Jak dál ve vládní koalici?

 Střet kolem návrhu zákona o pojišťovnictví mezi ČSSD a ANO, personifikovaný jako osobní duel Šincl – Babiš, je výrazem latentního napětí ve vládní koalici.

To nejrozumnější, co může vláda nyní udělat, je stáhnout návrh tohoto zákona z projednávání ve sněmovně. Na tom aktuálně projednávaném návrhu zákona se ČSSD a ANO v důsledku vzedmutých emocí prostě neshodnou. Nepřijetí zákona, doprovázené vzájemnými útoky a obviňováním, by vedlo k rychlé erozi vlády. Vyrovnávání účtů by pak nebralo konce. Pokud se Sobotkova vláda nechce vydat Nečasovou cestou, kdy v Nečasově kabinetu po čase vlastně nebyla možná ani racionální komunikace, natož spolupráce, musí z této konfrontace vyskočit. A hledat rozumné řešení.

Proč vlastně došlo k tomuto konfliktu? Někteří lidé, kteří dlouhá léta znají A. Babiše tvrdí, že takový on prostě je. Bezohledný, tvrdý, jdoucí za svým cílem. A kdo se mu postaví, na toho vyrukuje s osobními, v podstatě podpásovými útoky. Je zajímavé, že mu ještě nikdo nevlepil to, zda je možné, aby se nezištný „skaut“ stal majitelem obří firmy v hodnotě desítek miliard…

Podstata problému spočívá ovšem podle mého názoru v tom, že A. Babiš chce své hnutí, volební stranu, pojímat jako široko rozkročenou stranu, zaměřenou především na pravý střed politického spektra. Tedy převážně na střední městské vrstvy obyvatelstva. A to aniž by ztrácel přitažlivost pro část voličů sociální demokracie, kteří chtějí ve volbách volit silného lídra. Přitom ideologie jeho hnutí je velmi vágní. Vlastně ideologie a program jsou nahrazeny osobou velkého šéfa hnutí ANO. V Čechách to, jak se zdá, nevadí.

 Babišova dosavadní taktika při vyjednávání o jednotlivých kapitolách státního rozpočtu je politicky chytrá, byť populistická. On je tím hodným strýčkem, který rozdává při jednání s rezortními ministry občanům dárečky…. Tak to vnímá veřejnost. B. Sobotka zatím nevyhledal příležitost, kdy by mohl extendovat spor o nějakou rozpočtovou položku, který by mu přinesl politické body.

Když se kdysi, po pádu jakobínské diktatury, ptali abbého Sieyése (později jeden z nebližších spolupracovníků císaře Napoleona), co jako člen Konventu dělal v době jakobínského teroru, odpověděl: „Žil jsem“. Také Sobotka žije, ne snad v teroru, ale ve stínu svého ministra financí. Jeho taktika je jasná. Udržet A. Babiše ve vládě, oslabit tím jeho argumentaci proti zavedeným politickým stranám. Oslabit jeho pozici mezi voliči coby reprezentanta strany protestu. Prostě ho do toho namočit. A spoléhat na to, že se proti Babišovi, jako proti zdaleka nejsilnější figuře české politiky, spojí všichni. Sobotka rád uvádí (co by také mohl jiného vymyslet jeho hlavní rádce O. Novotný, jehož už deset let nic kloudného nenapadlo), že „to“ bude jako se mnou před sněmovními volbami v roce 2010. Tehdy se také spojili „všichni“ – tedy ODS, TOP 09, Věci veřejné, Zemanovci (ani komunisté se nesolidarizovali) s ekonomickými zájmovými skupinami, jako byl Bakala, „hoši“ co usilovali o uskutečnění gigantické loupeže s ekozakázkou atd. proti mně. A výživné mediální útoky na mou osobu podle toho vypadaly.

Tahle Sobotkova analýza a následná strategie má ovšem několik slabin. Jednak není Sobotka mentálně schopen udržovat trvalým forčekingem Babiše v defenzívě. Ostatně ani Šinclovi ve sporu s Babišem nebyla ze Sobotkovy strany poskytnuta dostatečná mediální podpora. A Šinclova vlastní mediální zručnost je nesrovnatelně nižší nežli ta Babišova.

Kromě toho Babiš – na rozdíl ode mne v roce 2010 – má vlastně neomezené mediální a finanční možnosti. V roce 2010 před volbami by se jen těžko nalezla publicita, která by byla – kromě vlastní stranické inzerce – pozitivní vůči ČSSD. V českých médiích tehdy fungovala taková hysterie a strašení Řeckem, že to i rozumným lidem vypláchlo mozek. Tentokrát bude ale Babiš mít na své straně rozhodující část médií. Ještě více než nyní.

Pro vedení účinné volební kampaně k sněmovním volbám jsou potřeba peníze. Babiš jich má neomezeně. Sociální demokracie relativně dost. TOP 09 a ODS málo či vůbec nic. A ve sněmovně se těžko povede prosadit limitování volebních výdajů a omezení dárcovství politickým stranám.

Ani jednotná fronta „všichni proti Babišovi“ se nebude konat. Starostové již budou v předvolební alianci s hnutím ANO anebo s lidovci. A lidovci i Starostové budou mít zájem stát se po volbách koaličními partnery hnutí ANO. Takže očekávat od nich nějaké tvrdé ataky na ANO nelze.

Poslanci a další osobnosti ANO jsou na svém šéfovi zcela závislí. Pokud skončí s neúspěchem on, skončí také oni (v ČSSD se „jen“ vymění šéf.). Budou proto k Babišovi stoprocentně loajální.

„Velcí kluci“ české ekonomiky před volbami budou buď na straně A. Babiše anebo v pozitivní neutralitě k němu. A. Babiš si dává velmi záležet na tom, aby si nikoho z nich neznepřátelil. Vždyť pokud po příštích volbách do sněmovny bude sestavena koalice pravého středu (ANO, Starostové, lidovci), bude to jedinečná příležitost k poslední velké vlně privatizace (ČEZ rozsekaný na kusy a rozprodaný, Lesy ČR, Čepro, Mero atd.). A to bude příležitost jen pro velké a silné.

Chápu, že B. Sobotka své lidi v ČSSD něčím chlácholit musí, ale jasná a proveditelná vize, jak dovést svou stranu k přesvědčivému volebnímu vítězství, to není. Spíše šidítko…

Jiří Paroubek