Fotbal, hokej, finále Roland Garros…

Fotbal Fotbalové a společenské celebrity řeší, jaké jsou šance české fotbalové reprezentace na mistrovství Evropy v kopané, které začíná právě dnes.

Kdokoliv viděl alespoň část utkání mezi Českem a Itálií, které se uskutečnilo před týdnem, v němž naši podlehli Italům rozdílem třídy 0:4, musel pochopit, že to na ME žádná sláva nebude.

 Nicméně jsem si vzpomněl na to, jak jsem jako desetiletý chlapec zašel se svým otcem na poslední zápas čs. reprezentantů před odjezdem na MS v Chille s týmem pražské Slavie (tehdy Dynamo Praha), který právě postoupil z II. do I. ligy. Samozřejmě si na průběh toho zápasu nevzpomínám. Jen si vzpomínám, že Slavia slavně vyhrála 2:1. A že si početní fandové dělali legrácky z našich reprezentantů. Na Lálu volali "Honzo, pořiď si laso na Genta". 

Předmětem největší bžundy byl ovšem během zápasu Andrej Kvašňák. Myslím, že se Andrej právě vrátil k fotbalu po nějaké kratší rekonvalescenci a asi to opravdu nebylo ono. Zkrátka národní mužstvo bylo zahrnuto velkým výsměchem lidu fotbalového. A odjíždělo tak do Chille jako naprostý outsider. V prvním utkání na šampionátu narazilo na hvězdné Španělsko, tým mj. s di Stefanem, Puskasem a Gentem. A jak to dopadlo? Andrej byl v Chile spolu s Masopustem velkým režisérem hry. Jan Lála jednou na začátku zápasu zadupal na Genta, stačil mu rychlostně, fotbalově a úplně tuhle hvězdu světového fotbalu vymazal. Naši vyhráli 1:0. 

A pokračovali až do finále s Brazílií, což byl zápas, který se jim právě nepovedl. V něm jinak nejlepší brankář MS, skvělý Šrojf, pustil, podle mého názoru, dva zbytečné góly. Pilíř obrany, J. Lála seděl na lavičce kvůli zranění. A naši prohráli s hvězdnou Brazílií 1:3.

Prostě hodnotit ve fotbale věci předem, je velmi ošidné. Ale když jsem viděl okna v české obraně v přípravném zápase s Albánií, musel jsem si říci, že to nejsou „okénka“, ale velké „auslágy“. Prostě česká obrana hraje bez organizátora hry, kterým by býval mohl být O. Kúdela. Na něm si Skotové dali ovšem záležet, aby zajistili jeho vyřazení že hry ještě před ME. Upřímně, také Slavie, když hrála v pohárech bez Kúdely na místě středního obránce, dopadla v této sezóně vždy bledě. Byly z toho dvě porážky s Dortmundem a Arsenalem,  se skórem dvakrát 0:4. Také brankář nebude nejspíš tou oporou národního týmu, jakou býval v minulosti a dlouhá léta např. Petr Čech či kdysi dávno fenomenální Ivo Viktor. Vaclík byl v zápase s Albánií skvělý na brankové čáře, ale je vidět jeho absolutní nerozehranost při hře nohama. Za celou sezónu odehrál v Seville jen pět soutěžních zápasů. Jeho hra nohama byla katastrofální. Možná, že by ještě v tuhle chvíli stálo za to, aby trenér Šilhavý znovu promluvil s brankářem Slavie O. Kolářem. Kolář od brutálního zákroku skotského hráče vůči své osobě ve vítězném utkání Slavie v Glasgow, i když nastupoval v následujících týdnech s velkým sebezapřením, neudělal jedinou chybu. A některé zápasy Slavii vysloveně vychytal. Třeba pohárový zápas v Plzni či předtím na Spartě. To byla jeho osobní vítězství. A hra nohou? Ani Pavlenka a bohužel ani Vaclík prostě nedosahují Kolářovy úrovně…

Myslím, že pokud Vaclík v utkáních na ME „vybouchne“, zhatí se mu tím i připravované angažmá v Realu Madrid a to by byla velká škoda. Je to jinak skvělý brankář s obdivuhodnou kariérou, ale bohužel v Seville  nehrál vice  než hrál.

