Komedie plná omylů - soud v kauze sportovních dotací

Při včerejším jednání soudu byl na programu výslech bývalé úřednice ministerstva školství (MŠMT), která před 3 lety zpracovala návrh na rozdělení neinvestičních dotací v rámci tzv. programu III.

Ten byl určen k finanční podpoře zastřešujících organizací, jako jsou ČUS, ČOS anebo ČOV.

Ta komedie u soudu spočívala v tom, že vyslýchaná úřednice až komediálním způsobem předvedla svou naprostou nekompetentnost při rozdělování 180 mil. Kč sportovních dotací.

Když jsem před více než třemi lety poprvé komentoval příběh tehdejšího zatčení sportovních funkcionářů ČUS, nevycházel jsem z údivu. Předseda ČUS JUDr. Jansta není, jak je obecně známo, placen z peněz ČUS. Je tedy dobrovolným funkcionářem. Neměl tedy žádný hmotný zájem na navýšení dotací pro ČUS. To, co udělal, byl zcela běžný lobbing, který byl spíše ohrazením proti návrhu výše dotací pro střešní organizace v oblasti sportu, nežli požadavkem na navýšení dotací pro ČUS. Jak je obecně známo, Jansta jen upozorňoval na zřejmý přehmat MŠMT při zpracování dotací, kdy jeho unie sportu, s desítkami sportovních svazů měla dostat 48 mil. Kč na dotacích. A naopak ČOV, který nemá žádné sportovní svazy, a v roce 2017 nebyly žádné Olympijské hry, měl dostat na dotacích 60 mil. Kč. Je to trapné rozdělení již na první pohled. 

Čekal jsem s velkým zájmem na algoritmus výpočtu výše dotací, který předloží u soudu příslušná úřednice, jež zpracování návrhu dotací v rámci programu III. pro rok 2017 měla na starosti. Žádný algoritmus ale předložen nebyl. Příslušná úřednice sdělila soudu, že při zpracování návrhu: „…jsem si s tím v podstatě nevěděla rady“. A jak k těmto návrhům, kolem nichž se strhlo zatýkací, a později soudní drama, vlastně došla, sdělila užaslému publiku v soudní síni: „Zkusmo. Nějak jsem to nastřelila, aby to nějak vyšlo“. To je úžasná metoda práce. Řekl bych přímo Occamova břitva... Paní musela dlouho přemýšlet. Nicméně zdůraznila: „Ale snažila jsem se být maximálně spravedlivá“. Nechci této skvělé dámě křivdit, nepamatuji si na jména a pokud to tak není, tak se jí hned omlouvám. Má otázka zdí, zda tato úřednice nepatřila k těm, kdo za peníze ČOV, promiňte, státu, jezdili na různé sportovní akce, včetně Olympijských her zdarma? Další perla, která se při jejím výslechu objevila, byla, že se o celé věci radila se svým bývalým šéfem odboru, který byl právě trestně stíhán za neoprávněné přidělení dotací. Jak to vypadá, bývalý šéf byl propuštěn z ministerstva vlastně pro ztrátu důvěry. Ale ministerská referentka k němu měla  důvěru převelkou. Větší než ke svým tehdejším nadřízeným. Proč nepoužila paní referentka metodiku stanovenou ministerstvem školství, na které údajně pracovali skupiny odborníků v roce 2016, není tak úplně jasné. Možná už paní soudkyně nechtěla referentku trápit anebo to jen není z veřejně dostupných zdrojů patrné. V každém případě referentka dostala možnost disponovat na ministerstvu zcela nekompetentně s desítkami milionů korun, což byla chyba, která vedla k přirozené reakci šéfa ČUS Jansty a jeho generálního sekretáře Boháče a k požadavku na přehodnocení referentkou přidělených financí.

Poté, co jsem si přečetl toto burleskní svědectví, docházím definitivně k názoru, že státní zástupce udělal chybu, když vrcholné představitele ČUS takovýmto způsobem zahrnul do kauzy, která by snad mohla mít určité racionální jádro, ale v jiných případech. Pan státní zástupce postupoval metodou někdejšího předsedy revolučního tribunálu Francie v době jakobínského teroru Fouquier-Tinvilla. Ten pro větší "racionalizaci práce“ tribunálu sesypal podezřelé (vlastně již předem odsouzené) z nejrůznějších kauz do jednoho soudního případu. Po svědectví odpovědné úřednice MŠMT, t.č. již šťastné důchodkyně, by měl státní zástupce, který účinkuje v tomto případě, hodit ručník do ringu, alespoň pokud jde o Janstu a Boháče. Jejich další pobyt u soudu již nedává žádný smysl. To, že Jansta lobboval za zájmy sportovních svazů sdružených ČUS, není nic nezákonného. To by příště mohli být obviněni a později obžalováni také starostové obcí, kteří budou žádat pro své obce např. navýšení dotací. Stejně jako u předsedy velké sportovní střešní organizace, tak i u starostů, je to naprosto přirozená činnost a vlastně jejich náplň práce. V každém případě je zajímavé, co jsme se o bojích v zázemích českého sportu v souvislosti s touto kauzou dozvěděli. Například o zájmu některých politických podnikatelů,  třeba z firmy Bison &Rose spojených úzce s Bakalou, Sobotkou a Chovancem, o ovládnutí finančních toků v českém sportu. Tento jejich líbezný pokus, o kterém veřejně několikrát hovořil předseda ČUS Jansta, byl jistě snahou zcela idealistického charakteru…

Jiří Paroubek