Když tak čtu srdceryvný výkřik o zapomenutí starých křivd, tak je tomu přesně naopak, ten kdo je nikdy nezapomene je umírající prezident Zeman a nikoli pan Sobotka, který jak si evidentně autor stále nestihl všimnout, již není hlavním hybatelem dění v ČSSD. Je smutné, že bývalý předseda ČSSD se neorientuje v současném dění jeho bývalé strany a nebo schválně se nám snaží otočit pravdu o 180 stupňů, že nikoli skomírající prezident je tím, kdo je i se smrtí na jazyku ukřivděn a ani na smrtelné posteli panu Sobotkovi nic neodpustí, ale naopak pan Sobotka má být tím ukřivděným. Každopádně pokud dosluhující prezident obhájí mandát, tak jen potvrdí, že jsme nemocná země, pokud volíme nemocného prezidenta a bude prvním prezidentem v úřadě, jež se bude úřadu držet z posledních už mu ubývajících sil a neabdikuje, dokud ho smrt od jeho fetiše po moci neodtrhne. Masaryk byl státníkem, jež primárně myslel na blaho republiky a ne aby jako současný a předchozí prezident se držel moci do posledního vydechnutí a byl v pravý čas schopen abdikovat, jakmile připravil půdu pro svého nástupce. To ovšem od současného chorého prezidenta nelze očekávat a jeho suita ho bude o berličce stále tlačit do Ruska a do Číny, aby jim jejich osobní podnikatelské zájmy vzkvétali, dokud ho tam někde neuštvou a nedovezou na korbě ruského tanku zahaleného do čínské komunistické vlajky. Naprosto trefně to vyjádřil profesor Sokol, že si současnou hlavu státu pamatuje jako příznivce Masaryka a je překvapen, co z něj moc udělala za cynika. A to není vinou pana Sobotky jak se nám snaží autor podsunout, to je charakterová chyba dosluhujícího prezidenta, jehož morální vlastnosti belhají stejně jako jeho chřadnoucí tělo.
