Kdo chce ztížit pozici vedení ČSSD?

Neříkám, že všichni členové nově zvoleného vedení ČSSD mají můj plný respekt a obdiv. Nicméně v té kritické situaci, ve které ČSSD stále ještě  je, vykročili dobrým směrem.

Ale samozřejmě, že jejich soustředěná snaha o zlepšení pozice ČSSD  má mnoho „ale“. Mnohokrát jsem v nedávné době psal ve svých článcích, že ČSSD musí mít vehikl, kterým se odrazí ode dna (a to dnešní dno, 7-8 % volebních preferencí, nemusí být zdaleka ještě tím propadem nejhlubším). Mám - li poslanecký klub, který toho za půl roku ve sněmovně moc neukázal (a vzhledem ke své reálné síle  ani ukázat nemohl), nelze očekávat, že by tím vehiklem pro změnu k lepšímu  byli poslanci. Většina z nich jsou totiž  lidé vybraní osobně Sobotkou, jehož hlavním kritériem při výběru   bylo, aby byli vůči němu loajální a mocensky jej neohrožovali. Několik poslanců, jako například Roman Onderka, se ovšem vymyká, neboť on se propracoval do sněmovny díky preferenčním hlasům voličů, jako bývalý úspěšný primátor Brna. V Brně odvedl Onderka jako primátor za osm let slušnou práci a bez viditelných skandálů. A stejně tak je na tom poslanec Tomáš Hanzel, dlouholetý primátor Karviné  a Antonín Staněk, primátor Olomouce. 

Druhou možností je, aby tím nositelem jiné politiky, se snahou o zvrat pozice ČSSD  k lepšímu, stal senátorský klub ČSSD. Ve vnímání občanů je ovšem senát poněkud nadbytečnou parlamentní komorou. A upřímně a při vší úctě, v klubu slovutných senátorů za ČSSD nevidím mezi nimi politického Einsteina, který by svým talentem a řečnickým uměním byl schopen strhnout v senátu  pozornost mas. Zbývá tedy jediná možnost. Noví lidé, kteří budou zastupovat ČSSD v koaliční vládě. A tím kritériem k jejich účasti by neměla být loajalita k vedení, stranické počty či nominace v rámci klientelistických vazeb. Měli by to být naopak schopnosti, spočívající v odborné zdatnosti, ve vynikajícím politickém úsudku, odvaze a také ve schopnosti skvěle pracovat s médii. Tato kritéria by měli splňovat alespoň tři nominanti na ministerská křesla  z pěti.

V nedávné minulosti, za vedení B. Sobotky, byli právě předseda senátu Štěch a také další odpůrce  koalice ČSSD s hnutím ANO, bývalý první místopředseda ČSSD a ministr vnitra Chovanec, těmi, kdo rádi okřikovali  členy  ČSSD, kteří projevili svůj anebo dokonce svůj  kritický názor na politiku Sobotkova vedení. Prostě strana se stala, díky těmto zásahům a zastrašování kritiků a také celkové personální politice vedení B. Sobotky, naprosto myšlenkově sterilní a personálně vybydlená. 

Předpokládám, že předseda Hamáček a jeho vedení vyzvou všechny, včetně kritiků svého zatím neukončeného jednání s hnutím ANO, po ukončení jednání k široké vnitrostranické diskusi. Vnitrostranickému referendu musí předcházet taková diskuse a vedení strany v ní musí předložit výsledky koaličních jednání a členy pro své řešení získat. 

Vedení ČSSD má ovšem v tuto chvíli ještě jednu možnost: z jednání s hnutím ANO prostě odejít, protože ve   v této životně důležité otázce nepanuje ve straně  konsensus.  Zatím ovšem J. Hamáček a jeho tým přistupují k řešení této věci odvážně. Ale jistě také s vědomím toho, že pokud by ve vnitrostranickém referendu zvítězili zastánci NE, tedy lidé, kteří jsou proti vládní spolupráci s hnutím ANO, politická  pozice předsedy ČSSD a jeho místopředsedů by byla totálně  devastována. A to krátce před termínem komunálních a doplňovacích senátních voleb v říjnu 2018. 

Členové senátního klubu pravděpodobně došli k názoru, že obhajoba třinácti senátních mandátů na podzim bude snazší, pokud ČSSD bude opoziční stranou a bude mít možnost útočit na vládu. Myslím, že se hluboce mýlí.

Před šesti lety byla před volbami do senátu situace úplně jiná. V rámci politického dědictví po mně byla ČSSD stále ještě zdaleka nejsilnější politickou stranou v zemi, se zhruba pětinou volebních preferencí. To znamená, že do druhého kola postupovala významná část kandidujících do senátu za ČSSD.  Dnes je situace úplně  jiná. Strana má 7% – 8% volebních preferencí a pro volby do senátu je vcelku jedno, zda bude ve vládě či v opozici. Do druhého kola senátních voleb se za ČSSD  dostanou jen skutečně nejsilnější politické osobnosti. A aby uspěli i ve druhém kole voleb, to už se bude rovnat téměř politickému zázraku. Připomínám, že před dvěma lety, při doplňovacích volbách do senátu, prošli volebním sítem za ČSSD pouze dvě mimořádně silné politické osobnosti. Starosta Čáslavi, Strnad a vynikající lékař a šéf Masarykova onkologického ústavu v Brně prof. MUDr. Žaloudík, CSc. Ale před dvěma lety ještě byla ČSSD někde na 15% volebních preferencí. Dnes, aby se prosadila při volbách do senátu, to bude ještě těžší, než to měli Žaloudík se Strnadem v roce 2016. 

Vedení ČSSD by mělo vyzvat kritiky svého vyjednávání, kteří kritizují zatím jen průběžné výsledky jednání, aby zklidnili hormony a počkali do ukončení jednání. Pak až do termínu vnitrostranického referenda budou mít možnosti agitovat pro svůj názor, který je v případě senátorů determinován jejich špatnou politickou analýzou, pokud jde o možnosti výsledků voleb do senátu na podzim.

Jiří Paroubek