L. Jelínek si přizpůsobuje fakta

Až v těchto dnech se mi dostal do rukou již před pár dny napsaný článek L. Jelínka pod názvem „Smělý Paroubek a skromný Sobotka“. 

Autor článku se v něm dotýká mého vstupu do ČSSD a uvažuje nad smutným osudem odcházejících předsedů ČSSD.

No, abych nepsal o sobě, má v mnohém pravdu. Zkusím tedy krátce popsat osud prvního polistopadového předsedy ČSSD Jiřího Horáka. Ten byl předsedou ČSSD  v letech 1990 – 1993. Tedy, byl v čele této levicové formace v době, kdy fanatické útoky české pravice a zjančených pravičáků na sociální demokracii byly největší. Mít ve svém čele profesionálního antikomunistu nebylo pro ČSSD v té době  vůbec špatné. Strana za jeho širokými zády získala klid na svou výstavbu a také na formulaci rozumného levicového programu.

Miloš Zeman narouboval na dobrý základ jiný styl politiky a důraznější program, který nebyl tradicionalistický, ale mnohem lépe odpovídal zhoršené sociální situaci v zemi, kdy široké vrstvy obyvatel byly frustrovány způsobem i průběhem ekonomické i společenské transformace. Jiří Horák však ČSSD provedl velmi náročným obdobím a měl by za to být veden v pantheonu velkých osobností sociálně demokratického hnutí. Škoda, že závěr svého života trávil jistě v pohodlném a materiálně zajištěném důchodu na Floridě, i když mohl pro svou stranu, pro niž celý život žil, ještě hodně odpracovat. M. Zeman si to však  příliš nepřál. A strana se k němu chovala buransky.

J. Horák to však nesl s naprostou noblesou. Vím to, byl jsem jedním z mála lidí ze sociální demokracie, se kterými se Jiří Horák po svém odchodu z funkce stýkal. Prostě v ČSSD by měl být takový „režim“ uplatnění  bývalých předsedů, který by umožnil jejich zapojení do práce a využití jejich schopností a zkušeností ve prospěch hnutí. Bohužel, většina nástupců těchto předsedů trpěla vůči svým předchůdcům komplexy méněcennosti či přímo nenávistí. A to je ten hlavní důvod proč lidé, tedy bývalí předsedové, z ČSSD odcházejí. 

M. Zeman nemohl zapomenout na zpackanou prezidentskou volbu a odešel  na jaře 2007, poté, co byly zveřejněny podrobnosti špatné smlouvy, kterou podepsal s Dr. Altnerem, z ČSSD. Vytvořil si novou politickou identitu a časem i entitu, která mu   dopomohla až k prezidentské volbě. Nemá smysl pokračovat v líčení osudů předsedů ČSSD.

 Pokud se současní lídři ČSSD před pár týdny dušovali, jaké mi dávali velkorysé a velkolepé nabídky po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD, musím se jim vysmát. Jednalo se v nich  buď o holuby na střeše anebo o neprojednané personální návrhy, které vyžadovaly souhlas pravicové vlády (např. místo velvyslance při OSN v New Yorku).

Kromě toho jsem neměl zájem odejít ze země a už vůbec jsem neměl zájem dostat „trafiku“. Je lepší se živit po odchodu z politiky sám a být nezávislý. Což se mně, konec konců, také podařilo. Kolik z dnešních lídrů ČSSD by se dokázalo postavit na vlastní nohy v případě svého odchodu z vysoké politiky? A to je právě jejich velká nevýhoda vůči A. Babišovi v očích voličů.

L. Jelínek hovoří o tom, že se mi vlastně podařilo zastínit oznámením vstupu do ČSSD celou programovou konferenci této strany. No tak především, nebyl to můj záměr. Nebyl to určitě ani zájem předsedy MO v Cerhenicích Semráda, který hned po programové konferenci ČSSD toto sdělení médiím předal. To, že to viděla média jako zajímavou událost a lídři ČSSD to nepochopili jako příležitost k posílení vlivu ČSSD, je zřejmé. L. Jelínek se zamýšlí nad tím, proč jsem si vybral ke vstupu z té zhruba dvacítky MO ČSSD zrovna MO v Cerhenicích u Kolína. Prostě proto, že M. Semrád je dlouholetým mimořádně úspěšným starostou obce a já si jeho práce vážím.

