Jaká bude odveta Ruska za zničení strategických bombardérů?

V neděli 1. června Ukrajina dramaticky eskalovala válku s Ruskem útokem svých dronů proti ruským bombardérům – nosičům strategických jaderných zbraní.

Ve včerejším telefonátu hlav států Ruska a USA se prezident Putin zmínil americkému prezidentovi, že Rusko na tento bezprecedentní útok Ukrajiny bude reagovat.

Prezident Trump ve svém vyjádření o rozhovoru toto pouze konstatoval, aniž by dodal např. to, že ruského prezidenta varoval před odvetným útokem na Ukrajinu. Trump tak vlastně nepřímo vyjádřil jisté pochopení pro ruskou reakci.

Na druhé straně je dobře, že Kreml o této věci hovoří s americkým prezidentem a že tedy nezvažuje odvetu ve formě útoku taktickými jadernými zbraněmi. Co si budeme říkat, ukrajinský útok musel být pro Rusy překvapením. A byl překvapením také pro Američany, kteří se od něj de facto distancovali. Byla to sofistikovaná akce provedená ukrajinskou zpravodajskou službou. Takže odvetná akce ze strany Ruska bude velmi tvrdá, ale bude provedena konvenčními zbraněmi.

To, co se stalo v neděli na ruských vojenských letištích, je totiž do značné míry také varováním pro Spojené státy (nemluvě o dalších jaderných velmocích), že musí zajistit ochranu svých zbraňových systémů, počínaje nosiči jaderných zbraní typu letadel až po rakety. V čase AI a velice rychle se rozvíjejících dronových technologií si umím představit i situaci, kdy nejaderný stát, anebo přímo teroristé, kteří se rozhodnou zvýšit napětí ve vztazích mezi velmocemi či dokonce přiblížit jejich válečný či jaderný konflikt, mohou uspořádat útok podobného typu na raketová sila s raketami s jadernými hlavicemi. Anebo na základny raket středního doletu. Anebo na flotily lodí kotvících v přístavech atd. Fantazii se meze nekladou. Bohužel, však může k uskutečnění takových plánů v dnešním světě s rychle se rozvíjejícími technologiemi s neuvěřitelným potenciálem dojít.

Z tohoto hlediska skutečně proražení obrany ruských letišť se strategickými bombardéry je ve světě vojenství velkým předělem. List Washington Post přirovnal tento útok na ruské letecké flotily dokonce k útoku Japonců na Pearl Harbor. Ruské vedení zatím na útok Ukrajiny nereaguje emotivně, ale nepochybně spřádá plán odvety. V každém případě si zejména jaderné velmoci musí uvědomit, jakým způsobem se změnila tímto útokem geostrategická situace dnešního světa. Samozřejmě, že na každý útok, na každou uplatněnou zbraňovou technologii či vojenskou operaci se najde obrana. Určitě ani Rusko, ani USA a ani Čína nemají zájem na tom, aby jejich jaderná zařízení byla ohrožována útoky druhořadých států či teroristů, anebo fanatiků. Samozřejmě, že řešením nedostupnosti a naprosté nezranitelnosti zbraňových systémů jaderného charakteru velmocí; je umístění zbraní hromadného ničení do kosmu, anebo na neustále se pohybující ponorky s raketami s jadernými hlavicemi, které budou plout v odlehlých mořích Arktidy či Antarktidy. K tomu aby vytvořili velkou flotilu ponorek, mají technické prostředky a potřebné finance jen USA, Čína a Rusko.

Jásot ministra zahraničí Lipavského nad nedělní akcí Ukrajiny ukazuje, že tento člověk a bohužel, myslím, že i velká část západoevropských politických elit si vůbec neuvědomuje geopolitické a strategické důsledky, které tento útok ukrajinské rozvědky na ruskou leteckou flotilu má. Jásat nad tím, že bylo zničeno 30 % bombardérů, schopných nést jaderné zbraně, je jistým druhem politické tuposti. Především ta čísla zničených bombardérů se poněkud liší. V některých informačních zdrojích je to 41 bombardérů, v jiných 14. Když se laicky dívám na typy zničených letadel, myslím, že část z nich lze nazvat starými klumprcajky. A kromě toho, raketová sila s jadrnými zbraněmi Ruska jsou stále plně funkční. A obsahují více raket s jadernými zbraněmi, nežli má Západ sám k dispozici.

Některá rozhodnutí administrativy D. Trumpa mi připadají jako z dílny Jaroslava Haška. Ale u této závažné otázky geostrategického charakteru se Trump chová rozumně. A to je dobře. Zdá se, že tento spektakulární útok poněkud dobrodružného ukrajinského vedení na Rusko, byl uskutečněn ve snaze přesvědčit politické elity Západu, že Ukrajina i přes velké ztráty území a vojáků ve válce v posledním roce je schopna sofistikované vojenské operace, k níž nepotřebuje Západ. Je potřeba si ale uvědomit, že jakékoliv operace tohoto typu, kdy někdo zaútočí na strategické zbraně jaderné velmoci, může vést k otevřenému válečnému konfliktu mezi nimi. A to jistě není v zájmu světa, který by byl v takovém konfliktu zničen, spálen a vržen do doby kamenné.