Jak Babiš brabčí program sociální demokracie

Sociální demokracie již před dlouhými lety, na své  programové konferenci v březnu 2010, přišla s myšlenkou na zavedení druhé sazby daně z příjmu právnických osob.

Šlo jí tehdy o to, zdanit především podniky oligopolního charakteru a tedy především banky. Pravicová vláda P. Nečase samozřejmě tuto myšlenku odložila ad acta a nevrátila se k ní ani Sobotkova vláda. Bohužel. Nyní, s ohledem na napjatost situace ve státním rozpočtu plynoucí především z potřeb rozvoje některých sociálních programů, přišla sociální demokracie s myšlenkou na zavedení sektorové daně v bankovnictví. Tato nová daň by v běžném roce mohla do státního rozpočtu přinést až 14 mld. Kč. A to jistě stojí za to, aby tato myšlenka byla zvážena. To, že se velké banky chovají v zásadě jako oligopol, je zřejmé. Účtují si poplatky, za co chtějí a v jaké výši chtějí, protože vědí, že jejich klienti, s jejichž penězi banky hospodaří, z řady dobrých důvodů budou preferovat uložení peněz ve velkých bankách s velkými poplatky před bankami malými, které často pracují úplně bez bankovních poplatků. Andrej Babiš vyrukoval, poté, co odsoudil bankovní daň v návrzích ČSSD  jako nesmysl, s vlastním návrhem. De facto zdanit, i když tomu dává jiný název, dividendy bank 10 – 20%. To asi není špatné řešení a morálně zcela akceptovatelné, neboť zisky, které banky mají (v loňském roce to bylo 82 mld. Kč, s meziročním nárůstem 9%), odcházejí vesměs zahraničním majitelům formou dividend. Jsou to přesně ty peníze, které by měly zůstat u nás v zemi, alespoň zčásti. A být použity například na zvýšení důchodů, růst výdajů ve školství či zdravotnictví anebo ve výzkumu, ale také na zajištění růstu mezd pracovníků ve státní sféře. Pokud vláda chce respektovat nesmyslný závazek vůči  NATO na dramatické navyšování zbrojních výdajů, pak jim nic jiného nezbývá.

Myslím, že by předseda Hamáček měl začít mluvit o potřebě  zastavit dramatický  nárůst zbrojních výdajů. Zkrátka A. Babišovi jde o to, aby byl především on vidět jako hybatel, iniciátor, který prosadí zdanění nenasytných velkých bank. Prostě mu jde o to, vykouřit další zajímavé volební  téma sociální demokracii.

Sociální demokracie už dlouho hovoří o dvojí kvalitě potravin. Před devíti lety ve svém programu ovšem hovořila také o potřebě srovnat ceny potravin českých a německých samoobsluh tak, aby Češi neplatili více za potraviny v základním spotřebním koši nežli Němci. To se dlouhá léta skutečně děje. 

Nyní A. Babiš rozvinul velkou marketingovou akci, kdy se chce zmocnit i tohoto tématu. Ale hovořit o tom, že chce jednotnou kvalitu potravin v celé Evropské unii, tedy stejnou v Česku s tou, jakou mají v Německu či Rakousku. To je sice hezké, ale je to málo. Myslím, že předseda Hamáček, pokud chce získat toto téma pro sebe a pro sociální demokracii zpět, musí začít hovořit o tom, že je to nedostatečné, že jde také a zejména o ceny potravin. Před zhruba sedmi lety jsem si nechával udělat porovnání cen 30 až 35 druhů potravin v základním spotřebním koši v drážďanské a ústecké samoobsluze. Ceny v Drážďanech byly až o 20 – 30% nižší nežli ceny v Ústí. Za tu dobu mohlo dojít nepochybně k jistým změnám, ale myslím si, že ta základní cenová  proporce mohla zůstat zhruba stejná. Zkrátka, předseda Hamáček má jistě prostředky a hlavně lidi na to, aby mu zpracovali takové srovnání například cen základních druhů potravin v pražské samoobsluze se samoobsluhami v Drážďanech či například Bambergu anebo  v jiném bavorském městě (to je pro dva lidi práce max.na jedno odpoledne). A to je trumf, který by mohl lidi zajímat právě  před evropskými volbami. Myslím, že to může být dokonce hlavní téma voleb, pokud se to šikovné uchopí. A. Babiš má jistě důvody, proč se zabývá jen kvalitou potravin. Ta řetězce tolik nebolí. Tlak na ceny je ale bolet bude. Chce to jen odvahu. Emoce z případného střetu Hamáček - Babiš mohou ČSSD v blížících se volbách jen pomoci.  Chce to jen odvahu a stále odvahu. Bylo by to užitečnější nežli poslat poslance ČSSD na protivládní demonstraci.

Jiří Paroubek