Koho zajímá Sýrie?

Český tisk se pozastavuje nad tím, že cesty předsedy nejsilnější opoziční strany vedou jinam než cesty premiéra, ale možná by stálo za hlubší úvahu, která z cest hledá perspektivu a která nás chce zakopat v prázdné minulosti. Vždyť i při návštěvě USA, kde jsme se vystřídali během krátkého období, jsme měli odlišné partnery. Zatímco já jsem jednal převážně s představiteli Demokratické strany USA, jejíž šance na vítězství v podzimních prezidentských i parlamentních (kongresových) volbách stále rostou, Mirek Topolánek, vyjednával s dosluhujícím americkým prezidentem Georgem W. Bushem, který bude v listopadu s největší pravděpodobností vystřídán představitelem Demokratické strany.

Jistě, to je práce premiéra a bylo by to naprosto v pořádku, kdyby obsahem jednání nebyly věci, které dalece přesahují jeho mandát, a teď už možná i mandát jeho partnera. Překvapivé Topolánkovo prohlášení, že dohoda o umístění amerického radaru v Brdech je téměř hotova, ačkoliv o jejím obsahu parlament ani veřejnost nic neví, je takovou směsicí naivity, neumětelství a pohrdání demokratickými principy, že pro ni marně hledáme obdobu v dějinách české diplomacie (včetně časů, kdy se bratři Mašínové prostříleli až do Berlína). 

Také ve Spojených státech narůstá naděje, že s administrativou Bushe mladšího odejde konfrontační éra, která vyčerpávala svět i Spojené státy nepřiměřenými a mylnými reakcemi na nesprávné podněty. Bylo docela symbolické, že právě v okamžiku, kdy americký prezident jednal s Mirkem Topolánkem a musel si aspoň chvilku hrát s kulovnicí, kterou mu český premiér přinesl, americká měna propadla nejhlouběji od roku 1973. Tedy od dob, kdy byla za prvního ropného šoku odpoutána od zlatého standardu. Je vysoce pravděpodobné, že příští vedení Spojených států bude hledat spíše partnery pro stabilizaci rozbouřeného světa a že plány s radarem se ocitnou ve zcela jiném světle. 

Sýrii jsme spolu s L. Zaorálkem navštívili ve stejných dnech, kdy ji navštívil také klíčový zahraničně politický poradce demokratického prezidentského kandidáta Baracka Obamy, kterým je Zbigniew Brzezinski. Nejednalo se o nějakou koordinaci. Náš studijní a poznávací program byl nezávislý na amerických hostech, ale mohli jsme navázat i na to, že několik měsíců předtím navštivila Sýrii předsedkyně Sněmovny reprezentantů za Demokratickou stranu, Nancy Pelosiová. V únoru byla na návštěvě Damašku rakouská ministryně zahraničí, v prosinci prezidenti Slovenska a Rakouska. Před odjezdem jsem konzultoval také s vládní německou sociálně-demokratickou stranou, protože mě zajímalo, jak hodnotí vyjednávání asociační dohody Sýrie s Evropskou unií.

Také v těchto dnech byl narušen zjednodušující obraz toho, oč v této horké části světa jde, když byl v Bagdádu oficiálně uvítán (jako první zahraniční hlava státu, když pomineme utajené cesty George W. Bushe) íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád. Vidíme pokusy hledat regionální řešení bezpečnostní situace této těžce zkoušené oblasti, která musí brát vážně vyhlídku, že příští obyvatel Bílého domu rozhodne o rychlém stažení amerických vojsk z Iráku. A je v zájmu Evropy a její energetické bezpečnosti, aby se využilo každé příležitosti k obnově rovnováhy sil a ústupu od drahých a krátkodechých silových řešení. Pokud česká vláda takovou strategickou výzvu nevidí, ČSSD musí hledat vlastní přístupy.

Cesta delegace ČSSD v Sýrii měla studijní i politický charakter. Při setkání s prezidentem Syrské arabské republiky Bašárem Al-Assadem byla nejvhodnější příležitost také k humanitární intervenci za vězněného Riyada Saifa. Měli jsme dále možnost vystoupit před obchodní komorou města Damašku a informovat o našem hospodářském rozvoji. O vztazích Evropské unie a ČR s arabskými státy jsme hovořili na setkání s odbornou veřejností a zástupci diplomatického sboru. Nabídli jsme tak syrské odborné veřejnosti možnost poznat i názory české opozice.

Kontakty mezi českými a syrskými představiteli nejsou až tak vzácné, jen se o nich obvykle nepíše. Na podzim loňského roku byl v Damašku první náměstek ministra zahraničních věcí Tomáš Pojar. Nevšiml jsem si v žádném českém médiu, že by byl pan náměstek za svou cestu peskován či že by byl v jejím průběhu instruován médii k jednání se syrskou opozicí. Pokud je mi známo, s nikým z disidentů se nesešel a otázka lidských práv v Sýrii nebyla v programu jeho jednání.  V dubnu by měla přijet do Prahy syrská parlamentní delegace a na květen se připravuje syrská cesta ministra financí Miroslava Kalouska.

Také ČSSD chce ve studijních cestách na Blízký východ pokračovat a ještě letos chceme navštívit Izrael a Palestinu. Republika si musí udržet a rozvíjet velmi dobré vztahy s arabskými státy i Izraelem. Odmítáme jednostrannost, která nakonec poškozuje všechny. Mnohé tradiční obchodní vztahy byly přerušeny nebo oslabeny a v takovém případě jsou vždy na řadě nejprve politici, kdo se má pokoušet o obnovu důvěry. Výhodou opozice je, že může pracovat s dlouhodobým výhledem. Může také spoléhat na to, že ve chvíli, kdy převezme vládní odpovědnost, část konfliktů odejde i s jejími předchůdci. Proto si chystáme podmínky pro plodnější vztahy a přátelštější svět. Věříme, že není daleko.