Hovadnej Vašek

Vždycky, když čtu pod článkem MfD jméno redaktora Dolejšího, vzpomenu si na poručíka Dolejšího z doby mé základní vojenské služby. Soudruh poručík nebyl zrovna „brácha od Einsteina“ a tradovala se o něm jedna historka. Prý pravdivá.

Pan, tehdy se říkalo soudruh, poručík Dolejší žoviálně v kasárnách oslovil jednoho záložáka, který chtěl v klidu prožít vojenské cvičení, s dotazem, jak se jmenuje. Záložák mu řekl, že Vodička. Soudruh poručík hned duchaplně replikoval: „Vodička, Vodička, umřela mu babička. Ha, ha, ha.“ A záložka se v klidu zeptal, jak že se jmenuje soudruh poručík. Dozvěděl se, že Dolejší. A záložka na to: „Dolejší, Dolejší, ty jsi pěknej debil“. Soudruh poručík Dolejší se durdil: „Ale to se nerýmuje.“ A záložka dodal: „Ale je to pravda.“

Znovu jsem si na poručíka Dolejšího vzpomněl, když jsem si v sobotu přečetl brimbórium z pera jeho jmenovce – příbuzného, které tento vydává za můj medailon. Se jmenovcem a podle všeho příbuzným onoho duševního magnáta z vojny nemá příliš smysl ztrácet čas.

Možná bych mu jen doporučil, aby příště psal poněkud méně zaujatě o Jiřím Horákovi a Přemyslu Janýrovi. J. Horák bojoval proti komunismu přes 40 let a působil aktivně v politickém exilu ve Spojených státech. Podobně P. Janýr byl politickým vězněm v padesátých letech, poté perzekvován komunisty a následně dvacet let před návratem do vlasti žil jako exulant v Rakousku. Byl tam politicky aktivní a ve spojení s Chartou 77. Oba pánové byli mými osobními i politickými přáteli. Vlastně za to nemohou… Není to důvod příkrého chování k jejich památce.

Komické je v „mém medailonu“ svědectví jakési potrhlé bývalé vedoucí závodky v Prefě, kde jsem pracoval v letech 1984-86 jako její nadřízený. Prý jsem nevěděl, co je to cash. Příbuzný poručíka Dolejšího by se měl rozhodnout, jestli jsem zcela zvládl lumpárny (pracoval jsem v letech 1976-84 v RaJ v Praze 1), které v tomto oboru existovaly. Že bych tedy od průkopníků „divokého kapitalismu“ ani nevěděl, co je to cash? Je to divné, není to logické!

Zajímavé je, že tu a tam se při psaní podobných mých „medailonů“ objevuje vždy a spolehlivě bývalý komunistický ředitel Obuvi Praha Skála. Je to zvláštní, že si mě odvažuje odborně posuzovat člověk, který by se nikdy bez průkazu KSČ ředitelem podniku nestal. Nemohu ani za to, že jeho ředitelské působení v Obuvi skončilo fiaskem a že stejně skončilo také těch dvacet let, které následovaly. Vše odpovídalo jeho skutečným schopnostem, a když už neměl „rudou knížku“, shořel.

Podobně je tomu i u I. Fišery. Dnes mi kromě jedovatých a zapšklých článků do MfD o ČSSD o něm není nic známo. Poslední jeho, opět „úspěšné“ angažmá v politice bylo, když se jako poradce objevil vedle S. Grosse. Jak se říká: radil Němcům, prohráli válku. Když jsem ho viděl vedle S. Grosse, věděl jsem, že bude zle. Bylo.

MfD, ODS a p. Kalousek se usilovně snaží vybudovat mně image „kolotočáře“. Rád bych jim ještě poradil, ve Švejkovi se objevuje jakýsi kořalečník Paroubek. Hezká figura, možná by stálo za to ji využít a rozvinout. Možná jsme s tímto kořalečníkem také byli příbuzní.

Pane redaktore Dolejší, po přečtení „mého medailonu“ jsem došel definitivně k názoru, že pan poručík byl Váš otec nebo dědeček. To by totiž mnohé dokazovalo! My jsme mu, mimochodem, říkali „hovadnej Vašek“. Přemýšlím, jak po Vašem intelektuálním výkonu říkat Vám. Mimochodem v „medailonku“ jsou desítky nepřesností, úplných pitomostí, lží, ale nemá, myslím, cenu se k tomu vracet a špinit se tím. Je mi Vás líto. Nositel Pulitzerovy ceny z Vás nikdy nebude. Šmokům zbývá jenom šmíra.