Mocnější než válka

Je 6.srpna 1945, 2.45 hodin v noci.Na ostrově Tinian v Pacifiku startuje americký bombardér B 29 směrem k japonské pevnině. