Kam zamíří sociální demokracie?

Situaci v sociální demokracii jsem popsal poměrně podrobně v řadě svých článků z poslední doby, které jsem umístil zejména na serveru Vaše věc.

Strana se v předchozích měsících pohybovala v průzkumech veřejného mínění v prostoru 5 plus % volebních preferencí. Po zahájení boje kandidátů o předsednictví v posledních týdnech poklesly její volební preference pod hranici volitelnosti, takže je lze v tuto chvíli odhadnout na úroveň kolem 4%.

Rozhodnutí delegátů dnes zahajovaného 42. sjezdu ČSSD má svým způsobem historický význam. Rozhodne o tom, zda se stranické preference přeci jen trochu zotaví. Tuto možnost vidím jedině v případě, že předsedou strany bude zvolen J. Hamáček. J. Hamáček sice není vizionář, není koncepční politik, je ale politický rutinér a na ministerstvu vnitra a v čele Ústředního krizového štábu odvedl a odvádí velmi slušnou práci. V nejrůznějších průzkumech veřejného mínění, které se ale v posledních týdnech podezřele neobjevují, vycházel vždy jako nejlépe hodnocený ministr. Bohužel, velká část veřejnosti jej vnímá jako nejlepšího ministra vlády hnutí ANO a nikoliv jako šéfa ČSSD. Tedy svébytné politické strany. Tento nedostatek může ale J. Hamáček do voleb ještě změnit.

Pokud snad v souboji o předsednictví ČSSD zvítězí T. Petříček anebo Valachová, bude to znamenat destrukci zbývající voličské základny ČSSD. Těm potenciálním 5 plus % voličů totiž koalice ČSSD s A. Babišem nevadí. Je zřejmé, že hnutí ANO v tuto chvíli podporuje možná 10%, ale spíše 15% bývalých voličů sociální demokracie. A to je rezervoár hlasů, k němuž klíč rozhodně nenajde T. Petříček. Vlastně ani K. Valachová, ale jedině J. Hamáček.

Poučný je v tomto směru průzkum agentury SANEP z tohoto týdne mezi voliči sociální demokracie. Průzkum je o tom, jak vnímají jednotlivé kandidáty na předsedu ČSSD. Zhruba 58% podpory mezi voliči ČSSD by získal J. Hamáček. Zhruba pětinu K. Valachová a něco málo přes 10% T. Petříček. To jsou výmluvná čísla. Valachová přišla do soutěže na poslední chvíli, vypadá jako rozhořčená mladá žena, která to prostě chce nandat politickým bafuňářům. Nikdo si zatím nestačil připomenut její nedávnou minulost neúspěšné a s ostudou z ministerské pozice odešlé političky. Zmrskala inkluzi v základních školách a zůstal po ní pomník sportovních dotací, který se stále ještě řeší (a dlouhá léta ještě řešit bude) u soudu. Pokud bude zvolena předsedkyní strany ona, neřízená střela, samozřejmě, že před volbami političtí soupeři budou stále tyto dvě bolavá místa její kariéry připomínat. Valachová by se tak stala zavazadlem na zádech sociální demokracie plným cihel, kterých by se dříve nebo později strana musela zbavit. Do voleb by to ale již nestihla. Důsledkem toho všeho by byla volební katastrofa.

T. Petříček je jiný kalibr. Bývalý asistent Pocheho v europarlamentu je sice dnes formálně nadřízeným Pocheho, ale ve skutečnosti vztah nadřízenosti a podřízenosti je dlouhodobě určen jejich předchozím vztahem šéf a jeho asistent. Prostě, zvolením Petříčka předsedou strany, by stranu ovládli opět titíž lidé (Pokorný, v pozadí s bisony, Poche, Havelka), kteří ovládali ČSSD za Sobotky a kteří ovládali také Sobotku. Kam to došlo, všichni víme. ČSSD ztratila důvěryhodnost a podporu voličů. J. Hamáčkovi, přes všechnu jeho snahu vymanit se z klientelistických sítí utkaných Sobotkovými politickými matadory, Pokorným a Pochem, se důvěryhodnost straně nepodařilo zatím vrátit.

V každém kraji existuje v ČSSD nějaký problém. Vyplývá to z toho, že členská základna není početná, není masivní a je ovládána úzkou skupinou stranické oligarchie. Nejhorší je to ovšem v politické základně Petříčka v Praze. Klientelistický obraz pražské organizace ČSSD je téměř dokonalý. Jen jí jaksi chybí voliči. V řadě průzkumů veřejného mínění, které byly v Praze v posledních dvou letech provedeny, má ČSSD v hlavním městě podporu 1 – 2% voličů. Prostě katastrofa. Pokud své politické recepty tato skupina spolu s Pokorným uplatní v celé straně, tak je konec. Je pravda, že pak ještě zbude nějaký majetek, o který se někdo bude „starat“. V příštích letech proběhnou ještě další volební kampaně, které budou vyživovány z prodeje těch 13 či 14 nemovitostí, které ještě strana vlastní. A do deseti let se voda uzavře.

Shrnuto a podtrženo, pokud zvítězí Hamáček, existuje jistá šance na obnovu, alespoň do té doby, než se najde někdo vhodnější, kdo pozice ČSSD postupně resuscituje. Pokud zvítězí ti druzí a rozdílu mezi nimi nevidím, nebude strana schopna se dostat přes hranici 5% hlasů, potřebných k tomu, aby se dostala do příští poslanecké sněmovny.

Je ještě jeden velký problém, na který jsem upozorňoval. Na výsledek sjezdu ČSSD čekají i A. Babiš a prezident M. Zeman. Pokud zvítězí Petříček se svým v zásadě inkompatibilním přístupem k politice hnutí ANO a prezidenta, bude to znamenat konec této vládní koalice. A. Babiš s prezidentem mají potom dvě možnosti. Hnutí ANO může dovládnout v minoritní vládě, kdy pět ministrů ČSSD bude nahrazeno nějakými jinými personami. Pokud vyjádří opozice takové vládě nedůvěru, tak prezident může jmenovat šéfem nové vlády opět A. Babiše. Anebo někoho ze svých lidí. Jiří Rusnok už to asi nebude, ale jistě existuje řada jiných, ochotných přispěchat k dílu. V takovém případě by se A. Babiše dostal do podobné pozice, v jaké byl před volbami v roce 2017. Přivlastnil si úspěchy vlády a sociální demokracii ponechal to horší z činnosti vlády. T. Petříček de facto kritizuje současnou koaliční vládu, tak by se těžko, pokud by se stal lídrem strany, mohl před volbami odvolávat na úspěchy své strany. Prostě jeho volba by byla cestou do politické slepé uličky.

Chci sdělit ještě jednu osobní věc. Pokud nezvítězí J. Hamáček, tak počátkem příštího týdne zveřejním všechny programové materiály, které jsem pro stranu v posledním roce se svým týmem zpracoval. Byly to tři verze Plánu hospodářské obnovy. Pro podzimní krajské a senátní volby jsem dále zpracoval program, který může být základnou k diskusi o střednědobém, tedy volebním programu. Chci vidět, jak Petříček s Pochem a Pokorným najednou zpracovávají jiné programové dokumenty... Mají na to jen půl roku.

Jiří Paroubek