Milane, nech toho!

Milan Štěch, předseda senátu, pořád proti někomu bojuje.  Ne tedy za něco,  což by zejména měl, ale proti něčemu....

Teď je rozpracován na několika frontách.  Bojuje jednak proti účasti ČSSD ve vládě. Přitom jeho politický analfabetismus nemůže být zase až tak veliký, aby nevěděl, že u vysokého představitele ČSSD jako je on,   toto politicky nové vedení - v případě nesouhlasu členů vyjádřeného  v referendu - zničí...Osobně nejsem nadšen z toho, že v čele vlády s účastí ČSSD, by měl stát trestně stíhaný člověk. Ale pokud už referendum s účastí všech členů ČSSD, o tom, zda jít do vlády či nikoliv, bylo vyhlášeno a pokud to bylo učiněno (nepochybně také s přispěním M. Štěcha v předsednictvu strany) s možností  hlasování členů  po dobu několika týdnů a nikoliv v sevřeném čase nejlépe jednoho dne, či jednoho víkendu, měl by případný nesouhlas členů s postupem vedení strany, pochopitelně zcela zničující dopad na stranu jako celek. A to pět měsíců před komunálními a senátními volbami. Upřímně, voliči nemilují rozhádané strany. A M. Štěch dělá vše pro to, aby výsledek ČSSD ve volbách na podzim byl co nejslabší. To je jako kdyby za dva roky, až bude kandidovat do senátu po šesti letech volebního období  také on, někdo rozesílal do všech schránek v jeho levicovém  volebním obvodě přehled výroků, kterými útočil v posledních letech na již dvakrát zvoleného prezidenta Miloše Zemana. A chce se dodat, levicového prezidenta. Množina voličů, kteří volili Zemana prezidentem v druhém kole prezidentské volby, je nyní  zhruba nejméně  sedmkrát větší nežli množina voličů ochotných v současné době volit sociální demokracii. Miloše Zemana nemusím mít osobně rád, ale je prostě tady a je prezidentem a levicoví voliči mu věří. Tedy ti voliči, jejichž zlomek ještě ČSSD zůstal z lepších časů a ti voliči, které by ČSSD ráda získala (jak doufám) zpátky, aby jí volili v příštích volbách. 

Nyní si M. Štěch našel jako  další  předmět útoků mě. To, co jsem slyšel, že říkal na mou adresu minulý týden  na předsednictvu strany, jsem ještě  přehlédl. Bylo to interní povídání a není potřeba se vzrušovat. M. Štěch však nyní na Novinkách.cz říká vlastně totéž veřejně.

 Že prý jsem neměl v roce 2011 důvody z ČSSD odejít. A že prý jsem celých osm let ČSSD napadal. Není to pravda, ani jedno, ani druhé. Pokud jsem k někomu měl v posledních letech výhrady, tak to byli hlupáci typu Štěcha a neschopní politici typu Sobotky. A samozřejmě, pokud udělali politicky nesmyslné kroky, komentoval jsem to. Pokud jsem v roce 2011 vytvořil stranu národních socialistů, bylo to proto, neboť  jsem předpokládal, že tato politická formace může absorbovat ty voliče, kteří budou prchat postupně s přibývajícím časem od sociální demokracie. Národní socialisté však neměli peníze. Skončili tak jako strana a voličů, které ztratili Sobotka se Štěchem a spol., se postupně ujali jiní. A byl to především A. Babiš. Já jsem ve své kalkulaci v roce 2011 přepokládal, že národní socialisté mohou být politicky velmi blízkou a partnerskou stranou sociální demokracie tak, jak tomu bylo za první Československé republiky. 

Projekt Andreje Babiše je zcela predátorský, vedoucí ke zničení politické levice. Tedy, pokud nemá tvrdé protihráče a on je zatím v ČSSD neměl. 

Sociální demokracii je samozřejmě možné uzavřít před „podezřelými“ kandidáty mého typu. Ale to je v přímém rozporu s tím, kam by se strana měla vydat, pokud chce vrátit zpět  volební podporu, kterou získávala v době, kdy jsem byl jejím předsedou. Pokud se uzavře, znehybní a nastanou ji v budoucnu velké existenční problémy.

Vzpomínám si, když jsem přišel jako nový  předseda vlády za ČSSD v dubnu 2005 poprvé do senátu. V koutě  zasedací síně  senátu se tísnilo sedm sociálně demokratických senátorů. Když jsem stanul v čele sociální demokracie, změnil jsem naprosto přístup vedení ČSSD i ČSSD jako celku k volbám do senátu. Kandidatura do senátu přestala být poslední předsmrtnou poctou pro zasloužilé funkcionáře a ČSSD začala dělat asertivní volební kampaně, začala vybírat za  své kandidátky do senátu skutečné osobnosti. Když jsem odcházel v červnu  2010 z funkce předsedy ČSSD, byla sociální demokracie suverénně nejsilnější politickou stranou v zemi a také v senátu. Na tom Milan Štěch měl zásluhu jen v tom, že zvítězil ve svém volebním obvodě, což sice nebylo málo, ale to bylo tak vše. Ale tu velkou politickou práci jsem musel odvést já a celé tehdejší  vedení strany a také pružný volební štáb. M. Štěch mi nikdy za to, že se díky mé práci stal šéfem senátu, nepoděkoval...Teď má příležitost. 

Jsem rád, že jsem na čtvrteční konferenci v Ostravě  získal opravdu nebývale velkou důvěru ostravských sociálních demokratů. Přál bych M. Štěchovi, aby také on měl podobnou důvěru mezi členy sociální demokracie. Velmi si cením zájmu ostravských sociálních demokratů o mou kandidaturu do senátu  a věřím, že dokonce ani M. Štěch nebude kašlat na názory členů a uklidní se.

Nejlepším průzkumem veřejného mínění jsou totiž  volby. Před týdnem proběhly doplňovací volby do senátu v dříve výrazně levicovém volebním obvodě ve Zlíně. Volební výsledek kandidáta  sociální demokracie se pohyboval kolem 7,5%, takže ho nelze nazvat jinak nežli debaklem. A to ještě sociálně demokratický kandidát do senátu jako lékař přinesl této straně 1 - 2% svých pacientů, kteří jej volili.

 M. Štěch by měl přiznat skutečnou  barvu. On poněkud přeceňuje mé možnosti v těchto senátních  volbách. Pytle volebních preferencí ČSSD jsou i díky tragické dřívější  politice Sobotky, Štěcha a spol. prázdné. Zvolení kohokoliv za ČSSD do senátu se bude rovnat malému politickému zázraku. Nicméně M. Štěch se již teď obává o svou osobní pozici ve vedení senátu... Je to trapné. Nech toho, Milane!

Jiří Paroubek