Ještě si dovolím jednu malou doušku k tomu fotbalovému světu. Před týdnem byl zvolen novým předsedou fotbalového svazu P. Fousek. Fousek je zkušený a seriózní fotbalový funkcionář, prostě nejlepší možné řešení pro fotbalový svaz a fotbalové hnutí v Česku obecně. Ale je přeci jen jedna věc, u které bych se rád zastavil. Necítím nějaké  zvláštní osobní sympatie k šéfovi fotbalové Slavie J. Tvrdíkovi. Ale lidé by se měli dívat především na výsledky. Zejména v situaci, v jaké fotbalové hnutí v Česku dnes je. Slavia je i díky Tvrdíkovi lídrem českého fotbalu a střízlivě vzato patří mezi dvacítku nejlepších evropských klubů. A do českého fotbalu  již přivedla velké peníze a tyhle peníze dává za velkorysé nákupy hráčům také jiným českým klubům, které z toho žijí. A ještě často mají možnost využívat kmenové hráče Slavie jako zapůjčené hráče na své soupisce. Komu tohle vadí, nechápu. A nechápu tedy, proč J. Tvrdík nebyl zvolen do výkonného výboru fotbalového svazu. Je to tak trošku urážka Slavie a její vynikající práce v posledních čtyřech či pěti letech. Myslím, že by se lidé na určité úrovni měli zbavit svých zlozvyků, kterým je v Česku především závist.

Hokej

V minulém týdnu doznívalo hodnocení naší účasti na  MS v hokeji.  Řekněme si otevřeně, že to dobré nebylo. Hokejisté jeli na MS namlsáni předchozími výhrami na tzv. Českých hrách, kde vcelku snadno přehráli celou evropskou hokejovou špičku. Na MS jeli zejména hráči, kteří nemají velké zkušenosti s mezinárodním hokejem, už jako téměř budou mistři světa. Anebo střízlivěji, alespoň jako mistři svého řemesla. Až na jednotlivce český tým prostě zklamal. Možná Hronek, možná Kubalík, Sklenička, Vrána a to tak bylo asi všechno.

Ani brankáři nepředstavovali brankářskou třídu, kterou jsme měli v bráně v minulosti. Hniličku, Vokouna, Čechmánka a nemluvě o Haškovi a v dávných časech o Králíkovi, Dzurilovi nebo Holečkovi  se nám  může jen snít.

Prostě ve všech řadách jsme byli slabší než většina našich soupeřů. Jen Slováci se v utkání s námi tak nějak složili, což se jejich mužstvu, většinou psychicky neodolnému, občas stává. Ale hrát vyrovnané duely s Dány, Bělorusy a podlehnout rozdílem třídy se Švýcary, to je katastrofa. Ale je to vizitka současného českého hokeje. Také trenér Pešán si nemohl myslet, když jede na světový turnaj vlastně bez trenérských zkušeností z MS, že takový turnaj zvládne. Kdyby byl býval např. dva roky asistentem předchozího trenéra Říhy, tak by jistě jeho přínos pro mužstvo byl mnohem větší. Možná, že by to příště chtělo – a tím vůbec nechci Pešána zatracovat do budoucna- angažovat zpátky Vladimíra Růžičku. Má cit pro hru, pro mužstvo, rozumí mentalitě hráčů a má za sebou impozantní hráčské a trenérské výsledky. 

Pokud ale hokejový svaz „něco“ neudělá, co se týče výchovy mladých hráčů, ale také vedení týmu na MS, můžeme příště hrát o sestup ze skupiny s týmy, jako jsou Italové či Britové. Zatím na ně stačíme, ale za rok za dva to může být jinak.

Roland Garros

Je dobře, že se alespoň na stránkách některých deníků objevuje oslava vynikajícího postupu tenistky Barbory Krejčíkové do finále turnaje Roland Garros v Paříži.

Krejčíková hrála oslňujícím způsobem, byť přijela do Paříže z předchozího turnaje ve Štrasburku velmi unavená. Vítězství na turnaji,  které získala ve Štrasburku, jí psychicky pomohlo. A to ještě dnes Krejčíková se svou spoluhráčkou Kateřinou Siniakovou po poledni nastoupí do semifinále čtyřhry. Bylo by krásné, kdyby se i tam dostala Krejčíková do finále. Je to úžasný úspěch. Málo platné, Roland Garros je jedním ze čtyř grandslamových turnajů světa. A Krejčíková se snaží navázat na velké české tenisty, kteří na pařížské antuce byli v minulosti úspěšní: J. Kodeše, M. Navrátilovou a J. Novotnou. Je to opravdu krásný sen.

Jiří Paroubek