Hlavní hybatel české politiky: Ústavní soud

Je opravdu zvláštní, že se ještě neozval nikdo, kdo by vyzval předsedu Ústavního soudu (dále jen ÚS) k odstoupení. Bylo by to velmi na místě.

Za dobu, co je Rychetský v této vysoké ústavní funkci, padly minimálně již dvě rozhodnutí, kterými ÚS vstupuje velmi významně do hry jako nikým nevolená třetí komora českého parlamentu.

To první rozhodnutí udělal Rychetského ÚS v září 2009, když na základě podnětu jednoho poslance (jednoho Melčáka), který si stěžoval, že nemůže – světe div se – dokončit celé volební období, ÚS zcela protiústavně zrušil ústavní zákon (!). Rušit ústavní zákony přitom Ústavním soudu vůbec nepřísluší. Republika mohla zapadnout do největší ústavní krize ve svých dějinách, kdybych tehdy jako předseda ČSSD neustoupil a trval bych na protiústavnosti tohoto kroku a na konání mimořádných voleb v říjnu 2009.

Současně se mě Rychetský (ne ovšem osobně),  a zejména pravicové strany (a na prvním místě ODS), snažily při jednání nalákat do pasti. Pokud prý upravíme Ústavu a rozpustíme tehdejší sněmovnu, můžeme uspořádat mimořádné volby do sněmovny  v listopadu 2009. Ale ještě nežli past sklapla, tak jsem z této léčky stačil  vyskočit. Mj. na základě právního názoru Parlamentního institutu (a nejen jeho), že Ústavní soud s velkou pravděpodobností neumožní uskutečnit ani tyto druhé mimořádné volby. A vlastně se stejným odůvodněním...

Tehdy riskoval Rychetský a jím vedený ÚS, pokud jde o zájmy státu, mnohem více. Zrušením mimořádných voleb v čase, kdy už by byla rozpuštěna poslanecká sněmovna, by došlo k situaci, že by neměl kdo projednat a schválit rozpočet na rok 2010. Senát tuto pravomoc podle Ústavy nemá. Republika by se dostala nejméně na tři čtvrtě roku do vleklé politické a ekonomické krize, které jsem se pochopitelně v zájmu státu chtěl vyhnout. Rychetskému a jeho melody boys to bylo úplně jedno. Na zájmy státu kašlali, plnili jen své politické zadání.

Nyní, osm měsíců před volbami a šest měsíců před odevzdáním kandidátek politických stran do voleb, zrušil Rychetského ÚS tři ustanovení volebního zákona. Vyjadřovat se k jednotlivým zákonům je samozřejmě právo ÚS. Volební zákon není zákonem ústavním. Proto, na základě požadavku poslanců či senátorů, v počtu předepsaném Ústavou, musí ÚS zaujmout ke každé takové stížnosti své stanovisko.

Je ale zajímavé, že žádost části senátorů se poflakovala na ÚS tři dlouhé roky a nikdo z ÚS po ní ani nevzdechl. Teď se dostala do hry, protože byl zájem, aby se do hry dostala.

V nejnovějším stanovisku ÚS, kterým jsou rušeny tři paragrafy volebního zákona, je několik protimluvů. Volby by prý měly být mnohem proporcionálnější nežli dosud. Jinak řečeno, jeden mandát každé politické strany, která se dostane do sněmovny, by měl být dosažen zhruba stejným počtem hlasů voličů. To se ovšem nemůže povést, pokud bude i nadále existovat čtrnáct volebních krajů. V Karlovarském kraji k zisku jednoho mandátu potřebujete minimálně 16% hlasů. Na Liberecku minimálně 10 – 11% hlasů. Tak jakápak rovnost hlasů? Menší a zejména malé politické strany s volebním výsledkem mírně nad 5% hlasů, nezískají proporcionálnější volební výsledek. Mělo by to být 10 – 11 mandátů v dvousetčlenné poslanecké sněmovně, ale reálně by to mohlo být nějakých 4 – 6 mandátů.

A pokud by ÚS chtěl opravdu prosazovat spravedlivý volební systém, musel by zrušit také pětiprocentní volební klauzuli. 

