Dávkování nepříznivých zpráv pro českého občana...

....aneb, proč se lidem neříká pravda. V českých médiích,  a to i v odborných kruzích a v komentářích naprosté většiny tzv. expertů, chybí odvaha k tomu, říct lidem pravdu, jak to vlastně vypadá s českou ekonomikou.

Ekonomiku ovlivňuje souběh několika velmi nepříznivých okolností:

1.    Naprostá většina významných komodit, ať už potravin (zj. pšenice), energií či kovů zaznamenala meziročně  nárůst cen. Často o desítky procent. Přispěla k tomu pandemie covidu-19, respektive její ukončení, které znamenalo určité  hospodářské oživení. Pro českou,  zpracovatelskou ekonomiku, která je s výjimkou uhlí a pšenice prakticky závislá na dovozu všech významných komodit se zvyšujícími se cenami, je to pochopitelně citelná rána.

2.   Došlo k narušení dodavatelských řetězců v globálním měřítku (zdaleka se přitom nejedná jen o čipy v automobilovém průmyslu), čímž se vytvořila zcela nová situace. Světoví výrobci si začali vytvářet větší zásoby surovin a polotovarů pro  výrobu, aby udrželi její plynulost. I to zvyšuje pochopitelně poptávku po surovinách a polotovarech.

3.   Ve východní Evropě trvá skoro čtvrt roku válečný konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou. Nejistota plynoucí z tohoto konfliktu působí rovněž na ceny komodit i hotových výrobků. Prakticky nikdo si neumí představit, jak by se dalo uspořádat mírové řešení na jihu a východě Ukrajiny, respektive mezi Ruskem a Ukrajinou, aby to respektovalo bezpečnostní zájmy Ruska i Ukrajiny. Nemluvě o zájmech ruských obyvatel této části Ukrajiny. Je jen opravdu škoda, že lídři Západu, počínaje americkým prezidentem před zahájením konfliktu s takovou akademickou lehkostí hovořili, že je právem každého suverénního státu vstoupit do jakékoliv vojenské aliance. Pro Rusko to byl, bohužel, casus belli. Podle mého názoru válka nemusí trvat dlouho. Ale mírové řešení bude vlastně jen příměřím mezi oběma státy a oběma bloky (tedy mezi Ruskem na jedné straně a Západem na straně druhé).

4.   Sankce proti Rusku, oblíbená metoda práce zemí Západu, zdá se, tentokrát míří tak trochu mimo terč. Rusko má totiž na rozdíl od států jako je Írán či Irák, vůči nimž sankce byly v zásadě úspěšné, k dispozici širokou surovinovou i potravinovou bázi. Je v zásadě autarkní ekonomikou... Parfémy Chanel, botičky od Diora anebo francouzské koňaky vlastně nepotřebuje. 

Letošní sklizeň pšenice bude v Rusku  zřejmě rekordní. A Rusko tak  může zásobovat pšenicí i země, kam se svým exportem nedosáhne Ukrajina. Alternativou vývozu ruské pšenice je hladomor v celé řadě zemí Afriky a Asie. Takže nepočítám s tím, že by byly Západem vyhlášeny na vývoz ruského obilí sankce. 

Rusko má k dispozici dostatek plynu, ropy, jeho hospodářství se nezastaví, tak jako je tomu na Ukrajině,  jíž chybí pohonné hmoty. 

To, že sankce přinesou určité dopady do životní úrovně Rusů, je něco, na co jsou Rusové již zvyklí. A samozřejmě, že kremelští propagandisté to podají jako výsledek činnosti západních mocností.

Česká ekonomika se potýká s problémy dovozu některých komponent pro automobilový průmysl. Zdražují se energetické suroviny a v ekonomice vlastně rostou všechny výrobní i spotřebitelské ceny. Podle oficiálních statistik už inflace v ČR přesáhla 13%.

