Když komedie byla králem…

Včera jsem s velkým utrpením sledoval debatu kandidátů na prezidentství. Musím říci, že mě dva hlavní kandidáti (nebyl přítomen třetí hlavní kandidát Andrej Babiš) přesvědčili o tom, že je nemohu volit ani v nejhlubších mrákotách.

Moderátor ČT byl zcela tendenční a stejně tak celý syžet „diskuse“. Velkou část diskuse zabralo Českou televizí připravovaná distance kandidátů od politiky prezidenta Zemana a bývalého premiéra Babiše. Ti kdyby nebyli, tak by se téměř neměl  moderátor o čem bavit.

ČT také udělala vše pro to, aby zdůraznila, že A. Babiš v debatě chybí prostě proto, že ignoruje z jeho hlediska neobjektivní ČT. To, co jsem ovšem včera viděl, mě, bohužel, utvrzuje v názoru (ještě před pár dny jsem jej neměl), že A. Babiš udělal správně, když se této debaty v ČT nezúčastnil. Řezníček sice není Witovská, řízená svým partnerem Kolářem, jenž je duší prezidentské akce generála Pavla, ale protibabišovská a protizemanovská angažovanost ČT zůstává, ba přímo eskaluje.

Na debatě mě zaujalo několik málo momentů. Především profesor Zíma v debatě celkem jasně vysvětlil, za kolik se rozdávaly (nebo chcete-li prodávaly) vysokoškolské tituly na Mendelově univerzitě za rektorování profesorky Nerudové. Ta v diskusi jemně hlesla, že těch turbotitulů bylo asi dvacet. Ale kolik bylo těch dalších titulů pochybně udělených, to by mělo rozkrýt vyšetřování české policie. A protože se nejedná o pochybení jednotlivce, měl by toto spiknutí, zjevné spolčení, šetřit policejní útvar boje proti organizovanému zločinu.

Profesor Zíma sdělil informaci z důvěryhodného zdroje, že firma zprostředkující turbotituly a tituly pochybné (pro ty studenty, jejichž studijní výsledky nebyly odpovídající) si za každý tento titul účtovala částku 25 tisíc eur. Z této částky přišlo univerzitě jen 5 tisíc eur a zbytek „spadl“ do zprostředkující firmy. Tato dělba je sama o sobě skandální. A navozuje otázku, zda se o tuto částku 20 tisíc eur někdo ještě dále „šáboval“… Prostě hrůza, strašná rána českému školství jako v případě plzeňských práv.

Krátce poté, co prof. Zíma v diskusi zveřejnil tato pro Nerudovou zdrcující fakta, jiný prezidentský kandidát – Josef Středula – se teatrálně vzdal kandidatury v její prospěch.

Vzdal se v její prospěch kandidatury prý proto, že další dva favorizovaní kandidáti jsou poznamenáni svou komunistickou minulostí. Mimochodem, pokud vím, všichni předchůdci Středuly v čele ČMKOS byli bývalí komunisté. Jeden z nich byl dokonce registrován jako agent STB. Nevzpomínám si, že by Středula kdy proti těmto osobám na špici odborů veřejně protestoval. Ale podpořit kandidáta, který o sobě deklaruje zcela otevřeně, že patří k politické pravici, to je nestoudnost. Stejně tak nestoudné od Středuly je, když si nechal svou kandidaturu posvětit několika senátory, patřícími p do pravicového spektra. Tito senátoři mu rádi podepsali nominaci, neboť věřili, že to povede k rozmělnění hlasů levice a levého středu v neprospěch A. Babiše. Středula ovšem fakticky představuje pouhá 2 – 3% hlasů. Jistě jedním z motivů jeho odstoupení bylo také to, že jako šéf odborové ústředny se chtěl vyhnout úplnému volebnímu debaklu, který by výsledek mezi 2 – 3% představoval.

