Je právo na eutanázii bludná myšlenka?

Tak jako vždy v minulosti, se novináři při zveřejnění jakéhokoliv programového dokumentu, a to zejména v případě sociální demokracie, nezabývají věcmi skutečně podstatnými, ale těmi méně podstatnými.

Páteří programu sociální demokracie v minulosti, ale i toho včera zveřejněného, je sociální politika, vycházející z potřeby zajistit ve společnosti sociální spravedlnost. Je to vlastně odvěká snaha sociální demokracie nejen v Čechách a na Moravě, ale také ve všech zemích, ve kterých ve světě působí,  o prosazení principu sociální spravedlnosti. Jinak řečeno, cílem této strany je především progresivní sociální politika, sloužící zájmům širokých vrstev lidí. A to je to,  co se od sociální demokracie především čeká.

Novinář ze Seznam Zprávy na to ve svém článku ale jde od lesa. Všiml si, že v programovém dokumentu ČSSD (který já ani neznám), pod názvem Vize ČSSD pro Česko 2030, se objevuje právo na eutanazii u dlouhodobě nemocných. Já bych ještě doplnil,  nevyléčitelně, beznadějně nemocných a silnými bolestmi trpících lidí. Protože mám tu osobní zkušenost ze své rodiny, vždy jsem tuto záležitost doporučoval.

Neměli bychom se dostat s eutanázií do podobné situace, jako za starého Rakouska, kdy se muselo „jezdit do Gothy“, pokud někdo chtěl nechat zpopelnit svého zemřelého příbuzného. Stejně tak dnes, pokud někdo v beznadějné zdravotní situaci, s velkými komplikacemi a bolestmi chce ukončit svůj život, musí odjet do Švýcarska anebo do Holandska, kde je tento úkon legální.

Seznam Zprávy účelově oslovil jen ty „experty“, kteří jsou proti eutanázii. Samozřejmě neočekávám, že šéf pražského hospicu Štrasburk bude horovat pro eutanázii. Prý „nikdo nemusí trpět fyzickou ani psychickou bolestí.“. Nevím, jestli pan ředitel hospicu někdy chodí mezi nevyléčitelně nemocné, např. v pokročilém stádiu rakoviny. A pokud ano, jakým zázrakem se mu daří, že u něj v hospicu bolestmi tito lidé netrpí?

Já mám jinou osobní zkušenost se svými rodiči a tuto osobní zkušenost nikomu nepřeji. Když vidíte milovaného člověka, který velmi trpí a čekáte na jeho milosrdný konec dlouhé měsíce, tak přemýšlíte o východisku. To východisko ale nikomu nevnucuji.

 A stejně tak by ho nevnucoval zákon, se kterým, jak doufám, jednou přijde právě sociální demokracie. Když někdo bude chtít dál trpět, třeba ze světonázorových důvodů, tak je to jeho věc. Ale jezdit ukončit život do Švýcarska nebo do Nizozemí eutanázií, jak to někteří naši občané dělají, je nedůstojné 21. století.

Myslí si pan ředitel hospicu, že ve Švýcarsku nebo v Holandsku jsou horší hospici nežli u nás? A přesto se někteří lidé, nevyléčitelně nemocní, v beznadějném zdravotním stavu rozloučí raději se životem eutanázií podle zákonem přesně stanoveného postupu.

V naprosté většině se shoduji s tím, co obvykle říká předseda ČLK, Milan Kubek. Ten mluví v případě eutanázie o tom, že „riziko zneužití je obrovské“. Ptám se, pokud není riziko zneužití obrovské ve Švýcarsku a v Holandsku, proč by mělo být obrovské u nás?

Tady přeci nejde o to, že se v rámci rodiny několik nedočkavých dědiců rozhodne, že „utratí“ svou babičku nebo dědečka. Jde o to, využít při zpracování návrhu zákona, umožňujícího u nás eutanázii legislativní zkušeností zemí, kde to bez problémů funguje.

 A korunu všemu ovšem nasadil duchovní římskokatolické církve, podle kterého je eutanázie „…nevkusná záležitost“. A že prý „…ji vnímá jako karikaturu obrazu strany, která chce právem na eutanázii zabránit vlastní politické smrti, které před volbami čelí“. Myslím, že pan farář by měl být soudný. Neříkám, že sociální demokracie dnes je, pokud jde o voliče, stranou, která je může rozdávat. Ale v objektivních průzkumech veřejného mínění přesahuje její voličský vliv bez velkých problémů 5%. Tedy hranici nutnou pro vstup strany do sněmovny.

Ale chtěl bych se tohoto dobrého člověka z lůna katolické církve zeptat, jestlipak není ve stavu „smrti“ spíše právě jeho církev. Kolik lidí vlastně dnes chodí do katolických kostelů? Tedy myslím pravidelně, každý týden. Jedno či  dvě procenta českého obyvatelstva? Asi to víc nebude....

Česká televize, ale bohužel i třeba prezidentská kancelář, dávají přesto prostor kardinálovi Dukovi, jako by byl představitelem nějakého opravdu vlivného katolického episkopátu, třeba v Itálii anebo v Polsku. U nás je ale vliv katolické církve zcela titěrný. Takže pan farář by si podobné úvahy o „politické smrti“ nejstaršího českého politického hnutí mohl nechat od cesty. Je to velmi předčasné. 

Ale na druhou stranu, správně říká, že toto je z hlediska rozhodování voličů zcela okrajové téma. Ano, to rozhodující,  co nabízí sociální demokracie ve svém programu je  sociální spravedlnost.

Umožnění sňatků homosexuálů, ale také třeba právo na eutanázii, jsou z mého hlediska velmi důležitými lidskými právy, dávající možnost rozhodnout o svém životě. A jestli před 120 lety sociální demokraté a obecně socialisté u nás bojovali za všeobecné volební hlasovací právo a o dvacet let později už v Československé republice za osmihodinovou pracovní dobu a důchodové zabezpečení pracujících, vidím to jen jako logické pokračování boje za lidská práva, který tato strana po celé své dějiny uskutečňovala.

Samozřejmě, že pro někoho je pohodlnější bojovat za lidská práva v Bělorusku anebo v Hongkongu, ale myslím, že bychom problémy české společnosti měli řešit tady.

Když se dívám na výsledky ankety na Seznam Zprávy, tak na otázku „Jste pro uzákonění eutanázie v Česku?“, z téměř 2000 čtenářů, kteří do té doby hlasovali, jich 56% odpovědělo kladně. A pokud znám relevantní průzkumy veřejného mínění, pak mohu říci,  že podpora eutanázie je mezi občany ještě vyšší. Takže i politicky, ryze účelově, je tento záměr, obsažený v programové Vizi ČSSD, užitečný.

Jiří Paroubek