Pokud ale chodíte nakupovat do supermarketu, shodnete se se mnou, že nárůst cen oproti loňsku v základním spotřebním koši potravin dosahuje už 20 – 25%. A k tomu si připočteme nárůst cen benzinu a nafty  o polovinu a vedle toho ještě neukončený růst cen energií... A to vše při jen velmi mírném růstu nominálních mezd veřejných i soukromých zaměstnanců. To může znamenat pokles životní úrovně ne o 5%, jak se to již připouští v našich mainstreamových médiích, ale o 15 – 20%.

 Prakticky žádná instituce v zemi, která k tomu má tak říkajíc „gebíry“, od ČNB až po ministerstvo financí, zatím nepřipouští meziroční hospodářský pokles. Já se již  několik týdnů naopak obávám, že letos dojde k poklesu českého hospodářství o 2 – 3%.

K němu přispějí samozřejmě také problémy v oblasti veřejných zakázek, protože stavební firmy nebudou schopny dodržet vysoutěžené ceny stavebních prací s ohledem na razantní nárůst cen stavebnin. Je to smutné představení, a hlavně teprve bude. Samozřejmě, že hospodářský pokles, k němuž oproti optimistickým kalkulacím  HDP ministerstvem financí dojde (počítalo se s jeho meziročním růstem o 3-4 %),  bude znamenat také pokles příjmů státního rozpočtu  o 100 – 120 mld. korun.

Něco budou stát také „naši“  Ukrajinci, neboť jsme už de facto akreditovali zatím téměř 350 tisíc ukrajinských uprchlíků. Výdaje s nimi spojené se mohou v tomto roce pohybovat kolem 100 mld. Kč. Ministr financí Stanjura je povinně optimistický, když tyto výdaje odhaduje na polovinu. Zdravotní péče, školství, doprava, sociální péče atd., to vše se promítne v těch desítkách miliard, které nás uprchlíci budou stát. Předpokládám, že nám tato suma bude kompenzována Evropskou unií.

V této chvíli, kdy se státní rozpočet na tento rok vlastně rozpadá, fantazíruje nejsilnější vládní strana, ODS, o rychlém navyšování armádních výdajů. Z letošních 88 mld. na nějakých 150 – 170 mld. Kč (podle vývoje HDP) v roce 2024. Prý nutně potřebujeme nakoupit např. za zhruba 85 mld. korun 28 amerických Fantomů.

No, zatím máme dvanáct, možná již obstarožních, švédských stíhaček gripen, které  zajistit nebe nad Českem a když je potřeba i nad Slovenskem a pobaltskými státy. K čemu potřebujeme dvaapůlkrát větší leteckou sílu? Snad proto, aby byly  americké zbrojovky spokojené. Tak ty budou určitě spokojené, ale nám budou prostě v rozpočtu chybět peníze na školství, zdravotnictví, vědu, zkrátka, na co si vzpomenete. Jedná se o naprosto neodpovědné rozpočtové a národohospodářské úvahy pravicových politiků a ekonomů.

Prakticky každá pravicová vláda v této zemi skončila své působení zatažením české ekonomiky do recese. Především pak Topolánkova a Nečasova vláda se v tomto směru "vyznamenaly". Ale proti tomu, jak skončí ekonomicky současná vláda, ty konce těch dvou předchozích jsou jen burským oříškem. 

Současná vláda problémy řešit neumí a nové vyvolává. Snad by to chtělo si dát závazek na dobu evropského předsednictví být lídrem mírového procesu mezi Ukrajinou a Ruskem. Alespoň jeden z těch problematických faktorů, které způsobují naše současné hospodářské problémy a pokles životní úrovně českého obyvatelstva, je potřeba odstranit. A neokřikovat ty, alespoň pro začátek, kteří toto prosazují, jako ruské trolly, šváby, putinovce apod.

Pokud se vláda nevzpamatuje, do konce tohoto roku shoří.

Jiří Paroubek