Hodně povolaných, málo vyvolených

Kompletní vedení ČSSD odmítlo podat po strašlivém volebním výprasku  demisi. Je to možná v situaci, kdy se vyjednává o složení orgánů sněmovny a konec konců i o možné  účasti ve vládě či o její podpoře, racionální řešení. 

Snad by jen postačilo, kdyby členové vedení ujistili stranickou i českou veřejnost o tom, že jsou schopni sebereflexe a že na sjezdu dají své funkce k dispozici a nebudou například na nejbližší volební období do vrcholných stranických orgánů kandidovat. A dají tedy příležitost jiným lidem. Členové nynějšího  vedení ČSSD ostatně z české  politiky ani tak nezmizí. Většina z nich se dostala do sněmovny  a tak nebo onak budou ovlivňovat a formovat stranickou politiku i nadále. Jde spíš o to, jací  lidé typově by měli přijít do nového  vedení sociální demokracie.

Tak především, neměli by to být lidé úplně neznámí. Ideální by bylo, kdyby již za sebou měli úspěšně absolvovaných několik kol působení ve veřejných funkcích. Tedy zejména  v komunální  a v regionální politice. Anebo ve velkých společenských organizacích počínaje odbory a významnými neziskovými organizacemi. Úspěšná politika každé strany je v zásadě formována několika faktory. Je to faktor organizace, dále faktor peněz, faktor personální, faktor marketingu, resp. programu a marketingu. Který  je nejdůležitější z těchto faktorů nelze říci. Jsou všechny stejně důležité a musí fungovat v rovnováze.

Strana bez silného lídra může mít skvělý program a výtečný marketing a prostě nezaujme. Silný a charismatický lídr ve straně bez peněz a s ochromenou organizací a s omezeným přístupem do médií nemá rovněž šanci dosáhnout, aby jeho strana uspěla. Tím, že jsem uvedl faktory, které musí být na patřičné úrovni, aby byl zajištěn úspěch té které strany, jsem také naznačil, co by měli dělat příští lídři české sociální demokracie, aby tuto stranu dostali z hluboké deprese volebního výsledku 7,3 %.

Strana bude mít velké problémy s financemi. Už dnes se hovoří o astronomických dluzích a je otázka, do jaké míry média  přehánějí či nikoliv. Anebo do jaké míry má pravdu ekonomický ředitel strany Starec, když celý problém bagatelizuje. Pravda bude někde uprostřed. Budoucí lídři strany musí být velmi praktičtí a orientovaní ve finančních a majetkových otázkách a v jejich řešení. Teď jde o samotnou existenci strany. Tito lidé se musí opírat o své reálné zkušenosti ze života. Problém Starce i většiny současných členů vedení je, že ty reálné zkušenosti ze života prostě nemají. A stranu ještě čeká dokončení soudního sporu s Altnerem. Zvládnutí této otázky je také výzvou pro mimořádně erudovaného ekonoma či právníka s dobrým týmem lidí kolem sebe (tím týmem myslím schopnost obklopit se poradci, kteří budou schopni vytvořit novému vedení strany dobré a bezchybné odborné zázemí pro řešení tohoto sporu).

Peníze do značné míry rozhodnou o schopnosti strany udržet funkčnost stávající organizace. Bez organizace, která bude plošně zahrnovat všechny okresy, jsou šance strany na volební  revanš nižší. V budoucím vedení ČSSD by měli být také lidé, kteří jsou schopni přes své kontakty zajistit úspěšná jednání se sponzory.  Strana se napříště neobejde bez sponzorských peněz. Jako vládní strana však  měla v této kolonce částky blížící se limitně nule. I z tohoto hlediska je třeba také rekonstruovat členskou základnu, doplňovat ji. Také  členové jsou ostatně zdrojem stranických příjmů. I v tomto je význam organizační práce. S organizací do značné míry souvisí i schopnost modernizace a demokratizace stranického života. Zejména v situaci, kdy dojde k omezení počtu stranických sekretariátů. Pak bude vedeni potřebovat   komunikovat se členy  přes internet a přes intranet přímo. I prostí členové se musí cítit součástí strany. Musí cítit sounáležitost.

