Nekonečné leschtinoviny

Už od dob mládežnické, starorežimní Mladé fronty trvá nekonečný příběh komentářů Jiřího Leschtiny. Dnes ovšem ve službách Bakalových Hospodářských novin. Dlužno poznamenat, že J. Leschtina patří k těm novinářům, kteří nesou odpovědnost za vyplachování mozků svých spoluobčanů před volbami do sněmovny v roce 2006 i 2010.

Před jedněmi volbami (2006) strašili veřejnost levicovou vládou v područí organizovaného zločinu (smutně proslavená tzv. Kubiceho zpráva). Před dalšími volbami v roce 2010 strašili Řeckem a dinosaury. Výsledkem je vláda pravice, která přivedla zemi do recese, lidi k poklesu reálných mezd a důchodů. Vláda neumětelů a korupčníků, tak by se dal nejlépe charakterizovat dnešní kabinet, k jehož sestavení pomohli Leschtinové, Hanákové, Páralové, Steigerwaldové, Komárkové a další. Nepochybuji o tom, že je z toho svědomí netíží.

J. Leschtina dnes ve svém komentáři použil v souvislosti s nějakým úletem P. Nečase v hospodářské politice termínu "Nečasovy paroubkoviny". Chci panu redaktorovi připomenout v první řadě diametrální rozdíl v úspěšnosti hospodářské politiky P. Nečase a mé osoby jako premiérů. V letech 2005 a 2006, kdy jsem byl premiérem, byl růst HDP kolem 7 %, rostly reálné mzdy a důchody a deficit byl pod kontrolou. Byl způsoben buď vytvářením rozpočtových rezerv (60 % deficitu), které v následných letech Topolánkova vláda zkonzumovala k umělému vylepšování ekonomických výsledků státu. Tedy účetnímu snižování vysokých faktických deficitů státu.

Nejméně čtvrtina deficitu byla způsobena řešením obrovských ztrát plynoucích z řádění Klausových vlád v 90. letech.

J. Leschtina ve svém ekonomickém diletantství z považuje za "paroubkovinu" 13. důchody. Ano, kdybych po květnových volbách v roce 2010 sestavoval vládu, zajistil bych jako premiér v roce 2010 jednorázově výplatu třináctých důchodů.

A proč vlastně ne v roce, kdy Fischerova vláda ve svém rozpočtu prosadila, že nebyly valorizovány důchody. A současně v tom roce měl polostátní ČEZ značně vysoké zisky v důsledku neúměrně vysokých cen elektřiny. Oněch 6 až 7 mld. korun jednorázové zátěže pro státní rozpočet plynoucí z 13. důchodů v roce 2010 by stát jistě nezruinovalo a ani by se tato částka nepřenesla do základny pro výpočet důchodů v roce 2011.

A proč tedy vlastně někteří ekonomičtí beletristé dostávají amok při pojmu 13. důchod a amok je nechytil u valorizace důchodů provádějících pravicovou vládou v roce 2011 a také v následujících letech (jakkoli tato nepokrývala celou inflaci? Je to směšné, J. Leschtina má i dnes odvahu proplachovat lidem mozek. Zato nečasoviny typu stomiliardových ročních deficitů, olbřímých církevních restitucí, přihlouplého II. pilíře důchodové reformy, perspektivě vysávajícího erár každoročně o miliardy, propad hospodářství etc. jej nevzrušují. Jsem ostatně rád, že se nemůže napsat "Paroubkovy nečasoviny". Opravdu, cestou rozpočtové rozmařilosti jsem nikdy nešel.