Horoucí starostlivost některých médií o „čistotu“ ČSSD

Je to zvláštní. Celá mediální skupina vydavatelství Borgis, tedy Právo, Novinky.cz a Seznam Zprávy, je v posledních týdnech plně k dispozici Pocheho a Pokorného klanu v sociální demokracii.

Je to jen logické pokračování podpory, kterou zejména Právo poskytovalo  Sobotkovi a spol. od roku 2010, po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD. A vlastně, abych byl spravedlivý,  nepřímá podpora Sobotkovi, díky soustředěným mediálním útokům Práva vůči mé osobě, zejména prostřednictvím redaktorů Mitrofanova a Ovčáčka, probíhala již od poloviny roku 2007. Tedy tato činnost, zřejmě inspirovaná Pokorným a bisony, měla vytvořit podmínky pro změnu v čele ČSSD.

Jak to se Sobotkou, mým  nástupcem v čele strany a, bohužel, i se sociální demokracií pak dopadlo, víme všichni. Z pozice nejsilnější politické strany v zemi v roce 2010 se nejstarší česká politická strana zřítila ve sněmovních volbách v roce 2017 do politického komparsu. Za to je odpovědný především Sobotka a jeho melody boys, kteří jej i přes několik krajně nepříznivých předchozích volebních výsledků stále udržovali v sedle. Tedy až do okamžiku, kdy z něj v roce 2017 s nehynoucí ostudou spadl. Jeho političtí pohrobci dnes dostávají,  především prostřednictvím mediální skupiny Borgis, velký prostor ke komentování dění v sociální demokracii.

Je to až srandovní. Z téhle skupiny politických nemehel v čele s Pochem a Petříčkem mají určitou politickou hodnotu jen Netolický a Vícha. Jsou to výborní praktičtí politici, jejichž hlava však na úroveň centrální politiky není uzpůsobena. Nepamatuji si na jediný programověji zaměřený článek či takto zaměřené veřejné vystoupení těchto dvou lidí. Ale plně platí, že jsou to výborní komunální a regionální politici, alespoň tedy v mých očích. To ale spíše zvyšuje jejich odpovědnost, pokud jde o  politické vystupování navenek strany. Hyperkritická vystoupení vůči předsedovi ČSSD a vedení ČSSD pět měsíců před volbami jsou  politickou dýkou do zad sociální demokracie. Nechci je přímo obviňovat z toho, že si přejí volební neúspěch ČSSD. Tak hluboko by jistě neklesli...

Pak je mezi těmi, kdo dostávají prostor anebo tahají za nitky, z tohoto tábora nedávno poraženého na sjezdu ČSSD, několik neschopů, kteří zejména ve volbách opakovaně projevili svou kolosální neschopnost. Mám tím na mysli Pocheho skupinu v pražské ČSSD, která dovedla tuto stranu v Praze až do politického kómatu. Budoval jsem v letech 1990 – 2004 politickou pozici ČSSD v Praze. Z opovrhované strany se ČSSD postupně stala váženou radniční stranou. To vše Poche, Petříček, Dolínek a Pavlík zničili. Přichází čas zúčtování. Pokud nemají sami dost soudnosti odejít do politického důchodu, chytat ryby a motýly, musí jim někdo naznačit, že by to bylo vhodné řešení.

V dnešním Právu se L. Jelínek v článku „Co přinese Kohout českému předsednictví“ zabývá otázkou „pravověrnosti a čistoty“ některých členů, funkcionářů či exponentů sociální demokracie. Pěkně na paškál si bere zejména Jana Kohouta. Jak jsem J. Kohouta poznal já, je to jeden z nejlepších českých diplomatů. To, že projevil v určitou nevhodnou dobu poněkud nevhodné politické sympatie vůči výstřednímu politickému hnutí, mně nijak nezkresluje celkový pohled na jeho osobu.  Příprava českého předsednictví EU  bude v jeho osobě v dobrých rukou. Připomenu, že v úřednické Fischerově vládě, do které byl nominován na můj návrh, skvěle zastával funkci ministra zahraničí. Po mátožném K. Schwarzenbergovi to byla velká pozitivní změna a tak ji vnímali i naši spojenci v Evropě. To, že si jej M. Zeman vybral do své úřednické, prezidentské vlády v roce 2013 mě vůbec v hodnocení J. Kohouta neruší. Spíše naopak.

L. Jelínek volí už po několikáté ve svých článcích (stejně jako jiní redaktoři Práva) metodu strašení „starými kádry“ ČSSD. Jako kdyby si J Hamáček přivedl Babu Jagu. Ale upřímně, pokud srovnám M. Haška a M. Urbana s pražskými nemehly, tak jsou to lidé, kteří ve svém politickém životě něco dokázali. Na rozdíl od Pocheho, Dolínka a Petříčka.

Na straně 3. dnešního Práva si dva jeho redaktoři všímají jména mého osobního přítele, Petra Bendy z Teplic. L. Jelínek straší Bendovou, ostatně jen několikaměsíční spoluprací s dnes už zapomenutým Vandasem a jeho DSSS. I já jsem P. Bendu  před touto spoluprací, byť časově omezenou, varoval. Je dobře, že i Jelínkovi vadí. Ale Benda je dnes politicky zcela nevýznamný člověk. Proč se na dvou místech na straně 3. Práva dnes vlastně vyskytuje? A proč Jelínek naopak nevaruje před zcela toxickou politickou aktivitou člena předsednictva ČSSD za Ústecký kraj, který je obžalován ze závažného trestného činu a vůbec jej to nevybízí k odchodu z významné politické funkce. Anebo jiného člena předsednictva ČSSD z téhož kraje, který podle článků v seriózních médiích (myslím, že i na Novinkách.cz), byl označován za vymahače dluhů s baseballovou pálkou v ruce. Stačí si tyto články jen v klidu vygooglovat.

Na jedné straně vadí Benda, ostatně osoba prověřená NBÚ na stupeň přísně tajné a na druhé straně nevadí dva šibalové, kteří se propasírovali do vedení ČSSD. A kteří byli u všech lumpáren, které za posledních deset let v ústecké ČSSD proběhly. Jestli L. Jelínek neví, tak v současné době je bývalé vedení ústecké ČSSD (a bohužel také bývalé vedení kraje) u soudu v rámci řešení zmanipulovaných dotací z fondů EU regionu Severozápad. Chce to prostě jen objektivitu a nemít krátkou a výběrovou paměť.

A ještě jednu malou doušku si neodpustím. Na straně 3.  Práva jeho šéfredaktor Z. Porybný reaguje na to, proč se již na stránkách Práva neobjevují články Jana Kellera. Zdůvodňuje to tím, že pan Keller poslal redakci Práva svůj článek ke kauze Vrbětice, který vedení redakce Práva nezveřejnilo. Chci J. Kellerovi nabídnout, aby tento svůj článek zaslal k zveřejnění serveru Vaše věc, kde bude uvítán a stejně tak i další spolupráce s tímto mužem, kterého si velmi vážím.

Takže Právo provádí mezi svými autory názorové čistky a předseda ČSSD by měl být vůči poněkud zákeřným kritikům své politické linie bezmocný. To je tedy demokracie podle Práva...

Jiří Paroubek