Kde jsou příčiny pádu sociální demokracie?

V jakémkoliv svém hodnocení sociální demokracie jsem se v posledních letech vždy vyhýbal tomu, abych hodnotil také osobu Vladimíra Špidly. Je to z mé strany určitá kolegialita, přece jen, byl to premiér, tedy vlastně můj kolega.

Byl to ale, bohužel,  také jeden z velkých loserů, kteří  společně českou sociální demokracii dovedli tam, kde dnes je.

Samozřejmě, věc není tak jednoduchá, abych v něm viděl jen člověka, který v životě dělá všechno špatně.

Napoleon, když měl někoho jmenovat do důležité funkce ve vládě nebo ve státní administrativě či v armádě, se ptal: „Má ten muž štěstí?“. V. Špidla prostě v politice štěstí neměl a jeho nešťastná, podle mého názoru, trochu autistická osobnost, způsobuje, že i když chtěl v politice to nejlepší, dopadlo to jako vždycky. Tedy,  špatně. Tak ostatně dopadne i jeho kandidatura do senátu na Praze 4.

Na druhou stranu musím říci, že jsem se  vždy v osobních rozhovorech, když se (velmi vzácně) stočila řeč na něj a samozřejmě jeho hodnocení bylo u lidí, s nimiž jsem diskutoval vždy negativní, tak jsem se ho zastával. Říkal jsem, je to vzdělaný muž, který získal v Bruselu rozhled a vhled do možností a potenciálu evropské sociální politiky a legislativy v sociální oblasti. Takže může být užitečný, ale nikdy ne v řídících funkcích.

Tragicky selhal jako premiér i jako předseda strany. A konec konců v letech 2014 – 2017 selhal i jako šéfporadce premiéra Bohuslava Sobotky. Kdyby nebyl svou povahou v podstatě submisivní a introvertní, jistě by dokázal B. Sobotku (mimochodem premiér Sobotka měl V. Špidlu jako svůj vzor a říkal to nahlas) usměrnit anebo dokonce uchránit před vlivy lobbistů typu Radka Pokorného a Bisonů. A zlobrů typu Chovance.

Nedokázal to. Prostě na to nemá povahu. Vulgární člověk by řekl, že na to nemá "koule". Výsledek byl, že sociální demokracie odešla ve volbách na podzim r. 2017 jako zpráskaný pes se 7% hlasů a strana se začala rychle rozkládat. Morálně byla ovšem rozložena už předtím. Ostatně  Špidlové, Sobotkové a další  zavedli sociální demokracii po roce 2010 do seriálu volebních debaklů a naprosté ztráty důvěryhodnosti.  Všichni se objeví v mé knize, kde se budu analyticky věnovat postupnému růstu ČSSD k vrcholu a pak strašlivému pádu do nicoty.

Velikost člověka se projevuje mj. také v tom, že si dokáže přiznat své chyby. Ne tak zoufalí lidé, jako je V. Špidla. Pokud označí ve svém rozhovoru na Novinkách.cz můj odchod z funkce předsedy ČSSD po vítězných volbách v roce 2010, jako prvotní příčinu budoucích nezdarů sociální demokracie, je to ubohost, ale hlavně to není pravda. Tehdy jsem měl možnost utvořit koaliční vládu s Věcmi veřejnými za parlamentní podpory komunistické strany. Ano, kdybych těmto neumětelům typu Bárty, Johna a spol., nabídl např. 6 ministerských míst, tak by po tom tito borci řízení pražskými kmotry, jistě skočili. A sociální demokracie by byla zničena o deset let dříve, než k tomu skutečně došlo, ale pod mým vedením.

Na rozdíl od V. Špidly vím, že v politické abecedě po písmenu A a B vždycky následují písmena C a D. Vláďa dohlédl vždy od písmena A, tak maximálně k písmenu B. A to byl důvod jeho debaklu nejen v evropských volbách v roce 2004 (8,8%). Kromě toho, nechci podezírat V. Špidlu, že začíná trpět Alzheimerem, ale poté, co jsem se vzdal v červnu 2010 po vítězných volbách možnosti sestavit vládu s politickou galerkou, nenastoupila vláda Mirka Topolánka, jak se mylně domnívá Špidla. Už se mu to zkrátka plete v hlavě. Nastoupila vláda Petra Nečase, která skončila ve strašlivých kotrmelcích po zásahu těžkooděnců, kteří vnikli do Úřadu vlády, jako do peleše lotrovské v červnu 2013. Ani tento moment nedokázala sobotkovská ČSSD  využít ve volbách do sněmovny v roce 2013...

Opustil jsem sociální demokracii (z funkce předsedy) v roce 2010, ihned po červnových volbách. Tehdy mluvil i V. Špidla o tom, že je potřeba generační výměna. Tak tedy ke generační výměně došlo. A chlapci se začali vraždit mezi sebou jako Přemyslovci se Slavníkovci. To bych já nikdy nepřipustil... Předal jsem stranu svým nástupcům jako nejsilnější stranu v zemi. Ještě na podzim roku 2010, kdy doznívaly výsledky mé dlouholeté koncepční práce, strana slavně zvítězila ve volbách do Senátu i do zastupitelstev obcí. V Senátu měla díky předchozím volebním výsledkům v letech 2006 a 2008 dokonce absolutní většinu. Teď bude mít po senátních volbách možná celkem jednoho a snad i dva senátory. Víc nic. Kam jste to hoši dovedli, říkám si často. Česky se na to odpovídá jadrně. Ale nechci být sprostý.

A co náš Vladimír,  říká se: „Radil Němcům, prohráli válku“. Zkrátka Vladimír je loser a do politických analýz by se neměl pouštět. Ty mu nikdy nešly a už se to v jeho letech nezmění.

P.S. Kdyby Novinky.cz a celý ten tiskový koncern, kam patří, včetně Práva, měli sportovního ducha, dali by příležitost k rozhovoru také mně. Ale jak mi sdělil zástupce šéfredaktora Práva v červnu 2010, poté, co jsem mu zaslal jeden z řady nezveřejněných článků: „O články poslance Paroubka nebude mít Právo napříště zájem“. A od té doby tento postup vůči mně dodržují. Pěkná svoboda slova, jen co je pravda.

Jiří Paroubek