Populární téma západního mainstreamu: Ujguři

Evropská unie uvalila sankce na čtyři čínské úředníky, kteří patří k řídícím strukturám Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang. A Čína odpověděla podobné vůči představitelům EU...

Někteří novináři mainstreamu na Západě to využili k novinářské zkratce, jinak řečeno ke lhaní a fantazírování. Po volbách amerického prezidenta se bývalý ministr zahraničí USA (tehdy již na odchodu) Mike Pompeo nechal slyšet, že v Sin-ťiangu dochází k údajné „genocidě ujgurské populace“. Čínská strana to pochopitelně považuje za lež. Možná, že by se novináři, ale také evropští politici, kteří budou chtít hovořit či psát na toto téma, měli zabývat tvrdými fakty. 

V letech 2014 – 2019 hrubý domácí produkt (HDP) autonomní oblasti (AO) Sin-ťiang rostl průměrně každoročně přes 7%. Z chudoby se podle čínských občanů dostalo v uvedeném období v této AO 3 miliony lidí. Samozřejmě, že M. Pompeo a jeho někdejší věrný ideový souputník, bývalý poradce pro národní bezpečnost prezidenta Trumpa, John Bolton,  útočí na Čínu čistě z účelových důvodů.

Ale podívejme se na  tvrzení, bývalého ministra zahraničí USA, které otrocky opakují i některá nekritická západoevropská média (vč. dnešnich Lidových novin). Pokud bychom používali logiku a skutečně by v AO docházelo ke genocidě Ujgurů (tedy k jejich vyvražďování, k deportacím, odnárodňování apod.), měl by počet obyvatel ujgurské národnosti v AO klesat a nikoliv růst. Tedy, pokud by bylo pravdou, že významná část Ujgurů by se nacházela v koncentračních táborech a byla systematicky ničena. Realita je trochu jiná, vlastně hodně jiná. Mezi lety 2010 – 2018 vzrostl počet Ujgurů v AO z 10,2 milionu obyvatel na 12,7 milionu obyvatel. Tedy, jedná se o růst obyvatel této národnosti o cca 2,5 milionu, respektive o 25%. A Ujgurové mají, jako muslimské etnikum, nejvyšší porodnost z národnostních skupin, obývajících AO. Tedy vyšší než Číňané, Kazaši, Mongolci atd. To zrovna nevypadá na pravdivost tvrzení M. Pompea.

Ještě se vrátím k počtu obyvatelstva AO Sin-ťiang. Poslední údaje o celkovém počtu obyvatel provincie se na Wikipedii objevují za rok 2010. AO v té době měla 22 milionu obyvatel, a z toho 10,2 milionů tvořili Ujguři. Tedy Ujguři netvořili ani polovinu obyvatelstva provincie. To se od té doby mohlo změnit do té míry, že s ohledem na vyšší porodnost tohoto etnika se jejich podíl na celkovém počtu obyvatel AO zvýšil k polovině. Samozřejmě, že notoričtí sinožrouti budou hovořit o manipulaci s čísly a s kdoví čím ještě. Takhle to ovšem jednoznačně vypadá, že s čísly manipuloval anebo spíše s konsekvencemi z nich vyplývajícími, americký ministr zahraničí.

Západní mainstreamová média ráda píší o tzv. převýchovných táborech v Číně, které charakterizují jako koncentrační. Naopak čínská strana tvrdí, že se před několika lety rozhodla zřizovat střediska odborného vzdělávání a školící centra, což ve svých důsledcích má vést k potírání a prevenci islámského radikalismu. V letech 1990 – 2016 podle čínských úřadů uskutečnili v AO Sin-ťiang náboženští extremisté několik tisíc teroristických aktů. To vedlo k ztrátám na životech řady nevinných lidí a k velkým materiálním škodám. V posledních čtyřech letech podle čínských úřadů neproběhl žádný násilný útok. To je jistě velmi pozitivní věc a dobré pro společenské klima v AO Sin-ťiang.

Zahraniční média s oblibou píší, že AO Sin-ťiang nesmějí navštěvovat zahraniční novináři a natáčet tam pořady. Jen za léta 2019 a 2020 navštívilo AO Sin-ťiang podle čínských statistik 1200 lidí ze stovky zemí, často úředníků mezinárodních organizací atd.. V září 2019 natáčel v AO štáb americké televize NBC. V prosinci minulého roku to byl televizní štáb BBC.

Západní média tvrdí, že v AO Sin-ťiang dochází k uplatňování asimilační politiky. Podle informací čínských úřadů v rámci školství AO  mají všichni možnost se učit jednak čínštinu (mandarínštinu) a také být vyučováni v jednom ze sedmi vyučovacích jazyků AO, a to podle koncentrace obyvatel té které národnosti v určité části AO. Zcela nepochybně, naučit se hlavnímu úřednímu jazyku státu je něčím, co občanům státu pocházejícím z etnické menšiny pomáhá ve společenském a pracovním uplatnění.

Prostě západní média by měla umět rozlišovat mezi propagandou a fakty. Podle odhadů mezinárodních expertů je možné očekávat, že už v roce 2028 Čína svou hospodářskou mocí předežene Spojené státy. Západ by to měl vzít na vědomí a domnívám se, že to neznamená nic dramatického. Prostě Čína je „dílnou světa“, která vždy bude vyrábět  významnou část světové produkce. Politici západu se musí smířit s tím, že 21. století bude skutečným stoletím Asie. Vedle Číny roste v Asii další ekonomický gigant a tím je Indie.

Samozřejmě, že  Sin-ťiang má pro Čínu velký strategický význam. Zejména s ohledem na dlouhodobě prosazovanou ambiciózní hospodářskou politiku „Pás a stezka“. Přes AO  půjdou do střední Asie a dál do Ruska a do Evropy významné železniční a silniční koridory. Těžiště hospodářství Číny se poněkud posune z východu Číny na západ Číny. A to je jistě jeden ze strategických záměrů vedení ČLR, který má vést k vyrovnání životní a hospodářské úrovně provincií na východním pobřeží moře s těmi ve středu Číny a zejména na jejím západě.

Ještě si dovolím jednu osobní poznámku. V září 2019 jsem navštívil vinařský veletrh v provincii Ning-sia na pozvání tamní vlády. Nechci hovořit o výrobě mimořádně kvalitního vína v této provincii, která dříve bývala polopouštní oblastí bez valného hospodářského významu. Tato provincie má na čínské poměry poměrně „malé“ hlavní město, vybavené ovšem, tak jako jiná velká města v Číně skvělou dopravní infrastrukturou. A protože jsou tam „jen“ 3miliony obyvatel, pohybuje se tam autem po městě velmi pohodlně. Co mně však utkvělo v paměti z tohoto hlavního města provincie snad nejvíc, byla obří a v posledních deseti až patnácti letech postavená mešita jako jedna z dominant města. Bylo mě řečeno, že v provincii je vysoký počet jednak muslimů, ale také příslušníků národnostních menšin. Tedy jinak řečeno,  na otevřené potírání svobody vyznání to v této AO nevypadalo. Prostě sinožroutům by prospělo, aby se dostali do Číny a měli možnost si ji z blizka prohlédnout.

Jiří Paroubek