Fotovoltaika – věc politická

Výroba energií z obnovitelných zdrojů je jistě bohulibá činnost. Méně bohulibá činnost je instalace fotovoltaických panelů na ornou půdu. Ještě méně bohulibé je kšeftování s licencemi na připojení fotovoltaických parků do rozvodné sítě či povolením k výstavbě. Za nejen drzé, ale ekonomicky likvidační pak považuji předložení účtu za fotovoltaiku občanům a podnikatelskému sektoru.

Podpořit výrobu energií z obnovitelných zdrojů byl záměrem případné vlády soc. dem., pokud by vznikla po květnových volbách. Rozhodně však nebylo mým záměrem fixovat výkupní ceny bez ohledu na vývoj cen vstupních nákladů. Rozhodně nebylo mým záměrem potřísnit český venkov modrými plochami solárních panelů. Je přímo odpudivé projíždět kolem solárního parku obehnaného ostnatým drátem, aby novodobého oslíčka otřes se - solární panel -  někdo neukradl. Pohlížet na les ocelových konstrukcí doslova plesknutý do malebné české krajiny, není zrovna příjemné. Rozhodně nebylo mým záměrem učinit z fotovoltaiky byznys podobný Klondike, kdy zlatým dolem je český stát a tím oslíčkem otřes se ve svém důsledku stane český průmysl a český občan.

Chtěli jsme podpořit výstavbu solárních minielektráren na střechách domů, způsob „samovýroby“ elektřiny spotřebitelem. Nikoli spekulaci a kšeft. Zákonem z roku 2005 jsme chtěli podpořit právě takové malé výrobce elektřiny, podnikatele instalující panely na střechách svých firem, obnovovatele malých vodních elektráren v místech původních pil a mlýnů. Opakovaně jsme pak spolu s ERU upozorňovali Topolánkovu vládu, že časy se mění, technologie se vyvíjí a nastavení z roku 2005 již neodpovídá trhu, realizace záměru zákona pak neodpovídá jeho původní myšlence. Jako by hrách na stěnu házel. Byznys se už rozjel a podporován Bursíky, Dalíky, nejrůznějšími šibaly nebyla k jeho zastavení vůle. Jestliže nereakce Topolánkovo-Kalouskovy vlády na krizi nás stála řádově stovky miliard korun, nereakce na sluneční šibalství nás stojí kolem padesáti miliard korun ročně. Oboje zaplatí dle aranžmá současné vlády občané.

Situace kolem fotovoltaiky je úměrná kreativitě šibalů. Nejprve se rozjel kšeft s povolenkami – můžeš postavit elektrárnu a připojit ji. První obchod. Pak se rozjel kšeft s projekty – máš všechna povolení a prodáš budoucí zisky. Druhý obchod.  Připojení, přímo či nepřímo poskytuje zejména ČEZ. Mohl bych se domnívat, že získání povolenky v prvním kole mohlo býti druhem odměny za cosi, prodej ve druhém kole realizace téže odměny. Kdo to celé zaplatí je ČEZ. A pak dcera ČEZu vyrábí drahou energii, ČEZ ji draze vykoupí a účet předloží vláda občanům.  Ale to je jistě hypotetický případ, takové věci se v Dalíkově, Nečasově a Kalouskově světě nedějí. 

TOP 09 a ODS se před volbami zaklínaly Řeckem a zvyšování daní bohatým považovali za ekonomickou sebevraždu. Realita povolební je taková, že řecký éthos okamžitě vyšuměl, daně bohatým se nezvýší, zato se zvýší těm chudším. Tu stokoruna měsíčně na povodně, tu pár tisíc připlatí každý občan, který si rozsvítí žárovku, aby si přečetl nesplněné předvolební sliby pravice. Tu se zvednou ceny energií pro podnikatele o 30% jako výraz praktické „podpory“ těmto voličům. K tomu se zastaví výstavba pár silnic, obnova železničních tratí, ubere se pár tisíc policistů a hasičů, zastaví se spolufinancování evropských projektů. Jinými slovy, vláda nezvýší dluh, neudělá nic pro ekonomický růst v zemi a vyšší účet vystaví občanům. Zbývá jen připomenout, že dnešní vláda sekundéra Nečase a ministra Kalouska se personálně na výkonných pozicích od té fotovoltaické Topolánkovy vlády až tak neliší. Zbývá jen připomenout, že úkolem vlády je potlačit korupci a šibalství v této zemi, nikoli šibalsky hledat jak účet vlastní neschopnosti nechat zaplatit lidi a firmy. Mě vkládali Langrové do úst oživení Elvise, občanům nyní vkládají do peněženek účet. Tedy vyšší účet za své nedávné špatné služby. V rozporu se sliby.