Nechci, aby se ČSSD řídila heslem "čím hůře, tím lépe"!

Některá média v posledních dnech řeší mou zprávu pro Ústřední výkonný výbor ČSSD a ten, kdo neměl možnost ji číst, může uvěřit, že něco jiného říkám na veřejnosti a něco jiného na stranické půdě. Chci čtenáře ujistit, že tomu tak není a mediální spekulace ohledně mých slov na adresu tzv. reformy veřejných financí jsou v lepším případě omyl některých novinářů, v horším případě pak, bohužel, záměrná lež.

Podstatou mé zprávy je totiž odmítnutí názoru, že nejlepší opoziční politikou je nedělat nic, vyčkat na chyby vlády a řídit se tak heslem „čím hůře, tím lépe". Fakt, že se lidé nakonec budou muset vyrovnat s dopady tzv. reformy, je nutné přijmout. A že se ODS bude snažit svést vinu za zpackanou reformu na všechny okolo, je bohužel realita její praktické politiky. Jak „pružná" dokáže ODS být koneckonců prokazuje dnes a denně, posledně při kotrmelcích okolo stavby nové budovy Národní knihovny na Letné. Pokud nebude ČSSD neustále připomínat, jaké sliby ODS před volbami dávala, jak lehce je opustila (pověstné je vyjádření premiéra Topolánka, který na adresu ekonomického programu ODS pronesl, že už v době volební kampaně věděl, že není reálný, to jen dokazuje) a jak zastírá svoji odpovědnost za ekonomickou krizi v roce 1997, pak se dočkáme dne, kdy za otce kupónové privatizace bude považován Miloš Zeman a tzv. reforma veřejných financí byla schválena vlastně také díky ČSSD, protože nevyhrála volby. Jak se lišíme s ODS v pojímání politiky a dodržování slibů voličům asi nejlépe ilustruje příhoda, kdy jeden z našich poslanců při projevu Ivana Langera, který s lehkostí a přesvědčivostí jemu vlastní pronášel naprosté lži, udiveně hlesl „proč to říká, když ví, že to není pravda?". I z tohoto důvodu se musíme naučit bránit se nefér hře ODS a čelit její mediální politice v pojetí hesla „tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou" permanentní obranou reality.

Na kritice tzv. reformy ze strany ČSSD se nic nemění a má zpráva také obsahuje výčet jejích negativ:

• Jednoznačně na ní vydělají bohatí lidé
• Jednoznačně na ní prodělají chudší lidé, nebo lidé sociálně ohrožení: např. důchodci, mladé rodiny s dětmi
• U středně příjmových skupin dojde v nejlepším ke stagnaci životní úrovně, která rostla za poslední léta za vlád vedených sociální demokracií. Ve vztahu k této skupině má smysl věta „Dopady vládní reformy nemusí být nakonec pro velkou část populace natolik drastické, aby se s nimi nedokázala v rámci svých rodinných rozpočtů relativně uspokojivě vyrovnat". Tato věta neříká, že se bude jednat o velkou většinu společnosti a také neříká, že se to musí stát. Předpokládá, že takový vývoj může nastat.

ČSSD také nikdy nekritizovala tzv. reformu jen z hlediska bezprostředních sociálních dopadů. Ale i z jiných a možná podstatnějších a dlouhodobějších hledisek:

• Tato tzv. reforma nepovede kpodpoře hospodářského růstu
• Tato reforma nepovede kesnížení státního dluhu
• Tato reforma nepovede kvyššímu a snazšímu výběru daní
• Tato reforma ztíží financování veřejných služeb a ohrožuje jejich dostupnost kvalitu
• Tato reforma zaváděním rovné daně podkopává solidární pilíř sociálního státu

Zpráva má za cíl mobilizovat ČSSD, aby se automaticky nespoléhala jen na růst nespokojenosti mezi občany v důsledku sociálních dopadů reformy, ale aby:

1. Permanentně vyhodnocovala průběh těchto dopadů
2. A hlavně: aby předkládala vlastní alternativy - jinými slovy na každé NE vládě je třeba říci vlastní ANO.

Závěr: Každý, kdo vidí opoziční postoj v tomto širokém kontextu a nelze jej nevidět (!), měl by jej spíše ocenit a NEVYVOZOVAT Z NĚJ POCHYBNÝ ZÁVĚR, ŽE sociální demokracie něco jiného říká navenek a něco jiného dovnitř. Nebo, že staví na hlavu pilíř své opoziční politiky.

Mimochodem, kdo toto tvrdí, sám na sebe prozrazuje jednu nelichotivou věc: že opoziční politiku chápe primárně jako zdrcující rétorickou kritiku vlády bez nabídky vlastních alternativ. Touto cestou opoziční ČSSD jít nechce a každý apriori nezaujatý člověk to ze zprávy předsedy ČSSD na nadcházející ÚVV může snadno poznat.

Sečteno a podtrženo: jen špatný trenér vede své mužstvo k tomu, aby spoléhalo na vítězství díky vlastním gólům soupeře. To byla politika „nulové tolerance" ODS v opozici, která se nyní transformovala do politiky „nulové spolupráce". Jsem přesvědčený, že to není cesta, kterou by se ČSSD měla vydat. I proto vznikla tato má zpráva.