany, v čele s Netolickým to bylo fuk. Byla to obrovská politická chyba. A není ani první ani poslední, kterou tito lidé napáchali a napáchají. 

Hamáček se Zimolou se aspoň snaží věci konstruktivně řešit. Možná ne všechno se jim zdaří, ale tak už to bývá. Netolický a spol. věci jen retardují. 

Ve čtvrtečním interview ČT se Netolický zabýval i hledáním nepřímých viníků dnešní katastrofální situace ČSSD. Vzpomněl si na volby do sněmovny v roce 2006 a na konfrontaci Paroubek - Topolánek. Prý to stálo hodně peněz a strana se z toho dlouho vzpamatovávala. Chci panu Netolickému připomenout, že třináct měsíců před volbami do sněmovny byla strana na podobných preferencích jako je nyní a ve volbách v červnu 2006 získala téměř třetinu hlasů. A měla z toho zajištěny po čtyři roky vynikající finanční příjmy od státu. . V roce 2008 v krajských a senátních volbách strana vynaložila na svou volební kampaň zhruba čtvrtinu toho, co vynaložila ODS a získala dvacet tři senátních mandátů a třináct hejtmanů ve třinácti krajích. A to jí generovalo ohromné finanční  prostředky. Kdeže jen ty prachy jsou....  ČSSD se z pozice vysmívané strany v dubnu 2005 postupně stala (a plně to platilo v době  mého odchodu z funkce předsedy ČSSD v červnu 2010), nejsilnější stranou v zemi. To, že moji nástupci tuto pozici neudrželi a že to má zdrcující finanční dopady v příjmech, je také zřejmé. Ale pak je potřeba hledat odpovědnost mezi lidmi jako je Sobotka, Chovanec, Starec apod., ale také jejich početní zastánci, kterým politika personální genocidy, programové sterility a akční neschopnosti zcela vyhovovala. A mezi toto četné publikum a podporovatele Sobotky a spol. patřil nesporně i hejtman Netolický. Připomenu jen, že se hejtman Netolický stal hejtmanem z vůle svého předchůdce hejtmana Martínka, který už nechtěl ve funkci pokračovat a vytvořil svému nástupci skvělou výchozí základnu. Jsem zvědav, co z ní zbude za dva roky po krajských volbách.

Netolický hovoří o věcech, o kterých nemá ponětí. Je pravdou, že Miloš Zeman jako předseda ČSSD podepsal nevýhodnou smlouvu s advokátem Altnerem. Pokud ale hovoří o mé odpovědnosti za tuto záležitost, je vedle, jak ta jedle. Když počátkem roku 2007 byla spuštěna proti ČSSD silná antikampaň s využitím advokáta Altnera, který se dožadoval náhrady 19 mld. Kč (!), převzal jsem za řešení této věci ve vedení ČSSD osobní  odpovědnost a řešil jsem ji až do svého odchodu z funkce předsedy strany. Pozměnil jsem právní zastupování strany, když  z již stranu  zastupující AK Kříž, Bělina jsem si vyžádal zastupování strany přímo prof. Bělinou. Angažoval jsem pro zastupování strany v této kauze další vynikající pražské advokáty, jmenovitě JUDr. Smutného a JUDr. Císaře a také JUDr. Miroslava Janstu (ten působil jako právní zástupce zcela zdarma jako člen ČSSD). Za pár měsíců se podařilo nepříjemný vývoj v celé kauze zastavit a nové právní konsilium, které jsem vytvořil, postupně nabíhající právní spory řešilo s úspěchem. Není mojí vinou, že po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD rozhodli hlupáci, kteří nevědí nic o životě, o rozprášení zmíněného konsilia. S Janstou se přestali bavit a se Smutným a Císařem spolupráci ukončili. Nerad připomínám Babišova slova, ale lidé, kteří nikdy nic neřídili, nemohou opravdu rozhodovat o životně důležitých věcech správně. A tak se stalo i v tomto případě a před dvěma a půl lety u soudu poprvé uspěl ve sporu advokát Altner. Dokonce uspěl i s požadavkem na přiznání ohromné  finanční náhrady včetně sankčních úroků. V zásadě se jednalo o rozhodnutí soudu, které má pro ČSSD  likvidační charakter. Mimochodem, nabízel jsem v té době vedení strany svou pomoc a to zcela nezištně a tedy bezplatně. Chtělo to se jen vrátit k metodě právního zastupování, která byla uplatňována v letech 2007 – 2010. Žádná odezva.

 Naopak jsem se někdy před rokem dozvěděl, že se vedení strany pokusilo o mimosoudní vyrovnání s advokátem Altnerem částkou 120 mil. Kč. A udělalo to tak hloupě, že se tato informace dostala na veřejnost, takže 120 mil. Kč je v této kauze jakýmsi benchmarkem pro rozhodnutí Nejvyššího soudu při  určení výše náhrady pro Altnera (respektive jeho dědice). Prostě amatérismus a hloupost Sobotky, Starce, Kuciána a dalších ekonomických es strany může zničit definitivně finanční základnu ČSSD. 

Ať tedy místopředseda Netolický nehledá nepřímé viníky neschopnosti svých politických kamarádů. Jeho osobně za nastalý stav neviním, protože k tomu přišel jak slepý k houslím, ale bylo by dobré, aby nehájil věci, které prostě uhájit nelze. Neschopnost Sobotky a spol. v kauze Altner narýsovala souřadnice příštího rozhodnutí Nejvyššího soudu. Bohužel.

Jiří Paroubek