Kubera na Tchaj-wan, k čemu?

Z hlediska Čínské lidové republiky, která je již několik let strategickým partnerem České republiky, je Tchaj-wan vzbouřeneckou provincií.

Část politické elity, která v současnosti na Tchaj-wanu vládne,  je vlastně separatistická. Sní o tom, udělat z Tchaj-wanu nezávislý stát. Jiná část tchaj-wanské politické elity, představovaná stranou Kuomintang (to je strana, která prohrála v roce 1949 občanskou válku s Maovými komunisty)  si naopak přeje spojení s pevninskou Čínou. Tato strana má velmi korektní vztahy s čínskou vládou, a pokud se například v příštích volbách stane opět vládní stranou, může své představy na sjednocení  začít uskutečňovat. A to podle zásady jedna země, dva systémy. Tchaj-wan je v tuto chvíli třetím největším investorem v ČR z Asie a to za Japonskem a Jižní Koreou. Ekonomické, kulturní i další vztahy mezi Českou republikou a touto provincií Číny probíhají bezproblémově. Není proto potřeba tyto vztahy nějakým způsobem politicky fortifikovat návštěvou druhého ústavního činitele země, tedy šéfa Senátu Kubery. Tchaj-wan není samostatným státem a diplomatické vztahy s ním udržuje jen několik málo států. V zahraniční politice platí, pokud chceme udržovat korektní vztahy s nějakým státem (a zejména pokud je tento stát velmocí a stálým členem Rady bezpečnosti), že se vyhýbáme věcem, které by jej mohly urazit. Je to podobné, jako bychom chtěli udržovat výtečné vztahy se Spojenými státy a jeden z nejvyšších ústavních činitelů země by se chtěl sejít, při příležitosti nějakého policejního přehmatu, když tu a tam americká policie přežene nějaký svůj zákrok (a že těchto policejních přehmatů, včetně zabití i řádných občanů policisty bylo v posledních letech dost a dost), s organizátory protestů k vyjádření  své podpory. Asi by se také nelíbilo americkému velvyslanci, pokud by např.  šéf českého Senátu odjel do USA a setkal se s demonstranty proti policejní zvůli. Prostě v mezinárodních vztazích existuje kategorie, které se říká vzájemný respekt.

 Pokud se někdo zachová   jako nezkušený amatér, což byl nedávno případ pražského primátora Hřiba a pražských radních, a chová se v mezinárodních vztazích jako mamut v porcelánu, je možné takový lapsus ještě přehlédnout. Těžko ale očekávat, že by Čína mohla přehlédnout návštěvu druhého nejvyššího ústavního činitele státu a jeho setkání například s prezidentkou Tchaj-wanu, která tu a tam dává najevo separatistické choutky.

 V Číně má zájmy celá řada českých firem. Je to Škoda Mladá Boleslav, je to také PPF a jsou to i další společnosti. Spojené státy, a Západ obecně, uplatňují  tu a tam vůči řadě zemí různě odstupňované  hospodářské sankce. Mezi tyto sankce patří především omezení hospodářské spolupráce.

Čína tedy má mustr, jak to má sama dělat vůči těm státům, které se k ní chovají nekorektně.

Šéf Senátu Kubera je zkušený politik. Jeho svérázné názory na komunální úrovni připadají velké části voličů v jeho volebním obvodě na Teplicku jako originální. Kuberu proto do Senátu volili i lidé, kteří nebývají obvykle voliči ODS. Pokud ovšem Kubera navštíví, coby šéf jedné z komor českého parlamentu Tchaj-wan, přesvědčí mě jen o tom, že nezvládl přechod z komunální do vysoké politiky. Prostě dělat planá gesta v rozporu s oficiální linií české zahraniční politiky by bylo chybou, kterou lze očekávat od politického začátečníka, ale ne u druhého nejvyššího ústavního činitele státu. Kubera může očekávat, pokud opravdu pojede na Tchaj-wan, že se stane na pár dní miláčkem pražské kavárny a jí poplatných  médií. Ale to bude asi tak všechno. 

Čeští političtí představitelé, včetně členů sněmovny a senátorů, by naopak měli často navštěvovat Čínskou lidovou republiku. V této chvíli je ostatně v Číně delegace sněmovny složená z členů  školského výboru. Zejména tito lidé by mohli, poté co se seznámí např. s organizací studia matematiky v Číně, které patří svou kvalitou k nejlepším na světě (ostatně stejně  jako v jiných čínsky mluvících zemích a provinciích  – v Singapuru, Macau, Hongkongu a na Tchaj-wanu). A právě dobře zvládnutá výuka matematiky je předpokladem progresivního  rozvoje průmyslové výroby. A to je zajímavé zejména  v situaci, kdy u nás chceme zrušit povinnou maturitu z matematiky  protože prý nemáme její kvalitní výuku.

V neděli odjíždí do Číny další delegace sněmovny, vedená jejím předsedou Vondráčkem za účasti poměrně početné delegace českých podnikatelů. Právě takovéto typy návštěv mohou v Číně napomoci většímu přílivu čínských investic do Česka, ale také kupříkladu k tomu, že česká politická elita pochopí význam vztahů s ČLR. Bylo by ale dobré, aby se parlamentních návštěv v Číně zúčastňovali také poslanci z řad pravicové opozice. To by přispělo k odbourání jejich ideologické předpojatosti a myšlenkových stereotypů.

Jiří Paroubek