Ústavní soud totálně vypadl z role

Z projednávání věci Ústavním soudem,týkající se  ústavnosti zákonů o reformě zdravotnictví mám velmi smíšený pocit .Zejména pak průběh jednání,ve kterém byli jako svědci slyšeni pánové Topolánek a Julínek,mi připadal jako nejapný žert ústavních soudců,kteří snad  zapomněli na procesní pravidla soudního jednání.Otázky a způsob jejich pokládání by nemohl obstát ani v 1.ročníku právnické fakulty(studentům se hluboce omlouvám).

Konkrétní ústavní soudci v čele s panem předsedou soudu asi zapomněli, zřejmě pod tíhou zraků veřejnosti nebo skutečnosti,že výslech svědků je u Ústavního soudu velmi neobvyklý,na základní  procesní pravidla jednání.Jinak by jednání soudu nemohlo připomínat jednání politiků v Poslanecké sněmovně.

Co ale vlastně mělo být výslechem jmenovaných svědků zjištěno k meritu věci? Ústavní soud má přezkoumat,zda napadené zákony jsou nebo nejsou v rozporu s Ústavou. Pokládané otázky svědkům(až na asi tři výjimky) se merita věci vůbec netýkaly.Naopak.Byly to otázky vesměs politické a naprosto zavádějící.Perlou pak byl výstup soudkyně Wagnerové,která zřejmě úplně zapomněla jakou funkci zastává.Svědka  Julínka okřikovala, skákala mu do řeči a navrhovala vlastní řešení, jak se měla reforma provést. A dotaz ,,proč jste nešli  touto cestou?" je z říše zlých snů.Jelikož má vlastní řešení reforem,jistě se ji bude dobře posuzovat ústavnost napadených reformních zákonů.Samozřejmě nepodjatě.

Ústavní soud by si měl včas uvědomit,že jejich povinností je pouze posoudit,zda konkrétní zákon je či není v rozporu s Ústavou.Nic víc a nic méně.

Cvičit a tepat svědky je snad pod úroveň Ústavního soudu.Obzvlášť,pokud v procesu samém poněkud tápe.