L. Jelínek také zmínil, že jsem byl dlouholetým členem ČSSD na Praze 5. Nebyl jsem jen členem, ale v letech 2002 – 2010 jsem byl na tomto obvodě dokonce  stranickým předsedou. A končil jsem ve funkci předsedy těsně před komunálními volbami v roce 2010 na podzim, kdy se ČSSD v pátém pražském obvodě ve volbách stala druhou nejsilnější stranou. To byl v podmínkách Prahy mimořádný úspěch, stejně tak jako to, že v jejích řadách po volbách byli dva místostarostové obvodu.

Podle dnešních průzkumů veřejného mínění by ČSSD v pátém městském obvodě prošla do obvodního zastupitelstva jen velmi těsně s 5,5 % hlasů. Autor článku se jaksi okrajově zmiňuje o tom, že se „nedá (zapomenout) ani na (mou) severočeskou kapitolu, kdy sázel na figury jako Petr Benda, Jana Vaňhová či Roman Houska. Kde je jim dnes konec….. „.

No, řekněme si to otevřeně, spojovat tato tři jména je od autora drobná sviňárnička. Petr Benda byl v letech 2005 – 2011 předsedou Ústecké krajské organizace ČSSD. Dnes víme, že řada otrávených, lživých mediálních šípů na něj vystřelená, pocházela z dílny Novák (ODS - tč.ve vazbě v Německu  ) – Houska (ČSSD - zavražděn). Tito dva lidé neměli odvahu útočit na mě, a tak útočili na mého nejbližšího spolupracovníka. Ten byl předsedou kraje v době, kdy krajská organizace ČSSD zaznamenala díky naší  spolupráci největší volební výsledky ve své historii. Ve sněmovních volbách 2006 to bylo téměř 36 % hlasů, 2010 téměř 26 % a v krajských volbách v roce 2008 to bylo téměř třetina hlasů. Také na podzim 2010 ČSSD v kraji vyhrála s přehledem komunální volby. Kdeže ty loňské sněhy jsou. Dnes je P. Benda velmi úspěšným podnikatelem.

Dnes je v kraji ČSSD odhadem tak na nějakých 10 % voličské podpory. A to je smutné. Přispěly k tomu právě figury typu J. Vaňhové, R. Housky, A. Fišery a P. Koudy. Tito lidé rozvinuli svůj „talent“ až po mém a Bendově odchodu z funkcí předsedů. Nenesu za ně žádnou odpovědnost. Byli v krajské organizaci před mým příchodem v roce 2005, za mého působení se chovali mravně a po mém odchodu se zbláznili. Stačí si jenom vyhledat, a to bych L. Jelínkovi vřele doporučoval, vyjádření těchto lidí po skončení krajské konference v lednu 2011, na které „odparoubkovali“ krajskou organizaci. Jinak řečeno, zbavili se mého vlivu a začali krást.

To opravdu nebylo v Praze ve stranickým ústředí vidět, že se tito lidé zbláznili? Myslím si, že B. Sobotka k tomu  jen mlčel. A nebyl to jediný případ. Takže dávat mě odpovědnost za  lidi typu Housky, který byl zavražděn a Vaňhové, Fišery, Koudy, kteří byli odsouzeni (Kouda) či jsou vyšetřováni, je prostě nechutné. A L. Jelínek by se k tomu neměl snižovat. Pokud jde o mé členství v ČSSD, pánové by se měli nyní zabývat tím, zda je rozumné vůči mně uplatňovat diskriminační článek ze stanov ČSSD, který je ve zjevném rozporu s Ústavní listinou práv a svobod.

Chci být skutečně jenom členem ČSSD, který tuto stranu morálně  podpoří v těžkém, možná přímo existenčním boji ve sněmovních volbách na podzim tohoto roku. A to v situaci, kdy z ČSSD odcházejí podle mých informací každý měsíc desítky, možná i stovky členů. Pánové si snad omylem myslí, že jsem podal přihlášku na předsedu ČSSD…