Mír na dohled...

Americký prezident D.Trump se zmínil při setkání s novináři v Bílém domě o tom, že po projednání s prezidenty obou zemí, tedy s prezidentem Putinem a prezidentem Zelenským, je reálné uvažovat o ukončení války na Ukrajině a o míru

Podle zpráv, které unikají z americké administrativy do médií, je zřejmé, že Krymský poloostrov bude napříště již vnímán jako integrální součást Ruska. A čtyři východo a jihoukrajinské provincie, převážně osídlené ruským obyvatelstvem, se stanou součástí Ruské federace, z hlediska Američanů a Ukrajinců však pouze de facto. Ukrajina tedy neuzná právně ruský zábor, ale bude jej respektovat.

Dalším bodem a vlastně tím pro Rusko nejpodstatnějším, kvůli kterému se vlastně strhla válka na Ukrajině, započatá invazí Ruska v únoru 2022, je to, že se Ukrajina ani dnes, ani do budoucna nestane součástí Severoatlantické aliance.

Je otázka, jak bude přistupováno k dalším bodům agendy, které byly na počátku války vyhlášeny ruským prezidentem jako cíl válečné operace. Mám na mysli zejména demilitarizaci Ukrajiny. Ale svým způsobem to už nebude tak podstatné.

Pokud jde o ruský cíl denacifikace Ukrajiny, tedy přeloženo do reálné mluvy – odstranění vlivu ultranacionalistů banderovského typu na vládu v Kyjevě, - celý problém se rovněž vyřešil de facto. Tato ideologie byla poražena už proto, že zatáhla Ukrajinu, spolu s nesmiřitelností ukrajinského prezidenta Zelenského, Bidenovy demokratické administrativy USA, Johnsonovy britské vlády, a díky povolnosti dalších západoevropských vůdců do války, kterou nebylo možné vyhrát.

Prezident Trump je především člověk, přes všechny jeho chyby, který vidí zbytečnost válečných konfliktů, především proto, že představují ohromné zmarnění mnoha lidských životů a materiálních hodnot. Je to správný, pragmatický přístup. Válečníci u nás a v celé západní Evropě by ovšem rádi pokračovali v ozbrojeném konfliktu s Ruskem až do vzájemného zničení. Nekladou si vůbec otázku, zda je možné zvítězit nad mocností, která má ve svých arzenálech největší množství raket opatřených jadernými hlavicemi, na světě. Kromě toho, západní vůdci naprosto podceňují hospodářský potenciál Ruska, které podle nedávno zveřejněného přehledu Světové banky je, pokud jde o tvorbu hrubého domácího produktu podle parity kupní síly, státem se zhruba stejně silnou ekonomikou jakou má Německo či Japonsko.

Také představy o politické izolaci Ruska a o jeho zničení postupně gradujícími ekonomickými a dalšími sankcemi, se ukázaly jako liché. Rusko má přátelé po celém světě, především pak mezi zeměmi BRICS, počínaje nekonečným potenciálem čínské ekonomiky. Přes přátelsky neutrální Indii, tedy nejlidnatější stát světa s velkým ekonomickým potenciálem. Ale také finančně mocné Spojené arabské emiráty či Írán atd. Na ruské potravinové pomoci (Rusko vyváží každoročně cca 50 milionů tun pšenice) závisí desítky států Afriky i Asie.

Naši válečníci, včetně prezidenta Pavla, ostrouhali a Fialova vláda zavedla zemi - jak se ukazuje - do slepé uličky. Na ukrajinské dobrodružství bylo vynaloženo z české strany ke konci února tohoto roku již 232 miliard korun. Představit si k čemu všemu by tyto prostředky mohly sloužit v rámci naší republiky, k tomu není třeba mít velkou fantazii.

Prostě, jedno dobrodružství zřejmě končí a je potřeba se z něj poučit. Lidé by neměli opakovat ve volbách stejné chyby a volit politické strany, které jim nejsou schopny prospět a naopak ničí jejich životní úroveň. To se stalo v uplynulém volebním období, když v letech 2022 a 2023 došlo v souhrnu za 2 roky k inflaci cca 30 %. To vedlo ke snížení životní úrovně českého obyvatelstva.

Jistě se objeví názory, že je ve válce nutné pokračovat až do posledního ukrajinského vojáka i bez americké pomoci. Je třeba připomenout, že zj. zpravodajské informace dodávané ukrajinské armádě z USA, jsou vlastně očima a ušima ukrajinské armády. Bez nich by Ukrajina vedla válku tak, jak se vedla za II. světové války. Byla by následně ruskými silami zcela rozdrcena. Tedy, americký prezident má sílu a moc prosadit ukončení zbytečného konfliktu na východě Evropy. A tak lamentace nad tím co by bylo, kdyby bylo, je úplně zbytečná.

Jak naznačil Bílý dům, v květnu se prezident Trump chce setkat s prezidentem Putinem. A bylo by hezké a činilo by to skvělý příslib budoucích dobrých vztahů Ruska a USA, kdyby to bylo ještě před 8. a 9. květnem. Tedy před dnem společného vítězství Ruska, USA a dalších spojenců nad nacistickým Německem.