Představme si stranu XY, která získá 4,8% a nezíská žádný poslanecký mandát. Jiná strana, která získá 5% hlasů plus jeden hlas, získá 4 – 6 a podle podivných výpočtů ČT nejméně 10 mandátů.

Se zájmem jsem si přečetl, a každému bych to vřele doporučoval také, rozhovor s P. Rychetským na serveru iRozhlas. Musím ocenit kvalifikovanost a asertivitu tázajícího se redaktoru ČRo, Tomáše Pancíře. Myslím, že svými dotazy ve dvacetiminutovém rozhovoru zcela demaskoval předsedu Ústavního soudu. A rozbil jeho „sicilskou obranu“.

Z P. Rychetského vypadla ještě jedna zajímavá věc. Skupina senátorů před krátkým časem oznámila, že dává podnět k ÚS na přezkoumání nouzového stavu a dalších vládních krizových opatření. Na otázku, zda se dá odhadnout, kdy k projednání u ÚS dojde, Rychetský reagoval velmi otevřeně a vlastně neslýchaným způsobem. Že prý se ÚS …„bude konečně návrhem skupiny senátorů …zabývat“. ÚS bude prý posuzovat kompetence vlády v situaci, kdy je vyhlášen nouzový stav. A zejména to, zda nebylo nepřípustným způsobem zasaženo do svobody a práv jednotlivce. A jak se zdá, ÚS chystá, podle Rychetského, své vyjádření k tomu ještě před volbami. Podle mého názoru se můžeme těšit na to, že ÚS nás během  jara bude informovat, že vláda porušila princip svobody a práv občanů. Prostě se pohybovala, jak to Rychetský naznačuje ve svém rozhovoru …„za tou hranou“.

Ať je to jak chce, vláda ale v situaci pandemie musela a musí jednat. Je to mimořádná situace, v níž vláda může dělat i chyby, pokud má ochránit zdraví a životy občanů. Advokátské triky Rychetského a spol. na tom nic nezmění.

Redaktor Pancíř se také Rychetského zeptal, zda se někdy vrátí ke svému slibu před jmenováním předsedou ÚS na druhé období, že svůj mandát předčasně ukončí v průběhu. Nyní Rychetský říká, že je fyzicky i duševně zdráv a že tudíž tento slib vlastně není slibem. Prostě chce dokroutit celé své volební období.

Jaké důsledky rozhodnutí Rychetského většiny ÚS bude mít pro českou politiku:

1. Zvýší se, poněkud  v rozporu se záměry tvůrců Ústavy, role Senátu, neboť bez něj prostě sněmovna nebude moci uspořádat své záležitosti. To znamená,  vytvořit volební zákon, který by vyhovoval především jí. Bez pravicové většiny Senátu to prostě nepůjde.
2. Útok  ÚS je zaměřen především na hnutí ANO a další útok bude již zaměřen na vládu jako na celek. Mám na mysli další stížnost senátorů na legislativu a postup vlády v době nouzového stavu.
3. Zákonodárci, zejména sněmovna, pochopitelně s vládou, se nyní ponoří do mnohaměsíčního handrkování o úpravu volebního zákona. S výsledkem nejistým.
4. Pokud budou aplikována všechna rozhodnutí ÚS do důsledků, bude to znamenat jen ještě větší rozdrobení poslanecké sněmovny, než tomu kdy bylo. Z toho plyne, že sestavit funkční vládní koalice, které by vydržely celé volební období, tedy čtyři roky, bude mnohem, mnohem obtížnější nežli dosud. ÚS se vůbec nezabýval jedním ze základních požadavků, plynoucích z Ústavy a z celého ústavního pořádku státu. Jde o to, zajistit stabilitu celého systému. Tedy, aby vlády byly co nejstabilnější, aby měly „klid na práci“, aby se nepohybovaly v permanentní politické krizi.
5. V současné době žijeme v napjaté společenské atmosféře, dané především nekončící vlnou pandemie koronaviru. Život společnosti je ochromen. Žáci a studenti nesedí ve školách. Nemocnice a sociální systém jsou pod ohromným tlakem. Ekonomika státu krvácí. A do toho všeho přijde se svým politikařením většina členů Ústavního soudu.

Je smutné to říct, ale ti lidé u ÚS na stabilitu státu a tedy na občany zcela kašlou.

Jiří Paroubek