Předzvěst epochálních změn v české politice

V červnu jsme zažili několik událostí, které budou ovlivňovat českou politiku po mnoho příštích let.

A. Babiš dotvořil mediální impérium

A. Babiš koupil po (zřejmě dlouhodobém a důvěrném) vyjednávání největší mediální dům v zemi. A tak, jak to bývá mezi novináři u nás zvykem, nikdo si příliš nevšiml, že se A. Babiš poprvé v těchto dnech jasně vyjádřil o středopravé orientaci svého hnutí. A. Babiš zatím zcela bez konkrétního programu (pokud pominu jeho veliké řeči o boji proti korupci a mafiánům) a bez zkušených a zajímavých osobností ve své blízkosti, ale s vlastním silným mediálním impériem v zádech (jen naivkové mezi novináři si můžou myslet, že investoval pár miliard do koupě MFD, aby pak přihlížel žurnalistickým exhibicím jdoucím proti jeho zájmu), s podporou, nebo nejhůře s pozitivní neutralitou, mediálního impéria M. Soukupa a otevřenou podporou Bakalových novin a vlivného serveru Aktuálně.cz má zřejmé ambice hrát roli nových Věcí veřejných. Kromě pravostředových hlasů, zklamaných děsuplným účinkováním ODS, TOP 09 a Věcí veřejných, bude nepochybně usilovat také o hlasy nerozhodnutých a vlažných levicových voličů.

Capo di Tutti Capi z Úřadu vlády

Druhým jevem, který zasáhl českou politickou krajinu silou tunguzského meteoritu, byl nekonvenční zásah policie a státních zástupců na Úřadu vlády. Když před rokem jsem po zatčení D. Ratha upozorňoval na mnohé podivné okolnosti této kauzy v případě předhození D. Ratha světské pravedlnosti, neváhala předsedkyně sněmovny Němcová ani minutu. Na mé dotazy, vznesené v tomto směru přímo ve sněmovně, nereagovala ani vzdechem. Teď, po teatrálním zatčení šéfky sekretariátu premiéra Nagyové, které bylo doprovázeno nejen nezbytnými želízky, ale také spoutáním Nagyové do "medvěda", jako nejhoršího kriminálníka s podezřením na spáchání hrdelního zločinu, M. Němcová kňučí. Pryč je neskrývaná a škodolibá radost po zatčení D. Ratha. Také zatčení tří bývalých poslanců ODS je poněkud komické. Proč? Podíleli se na politickém byznysu, kterých každý čelný politik udělá za svůj politický život určitě více nežli jeden. Souhlasím, tenhle politický kšeft byl obzvláště nechutný a zavrženíhodný. Ale co například A. Vondra, bývalý minist obrany, na kterého po odchodu z placené vládní funkce chlapci z policie a prokuratury jaksi zapomněli? Nemluvím přitom o jeho angažmá v nechutné loupeži v rámci kšeftů s ProMoPro. Přeci i on pobírá korupční prachy z Aeroholdingu jako člen jeho orgánů. Proč tento dobrý muž nebyl dán také do klepet a nebyl převeden z politické trafiky ke konstruktivnější činnosti lepení pytlíků? Všechno má asi své meze a organizátorům akce provedené na Úřadu vlády poskytl v minulosti cenné služby. Anebo je to jinak?

A co Melčák, Pohanka, Snítilý a Wolf? Ti neudělali žádný byznys? Těmi se nikdo nezabývá? Ale pojďme dál.

Nepochybné je, že ODS dostala úder na plexus solaris a motá se v politickém ringu jako omráčený boxer. Zdá se, že čeká jen na ránu z milosti. Anebo na příležitost se vzpamatovat. Pokud by ovšem volby do sněmovny byly v září či říjnu, nemůže se ODS dostat přes 8% voličské podpory. Byl by to konec jedné epochy v české politice. Z dřívějšího hegemona pravice by se stala okrajová strana.

Lídři pravice - pokud jim ještě zbyly alespoň ještě nějaké mozkové buňky - musí silou moci, která jim ještě zbývá (tedy svými hlasy ve sněmovně), zabránit uspořádání mimořádných sněmovních voleb v průběhu podzimu a snažit se "to" dokoulet až do termínu řádných voleb. A mezitím se může ještě něco stát, třeba zázrak. V každém případě může pravice odkladem voleb zabránit vlastnímu politickému sebezničení.

Pokušení bonapartismu aneb 18. brumaire prezidenta M. Zemana

V situaci, kdy levice nemůže prosadit konání mimořádných sněmovních voleb a pravice je zdá se nenapravitelně zkomromitována, nastupuje nový Ludvík Napoleon - M. Zeman. Z moci svého úřadu prezident jmenoval předsedou vlády svého blízkého politického přítele, liberálního ekonoma a dlouholetého exponenta privátních penzijních fondů J. Rusnoka. Ten se aktivně podílel jako člen NERVu na všech pseudoreformách pravicových vlád. Teď chce, podle vlastních slov, za pár týdnů pobytu v úřadu prosadit státní rozpočet na příští rok, vyřešit evropskou finanční perspektivu na léta 2014-2020, prosadit zákon o státní službě atd. atd. To vše vlastně do konce léta. Prostě dokonalá továrna na iluze. Kdybych byl kuřákem hašiše a byl bych v trvalém rauši, snad bych tomu i věřil. Političtí Einsteinové však nejspíše neexistují. Není jím určitě průměrný politik ve službách penzijních fondů J. Rusnok.

Vlastně M. Zemanovi jde jen o to využít rovnovážné situace mezi pravicí a levicí k upevnění vlastních politických pozic. A o co jde? Po Nečasově vládě bude každá vláda skvělá. A ještě to umožní zviditelnit pár Zemanových ministrantů - promiňte, ministrů přechodné letní vlády, coby volebních lídrů SPOZ. Zájem státu a jeho občanů? O ten přeci Zemanovi nikdy nešlo. Že to tak někdy vyšlo, no dobrá.

A co bude následovat? Je to jednoduché. Zemanovci v rámci ČSSD se budou pohoršovat nad Sobotkou, že se celkem logicky chce bránit. První souboj v ČSSD se odehraje o důvěru Rusnokově vládě. Další pak o podporu státního rozpočtu v režii Zemanovy - promiňte, Rusnokovy vlády. Oni spoléhají na to, že se sociální demokracie bude postupně rozkládat. Uvidíme. ČSSD má ještě jinou možnost - nedělat vůbec nic a pak se rozloží s jistotou.

Pokud se ČSSD se Zemanem a jeho přáteli dostane do intenzivních sporů, bude to příležitost pro zdecimovanou pravici, Babiše a další. A o to tady asi jde. Je to a bude to velký rozklad celé české politické třídy a velké střídání stráží.