Povrchní arogance L. Jelínka

Přečetl jsem si se zájmem úvahy L. Jelínka v článku „Mrazivá nejistota“ ve středečním Právu o tom, jak se v čase vyvíjela kauza advokáta Altnera vs. sociální demokracie. 

Upřímně řečeno, kdyby se L. Jelínek poněkud silně nepřesně nezastavil u mé osoby, nekomentoval bych to. Nekomentoval bych to proto, že se s ním shoduji v jedné věci: pár týdnů před volbami do Evropského parlamentu je připomenutí Altnerovy kauzy pro ČSSD velmi nepříjemné a opravdu vnáší do hry „Mrazivou nejistotu“.A proto by bylo lepší mlčet. Nechci se tentokrát zabývat příliš tím, kdo zapříčinil náhlý nepříznivý  obrat v soudním rozhodnutí v kauze údajné pohledávky advokáta Altnera vůči ČSSD po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v červnu 2010. Připomenu jen tolik, že zejména místopředseda strany Starec byl po svém zvolení do funkce místopředsedy strany v březnu 2011 přímo posedlý odparoubkováváním všech postupů v Lidovém domě. A tak zaniklo právní konsilium pro řešení kauzy Altner, v němž byl kromě profesora Běliny také JUDr. Smutný a JUDr. Jansta. Tito dva praktičtí advokáti mně dávali jistotu, že nedojde nikdy k nepředvídatelným rozhodnutím jakéhokoli soudu. Prostě měli styky, konexe a vliv u soudů. Pokud se někdo chce pohoršovat nad tím, že tomu tak je, nechť se pohoršuje, ale bylo to praktické.

V roce 2005 – 2006 jsem vyvedl ČSSD z kritické politické  situace, když strana při mém nástupu do funkce předsedy vlády byla na nějakých 10% volebních preferencí.  Stal jsem se premiérem v dubnu 2005. O zhruba třináct měsíců později strana ve volbách získala třetinu hlasů. V lednu 2007 jsem byl nucen převzít do své osobní odpovědnosti také celou záležitost sporu s advokátem Altnerem. Pokud někdo má lepší paměť, nežli L. Jelínek, jistě si vzpomene, že v lednu a v únoru 2007, tedy těsně před sjezdem ČSSD v březnu 2007, probíhala v médiích kampaň, která měla vyvolat ve veřejnosti představu o tom, že ČSSD dluží advokátu Altnerovi 19 mld. Kč (!). Po prostudování celé kauzy – do poloviny roku 2006 ji řešil  výhradně místopředseda strany Starec (v červnu 2006 mnou vyhozený) – jsem přes prostředníky navrhl Altnerovi vypořádání ve výši 70 mil. Kč s tím, že po zaplacení této částky budou ukončeny všechny spory mezi oběma stranami. Můj návrh byl odmítnut samotným advokátem Altnerem jeho protinávrhem na kompenzaci ve výši  200 mil.Kč. 

Až bude tedy příště L. Jelínek sumírovat některý ze svých fádních článků bez espritu, které prefabrikuje pro Právo na běžícím pásu, měl by si zjistit všechny dostupné reálie. Pokud ve svém článku tvrdí, že: „U partaje spravující zemi se předpokládá, že ji nebudou obléhat televizní štáby, vyhlížející exekutory. Hamáčkovu vedení není co závidět. Miloš Zeman se k odpovědnosti za počátek potíží nehlásí a Jiří Paroubek, který měl konat v roce 2004, je dávno pryč“. Nevím tedy L. Jelínku, co jsem měl konat v roce 2004, ale já jsem se stal předsedou ČSSD až v květnu 2006 (A do vedení strany jsem byl zvolen v roce 2005.) a řekněme, že s celou kauzou sporu s advokátem Altnerem jsem se měl možnost seznámit opravdu do detailu až počátkem roku 2007. Do té doby jsem řešil jiné otázky, zejména pak stabilizaci pozice ČSSD v české společnosti a v české politice.

L. Jelínek byl až do evropských voleb v červnu 2004 hlavním rádcem a jakousi hlásnou troubou tehdejšího premiéra a předsedy ČSSD Špidly, se kterým to společně dotáhli až k ostudným  8,8% hlasů ve volbách. Nejprve jsem musel v letech 2005-2006 zachránit, co se politicky zachránit dalo a dostat stranu z děsivé situace, ve které se ocitla po rezignaci S. Grosse na funkci předsedy vlády v dubnu 2005. A pak byly dvě volební kampaně v roce 2006, které jsem si opravdu užil a které byly naprosto nepřipravené místopředsedou strany pro řízení Starcem. Byl jsem organizátorem, hlavní tváří strany a asi to není příliš nadsazené, když řeknu, že po hlubokém propadu volebních výsledků a preferencí  v letech 2004 – 2005 jsem byl i jejím zachráncem. Pak jsem po převzetí kauzy advokáta Altnera počátkem roku 2007 stabilizoval v této záležitosti celou situaci a strana vyhrávala jeden spor s Altnerem za druhým. To, že moji nástupci přistupovali k celé kauze diletantsky po mém odchodu z vedení v roce 2010 a že začali šetřit na nesprávném místě eliminací dvou skvělých advokátů z právnického konsilia je smutné, ale není to moje věc. 

A nechci být jedovatý, ale Jan Hamáček dobře ví, že jsem před třemi lety jeho prostřednictvím tehdejšímu vedení ČSSD, jehož byl součástí, navrhoval, jak by mělo v celé záležitosti postupovat a že jsem ochoten celou věc externě řešit s tím, že bych se samozřejmě vzdal nároku na jakoukoliv odměnu. Na odezvu čekám dodnes....

Takže příště L. Jelínku, važte slova. Hledejte přímé viníky situace, ve které ČSSD dnes je, mezi ty já opravdu nepatřím.

Jiří Paroubek