Středula tak trochu sehrával habaďůru i v jiné věci. Prý měl k dispozici 62 tisíc podpisů, a přesto je ministerstvu vnitra nepředložil. Není to jistě lež v plném smyslu slova, ale pravda to zřejmě také není. A pokud šéf největší odborové ústředny v zemi není schopen získat 50 tisíc relevantních podpisů k nominaci, je tak trochu šéfem na baterky. Konec konců jeho skutečnou politickou sílu ukázalo, kolik lidí se účastnilo na odborářské demonstraci, pořádané v Praze na Václavském náměstí počátkem října. Této demonstrace se účastnilo cca 4 tisíce lidí, převážně tedy odborových funkcionářů. A je otázka, kolik z tohoto součtu lidí představovali němečtí či jiní turisté, kteří se rádi v příslušné části Václavského náměstí pohybují.

Ještě ve sobotu se snažil Středula ujistit delegáty sjezdu ČSSD, že on a oni jsou jedno tělo a jedna duše. S ohledem na očekávatelný debakl Středuly v prezidentské volbě, Středula žádné volební eso do budoucna prostě není.

Konec konců jako šéfovi odborů by mu mělo vadit to, že jsme díky válce na Ukrajině a mnoha stupidním rozhodnutím Evropské unie a současné české vlády přišli o dovoz levných ruských surovin. To zvyšuje ceny, počínaje energiemi přes pohonné hmoty až po průmyslové kovy a potravinářské výrobky, takže to snižuje životní úroveň českého obyvatelstva. A Středula nic. Válka na Ukrajině byla vyvolána agresí Ruska vůči Ukrjaině, ale ani struktury NATO včetně našeho největšího spojence – Spojených států – nejsou bez viny. Proč má být NATO rozšiřováno dále na východ, až k ruským hranicím? Že by to ohrožovalo bezpečnost Ruska, o tom nemůže být sporu. Politické pozice Středuly jsou ovšem plně v linii současné pětikoaliční vlády. Tedy v této oblasti. A ta je bohužel v řadě směrů klíčová pro oblast životní úrovně.

Prostě nejen, že je Středula maršálem bez vojska, ale on svým odborářům a dalším zaměstnancům, v jejichž prospěch by měl pracovat, neprospívá a možná spíše škodí.

Svým rozhodnutím podpořit pravicovou kandidátku, která blouzní o omezení obchodních vztahů s Čínou, což by opět zhoršilo možnosti odbytu českého průmyslu s velkými dopady do zaměstnanosti, se ukazuje, že Středulovi jsou zájmy zaměstnanců, o které by se měl starat, zcela lhostejné. Poté, co by klesl objem dodávek náhradních dílů pro automotive do Německa i jinak v důsledku poklesů prodejů německých a dalších evropských aut do Číny, by také čeští subdodavatelé začali méně vyrábět a začali by propouštět zaměstnance. Středula přeci nemůže být tak hloupý, aby tohle nevěděl.

A tak se znovu vracím k myšlence, kterou jsem ve svých článcích vyjádřil už v počátcích Středulovy kandidatury. Pokorný se Sobotkou se domluvili, že Středula zaprvé získá v prvním kole prezidentské volby vysoké procento hlasů a zadruhé, že s těmito hlasy bude manipulovat před druhým kolem prezidentské volby v neprospěch A. Babiše. Jedno i druhé se ukázalo být jako chiméra. Faktická váha J. Středuly je někde mezi 2 – 3% hlasů, takže pro „posílení“ sociální demokracie jeho angažmá nedává žádný velký smysl. Jak to kdysi říkal zvěčnělý filosof Ivan Sviták: „Součet dvou nul je vždycky jenom nula“.

Zkrátka vedení sociální demokracie by mělo na nevydařený experiment s J. Středulou, coby prezidentským kandidátem, jenž neoslovil veřejnost, mělo rychle zapomenout.

Jiří Paroubek