Formují se příští vládní většiny?

Poslední průzkum agentury Kantar.cz, která bývá ve svých odhadech poměrně přesná, naznačil možné změny trendů na české politické scéně. Není to zatím nic jiného než náznak.

Například chabý výsledek sociálních demokratů a komunistů ve volbách do Evropského parlamentu naznačil, že česká levice jako celek už nemusí svou váhou mandátů v příští sněmovně být vyhovujícím a postačující  partnerem A. Babiše pro podporu jeho vlády. Pokud začne podpora jeho hnutí klesat k 20%, což mohl naznačit právě  květnový průzkum Kantar.cz, už to samo o sobě bude znamenat ztrátu „vládního potenciálu“ hnutí ANO. Má – li být hnutí ANO vládní formací, muselo by ve sněmovních  volbách získat 80 – 90 mandátů a k tomu potřebuje  volební výsledek přes 30% a rozdrobenou sněmovnu s několika slabými politickými subjekty. Zdá se ale, že v příští sněmovně již nemusí zasednout s největší určitostí TOP 09. Politický konec této strany tak trochu napovídá probíhající  kontroverze a osobní animozity mezi šéfem strany Pospíšilem, jakýmsi univerzálním volebním vojákem strany,  a bývalým vedením představovaným poslanci Kalouskem a Schwarzenbergem. To, jestli v příští sněmovně zasednou na pravici a v politickém středu poslanci za STAN a za KDU-ČSL ukáže vývoj v příštích měsících. Pokud můžeme usoudit podle jednoho průzkumu, tedy toho květnového Kantar.cz, mohla by výměna v čele hnutí STAN i Lidovcům  prospět. Všechny tyto tři pravostředové formace ovšem jsou a budou ohroženým druhem. 

Stejně tak sociální demokracie i komunistická strana. V případě sociální demokracie nepříznivou roli může sehrát to, že strana v evropských volbách propadla skrze 5% hranici na necelá 4% voličů. Levicový  a levostředový volič tak bude v každých příštích volbách vážit, zda poskytne této straně ještě svůj hlas anebo zvolí nějakou jinou, pro něj politicky přijatelnou, alternativu. A to mohou být jak hnutí ANO, tak SPD, ale i Piráti. Zdá se, že proces oslabování komunistické strany ve volbách se zastavil. 6,5 %  preferencí v průzkumu není sice žádná hitparáda, ale zdá se, že pod toto číslo již  strana neklesne. Ale pro situaci po příštích volbách nebude mít s velkou pravděpodobností větší sílu, která by ji umožnila podpořit například vznik menšinové Babišovi vlády.

Pak se tedy nabízí úvaha využít pro vládní spolupráci hnutí Ano spojenectví s SPD. Zdá se, že Tomio Okamura překonal určitý útlum, do kterého se SPD v důsledku politických rozporů s některými svými členy i jedním  poslancem dostala. Zdá se, že SPD je schopna atakovat s úspěchem jako volební cíl 10% hlasů. A to by z ní dělalo potenciálního partnera pro podporu Babišovy menšinové vlády, pokud Babišovo hnutí získá nejméně 80 mandátů v příštích volbách. Když píšu tyto řádky, cítím, že tato varianta není příliš reálná a realistická.

Je otázka, jak se bude vyvíjet volební podpora Pirátů. Marketingově si Piráti na půdě parlamentu vedou v zásadě dobře. Teď je otázka, jak si povedou v jediné výkonné a viditelné politické funkci, kterou mají. A tou pozicí je primátor Hřib v Praze. Zdá se, že dobře situovaným městským liberálním voličům by mohla imponovat například snaha pirátského primátora o jakousi samostatnou zahraniční politiku vůči Číně. Anebo jeho cesta na Tchaj-wan, jak se učit od tamních expertů problematice „Smart city“. Jen tak mimochodem tuto problematiku na pevninské Číně zvládá 300 – 400 čínských měst…

Je otázkou, jaké konkrétní výsledky ovšem primátorství v Praze může přinést. Zcela nepochybně nebudou ani zahájeny kroky k dokončení vnitřního městského okruhu a pražská doprava se bude utápět ve stále větších komplikacích a v chaosu. Nebude ani uskutečněna výstavba jednoho či dvou nových pražských mostů a velkým vítězstvím ducha nad hmotou bude, pokud dojde k opravě alespoň dvou či tří pražských mostů. Čtyřleté volební období je krátké, a to zejména pro lidi, kteří musí formulovat své politické cíle až na místě samém. Tedy ve funkci, do které byli zvoleni. Nejméně rok jim trvá, než se vlastně s problematikou seznámí a je otázka, zda své cíle dokážou formulovat s ohledem na svou nepřipravenost pro výkon veřejné funkce, správně. Ale pokud primátor Hřib projeví politickou genialitu a překoná počínající, ale již viditelné tenze v pražské koalici, může být volebním trumfem Pirátů pro příští sněmovní volby. A opačně  pokud úspěch mít nebude, bude to pro Piráty zlé. V tom případě by Piráti mohli s nějakými 15 – 18% být vážným koaličním partnerem pro jakoukoliv vládní konstelaci. Umím si představit také jejich spolupráci s hnutím Ano, ovšem v tom případě by již  nemohl být premiérem A. Babiš.

Potom je zde ODS, která ovšem může při příštích sněmovních volbách ztratit jednoho či dva anebo dokonce tři politické spojence, neboť ty malé politické strany se nemusí vůbec do nové sněmovny dostat. ODS však může být možným partnerem hnutí ANO ve vládě po příštích volbách. Ale platí totéž co u Pirátů, že by to bylo bez Andreje Babiše.

Prostě vyhlídky A. Babiše – pokud vůbec překoná všechny nástrahy, které mu přicházejí do cesty pro jeho premiérství v tomto volebním období – pro příští premiérství tak nejsou velké. On sám by se ovšem měl zasadit o politickou resuscitaci sociální demokracie. Na nějakých 8 – 10% volební podpory. Myslím, že to nemusí být nereálné. Ale samozřejmě to záleží do značné míry na samotné sociální demokracii. Pokud budou někteří její senátoři těsně před volbami vyvíjet politicky smrtelné chyby, podpisem pod ústavní stížnosti, kterým, de facto, podpořili nepřímo církevní restituce, bude to marný boj. Stejně tak vedení strany musí zkrotit například některé hejtmany, kteří se s chutí angažují na v současnosti probíhajících protivládních protestech. Také jejich počínání je politicky šílené. A směřuje sociální demokracii do politického suterénu. To, že hejtman Bernard v Plzni v příštích krajských volbách shoří, mě nebude příliš rmoutit. Ale oslabování sociální demokracie, ke kterému dochází v důsledku jeho politicky dichotomního postupu, mně samozřejmě vadí. Ale to není rozhodující. Jistě to vadí také voličům ČSSD. Politika strany má totiž příliš mnoho podob, které jsou vlastně téměř neslučitelné.

Jiří Paroubek