Cesta Evropy do úplného područí USA

V posledních deseti či patnácti letech na vládní úrovni v Evropě byli evropští mainstreamoví politici, s výjimkou Orbána a Fica, prakticky jen ozvěnou politiky Spojených států amerických.

Evropa se nechala vmanévrovat v únoru 2022 do ozbrojeného konfliktu s Ruskem, a to prostřednictvím téměř celou Evropou a vlastně celým Západem podporované Ukrajiny. Tato zástupná válka, ve svých důsledcích přinesla růst inflace, tedy snížení životní úrovně Evropanů, především ze středo- a východoevropských zemí.

Spojené státy, po nástupu nového prezidenta Trumpa, přitlačily na pilu a žádaly po svých poddajných evropských spojencích úplnou ekonomickou kapitulaci. To znamená odebírat více amerických produktů, kupovat více amerických zbraní i zemědělských produktů.

Nový prezident Trump pohrozil po svém nástupu vysokými cly na dovoz evropského zboží, především pak automobilů do Spojených států, nejméně ve výši 30 %. A tak se všichni mainstreamoví evropští politici tváří, jak je to báječné a skvělé, když si teď prezident D.Trump s předsedkyní Evropské komise U. von der Leyenovou řekli, že to nebude celní sazba 30 %, ale „jen“ 15 %. Je to „velké vítězství ducha nad hmotou“, které ovšem povede k jistému utlumení evropského vývozu do USA a ke snížení konkurenceschopnosti evropského zboží v USA. Ještě vážnější nežli cla uvalená na evropské zboží ve výši 15 % a v některých komoditních položkách (ocel a hliník) ještě vyšší, je ovšem závazek předsedkyně Evropské komise, že Evropská unie odebere v příštích třech letech za 750 miliard dolarů amerických energetických surovin. Tedy ropy, ropných derivátů, plynu atd. A protože americký plyn je dražší nežli ten ruský, bude to znamenat zvýšení cen energií pro české firmy i pro české občany. Nemluvě ani o podstatně vyšší ekologické zátěži při dopravě přes „krásný, velký oceán“. Takže jásat nad touto dohodou mohou jen přesvědčení amerikanofilové nebo lidé, kteří si neumí představit důsledky těchto vážných rozhodnutí.

Připouštím, že předsedkyni Evropské komise nezbývalo momentálně nic jiného nežli tato dohoda. O to je to smutnější a o to je potřebnější znát východiska, která přijme Evropská komise a zj. největší evropské ekonomiky, aby zvýšily svou konkurenceschopnost. Ovšem s vyššími cenami energií to půjde těžko a vyšší ceny energií budou také znamenat vyšší inflaci a to je špatná zpráva i pro obyvatelstvo zemí EU. Prostě, Evropská unie se čím dál více dostává do pozice světově zajímavé národopisné oblasti, která ztratila svou ekonomickou dynamiku a schopnost se rozvíjet. A stává se stále více ekonomickým přívěskem Spojených států. Rozvíjející se zbrojní programy ve většině evropských států, směřující k čerpání 5% HDP na zbrojní výdaje, jsou ostatně také určeny především pro blahobytnější život amerických zbrojovek, pro posílení jejich zisků. Jinak jsou to ovšem peníze evropských států a jejich občanů vyhozené z okna.