Miniaturní, ale naše

Pokud jde o Socdem,vzpomenu si vždycky v souvislosti s touto stranou, jejímž jsem byl premiérem anebo předsedou ve zřejmě politicky nejproduktivnějším a volebně nejúspěšnějším období let 2005 – 2010, na slova českého básníka:

budu menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě. Sociální demokracie postupně padala z volebního výsledku přes 30 % v mé éře a nejméně úspěšného mělo volebního výsledku 22,2 % na menší a menší čísla : 7 %; 4,7 % ; 3 % až k současným 2 %. Pokud se toto dříve velké straně stane, měla by hledat cesty, jak se z nastalé situace dostat. „Něco“ prostě musí udělat, aby předešla pádu do úplného politického zapomnění. A to něco musí udělat vedení strany. Vedení Socdem se k řešení tohoto dilematu odhodlalo jít cestou spolupráce se Stačilo!. Více než dva a půl roku prosazuji, aby se levicové síly v zemi spojily do předvolebního bloku (mám na mysli všechny levicové síly). Takže takovýto obrat v politice Socdem považuji za rozumný a sebezáchovný. Jiná věc je, za jakých podmínek se to děje, ale to je materie pro jiný článek.

Nyní se chci zabývat spíše hrobaři sociální demokracie, kteří mají tu odvahu vylézat v současné krizové situaci, do které tuto stranu společně s jejím vedením (a možná ještě větší měrou než současné vedení) dostali. Rozum mě zůstává stát nad drzostí a neslýchanou neomaleností lidí, kteří se podíleli v negativním slova smyslu na politice Socdem v dávné i nedávné minulosti. A nyní deklarují velkou starost o ní...

V MFD jsem objevil rozhovor s rozhořčeným bývalým předsedou Socdem Šmardou, který za dobu jeho předsednictví dále klesaly volební preference této strany. Tento podařený muž, jinak ovšem úspěšný starosta Nového Města na Moravě, zanechal před rokem stranu J. Maláčové v troskách. Co je ovšem zajímavé, že tento člobrda, který stranu přivedl do naprosté nevýznamnosti, si nezapomněl za sdílený výkon politické funkce v čele Socdem (soustřeďoval se pochopitelně na starostování v Novém Městě), vyplácet velmi slušný funkční plat. Kdybych měl charakterizovat jeho politický výkon za několik let jeho činnosti v čele strany, napsal bych jedno jediné slovo: „nic“.

A druhý výtečník, který se jako kometa najednou objevil na politickém nebi, respektive na demonstraci proti spolupráci Socdem a Stačilo! k výročí nedožitých Fierlingerových narozenin, je Ota Novotný. Otu Novotného jedno z médií představilo také mj. jako mého poradce v době, kdy jsem byl českým premiérem a předsedou ČSSD.

Není to úplně přesné. Ota Novotný byl formálně mým poradcem, ale jeho rady jsem od určité doby zásadně nepřijímal. Ota mi totiž radil přesně podle zásady: „Radili Němcům, prohráli válku“. Zkrátka, to co mně tento politický popleta radil, tak jsem věděl, že musím reálně udělat něco úplně jiného, nejlépe opačného. Nejblíže byl k vyhození z Lidového domu krátce po grandiózním vítězství ČSSD v doplňovacích volbách do senátu a krajských volbách v listopadu 2008. Den před těmito volbami mě O. Novotný obvinil, že jsem svou přítomností a činností v čele ČSSD připravil stranu o vítězství v těchto volbách.

V roce 2008 jsem zažil opravdu velmi intenzivní volební kampaň, která předcházela těmto volbám, a byl jsem vyčerpán natolik, že jsem těmto blábolům ani neodporoval. Měl jsem za sebou v šesti týdnech předvolební kampaně zhruba 155 předvolebních akcí po celém území Česka. A kampaň byla prostoupena nechutnými útoky vůči ČSSD, mé osobě i mé rodině. Ota pozoroval toto dění v závětří Lidového domu jako gážista. Tu a tam dal k dispozici nevyžádanou radu, která mi byla k ničemu. A den před volbami došlo k jeho velmi „předvídanému vystoupení“ vůči mé osobě. Ve volbách získala ČSSD všechna krajská hejtmanství v zemi a 23 senátních mandátů z maximálně možných 27. Ota sklapnul, ale já jsem věděl, že když ho vyhodím, pak tento (ne)dobrý muž půjde leda na pracák a tak jsem ho v klidu nechal konspirovat vůči mně v lůně Lidového domu.

Jak je zřejmé, lidé se vůbec nemění. Teď Ota útočí na jiné vedení sociální demokracie a hlava nehlava dává rozhovory, jako největší celebrita dezorientovaným redaktorům pravičáckých médií. A v jeho blábolech se objevují skutečné perly, jako např. to, že hnutí Stačilo! je prý proti liberální demokracii, má neokonzervativní, krajně pravicové názory. No, vyčetl bych Stačilo! mnohé, ale že je krajně pravicové, to si nemyslím a nemyslím si, že lze do takovéto definice Stačilo! dostat. Je to prostě čirý blábol člověka, který žije ve své bublině planého teoretizování a sofismat. Na jiném místě a jiného novináře zase Novotný strašil spolkem Svatopluk, který prý tvoří jakousi ideovou základnu, hnutí Stačilo!. V tomto případě ovšem ztrácí Novotný jakoukoliv soudnost, když mluví o tomto spolku, jako o spojení „krajně pravicových a levicových sil“. To by vskutku byl umělecký výkon, hodný politického Einsteina, spojit krajní pravici a krajní levici. A na jiném místě Ota fantazíruje o tom, že sociální demokracie „bojuje proti… protofašismu“ v podání Stačilo! a SPD. Prostě tento samozvaný teoretik Socdem, který se zařadil mezi největší komunistožrouty, herostratovsky plácá páté přes deváté.

Ale hlavně nemá Novotného blábolení žádné rozumné politické vyústění. Pokud u nás po volbách nevznikne vláda vedená hnutím ANO za účasti např. SPD, budeme zde mít vládu Spolu a spol. A jeden z těch kamínků, který může způsobit, že po říjnových volbách nevznikne vláda vedená ANO bude to, že se Stačilo! anebo Motoristé, nedostanou do budoucí poslanecké sněmovny. Tak to, bohužel, je. A pokud chceme, aby se alespoň jedno toto seskupení dostalo do sněmovny, vynasnažíme se posílit tyto politické formace např. fúzemi s jinými formacemi či alespoň některými politiky tak, aby se dosáhlo kýženého cíle.