Pokud jde o vedoucí stranické osobnosti, měli by to být lidé s bohatým životopisem a s rozmanitými manažerskými a pracovními zkušenostmi. Ale musí to být také lidé – s ohledem na mezinárodní zapojení  sociální demokracie – kteří budou schopni být v běžném pracovním kontaktu se svými protějšky v jiných sociálně demokratických stranách. V rakouské, německé, britské ad.  Jen kontakt se slovenským SMERem nevyžaduje žádnou jazykovou výbavu. Ale znalost angličtiny, a ještě lépe angličtiny a němčiny, by měla být podmínkou. Tedy znalost alespoň na  běžné konverzační úrovni. A pokud jde o program, do vedení strany by měli přicházet lidé schopni pracovat s novými myšlenkami, s mezinárodním rozhledem, s kontakty v neziskovém sektoru, který může být zdrojem programových nápadů.

Přílišná orientace na sociální dávky straně nepřinesla v těchto volbách žádný úspěch. Podle průzkumů veřejného mínění  zdrcující část občanů nechce pokračování v marnotratné sociální politice. A sociální demokracie musí přemýšlet, jaké nové voličské skupiny osloví. Dnes oslovuje jen jádro svých voličů a má-li se dostat z místa a být zastoupena ještě v příští poslanecké sněmovně po dalších volbách, musí prostě změnit program. To neznamená opustit sociální témata, to vůbec ne, ale doplnit je vhodným způsobem o témata nová. V první řadě to může být téma silné koruny, což je do budoucna limitující faktor do k přijetí eura. Zavázat se k zamezení neproduktivního vynakládání výdajů na zbrojení, v každoročních nárůstech v řádech až desítek miliard korun. Přehodnotit jednoznačně kladné stanovisko k dalšímu rozvoji jaderné energetiky v zemi. Orientovat se na rozvoj obnovitelných zdrojů a decentralizaci výroby energie.  A tak dále.  Nové programové zásady či cíle  by strana měla přijmout v době co nejkratší. A jakési programové minimum by již měla akcentovat při svém případném vstupu do vlády.

No, a pokud jde o marketing, tam je potřeba dělat všechno jinak. Pokud příští předseda ČSSD bude introvertní člověk jako B. Sobotka, je lepší chodit na ryby, nežli se věnovat politice v rámci této strany. Strana se musí vrátit ke stylu trvalé strategické iniciativy. Tedy k tomu, přicházet do společenské diskuse s dalšími a novými, případně opakovanými, tématy. Samozřejmě to bude těžké v situaci volebního výsledku, kterého strana dosáhla. Ten bude limitován její přístup do médií.  Už proto musí mít v čele strany barvité osobnosti, jejichž vyjádření budou média zajímat. A velkou roli může sehrát do budoucna také  působení vedoucích činitelů strany na sociálních sítích. Tady je potřeba si vzít příklad z Pirátů a také z hnutí ANO, které tyto věci dělalo naprosto profesionálně a skvěle. Konec konců jsou i individuální případy v jiných stranách, které je možné okopírovat (Václav Klaus ml.).

Zkrátka, každý z adeptů vrcholných stranických funkcí ČSSD by si měl uvědomit, jaké jsou jeho osobnostní limity a čeho je schopen a zda může být pro stranu, která se nachází v naprosto kritické situaci, opravdu přínosem anebo naopak zátěží. Špatně provedené personální změny na příštím sjezdu ČSSD  budou ve svých důsledcích znamenat oslabení šance na návrat této strany  do původních politických pozic.

A ještě jednu vlastnost musí mít nové vedení, ale také členové ČSSD. Cesta na výsluní vede nejen přes politický  talent a zkušenosti, ale zejména přes tvrdou a trpělivou práci všech aktérů. Tedy zejména  těch, kteří stranu vedou na všech jejích stupních organizace. V minulosti, v době velkých úspěchů, se zdálo, jakoby úspěchy ČSSD přišly jaksi samy. Bez velkého úsilí. Ano, u naprosté většiny funkcionářů tomu tak bylo, vezli se. Ale pokud jde o mé působení v čele strany v letech 2005 – 2010, bylo to období, kdy jsem velmi tvrdě pracoval bez ohledu na čas, své zájmy a na svou rodinu. Pokud se někdo nechce věnovat naprosto naplno výkonu vedoucí funkce, nemá v žádném oboru šanci na úspěch a nebude tuto šanci mít ani v politice.