Kdy skončí boj o Lidový dům?

Počátkem tohoto týdne soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, Dagmar Stamidisová, sdělila mediím, že ve sporu Altnerovi vs. ČSSD je prý právo na straně Altnerových.

Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vrátil tuto kauzu k projednání na první stupeň soudní soustavy, měli Altnerovi prokázat, že jejich otec, již zesnulý advokát Altner, udělal pro ČSSD ty nejpodstatnější práce při řešení určovací žaloby na vlastnictví Lidového domu v Praze. Já bych spíš zpochybnil, zda vůbec dělal nějaké práce.

Celou kauzu totiž vyřešil advokát JUDr. Blanický a to prakticky v plném rozsahu. Další advokáti, které už si najal Altner, zaregistrovali rozsudek u soudu.

Soudkyně Stamidisová se vůbec neobtěžovala s nějakým zdůvodněním svého stanoviska. Sdělila jen svůj verdikt. Své předběžné stanovisko. Obávám se, že k jejímu kontroverznímu rozhodnutí přispěly především dvě věci.

Jednou zřejmě je chybný, ryze formalistní přístup při posuzování smluvního vztahu. Altner měl s ČSSD uzavřenou smlouvu. Ta smlouva však byla záhy po svém uzavření podrobena zdrcující kritice v předsednictvu ČSSD. Tedy, už někdy v letech 1997 – 1998. Byla totiž jednostranně nevýhodná pro ČSSD.

Soudkyně Stamidisová by si měla povolat k vyslechnutí svědectví advokáta JUDr. Blanického, který by ji objasnil, co udělal při řešení obhajoby zájmů ČSSD on a co (málo) zbylo na JUDr. Altnera.

Druhým důvodem rozhodnutí Stamidisové, je podle mého názoru, její neskrývaná a dlouholetá nenávist vůči ČSSD. Ta se projevila již v roce 2009, kdy rozhodla v soudním sporu, který vedla má stále ještě manželka Petra Paroubková (tehdy manželka předsedy ČSSD), kvůli „karikatuře“ Petry Paroubkové, kterou všetečný karikaturista zachytil (cituji doslova Hospodářské noviny z 3. 7. 2009) „při pohlavním styku s manželem“. Prý to není trestné, tedy alespoň podle Stamidisové. Žádná žena politika v této zemi nebyla tiskem nebo obecně médii (a to nejen bulvárními) pronásledována v takovém rozsahu a v takové intenzitě, jako Petra Paroubková, a to v době, kdy byla manželkou předsedy ČSSD. 

Ta za nechutnou „karikaturu“ zveřejněnou v nějakém plátku tehdejší Mladé fronty, požadovala omluvu. A celá „karikatura“ a celý tento útok na Petru byl veden v souvislosti s tím, že Petra sdělila veřejnosti svou snahu uspořádat sbírku na podporu vzniku a výstavby Kaplického knihovny na Letné. Tedy, jednalo se v tomto případě o zcela bohulibý záměr.

Článek související s „karikaturou“ se Petře otevřeně vysmívá a to mimořádně nechutným způsobem, který snad byl možný v plátcích, jako byly např. Der Stürmer či Völkischer Beobachter, když nacisté útočili na své nepřátele. Je zajímavé, když s podobnou myšlenkou na sbírku pak přišla herečka Geislerová, spolu se stranou TOP 09, nikdo se jí nevysmíval a nedělal prasácké karikatury.

Soudkyně Stamidisová se dokonce tehdy snížila k tomu, že v rozsudku argumentovala údajným Petřiným termínem, použitým v souvislosti se mnou - „sexy mozek“. Petra se prý – podle interpretace tehdejších HN – „…navíc nemůže podobným věcem divit, když např. její výraz ,sexy mozek´, který použila v souvislosti se svým mužem, vstoupil do povědomí a je obecně znám“. Soudkyně Stamidisová v této věci bezuzdně lhala. Anebo lhali novináři z tehdejších HN, protože Petra o mě nikdy neřekla, že mám „sexy mozek“. Ona jen sdělila, velmi obecně, že na muži je nejvíce sexy, mozek. Jinak řečeno, soudkyně Stamidisová byla zaujatá ne proti Petře Paroubkové, ale proti sociální demokracii jako takové, protože od té doby takto ostudný rozsudek, kdy dokonce po srovnatelném útoku na osobnostní práva nějaké ženy nechal soudce zaplatit tuto ženu soudní výdaje, nebyl zaznamenán.

Zkrátka, soudkyně Stamidisová by okamžitě měla předat řešení kauzy sporu mezi Altnerovými a ČSSD jinému, nepodjatému soudci Obvodního soudu. A právní zástupce ČSSD by měl překonat svou pasivitu a ihned vystoupit s tímto požadavkem.

A ještě sdělím jednu věc, velmi závažnou pro tento spor. Již před drahným časem jsem veřejně sdělil, na stránkách serveru Vaše věc, že jsem se počátkem roku 2007 v reakci na Altnerovy veřejně sdělované šílené finanční požadavky odstupného (tehdy to bylo přes 19 mld. Kč), rozhodl přes prostředníka nabídnout Altnerovi kompenzaci 70 milionů korun. Podle mého tehdejšího názoru sice Altner nevykonal pro ČSSD práce za více než za několik tisíc korun, ale byl jsem ochoten, jako předseda ČSSD, tuto finanční oběť podstoupit, protože jsem dobře věděl, jak velké je to reputační riziko pro tuto stranu. A jak zničující potenciál celá causa pro ČSSD má. Altner tuto velkorysou nabídku odmítl, chtěl tehdy přes 19 miliard (v médiích z té doby je toto možné dohledat).

A co Vy, paní soudkyně, vezmete mě k soudu jako svědka, abych vydal své svědectví v této věci. Anebo budete dál zaťatá vůči „rudému nebezpečí“ až do úplného zničení ČSSD?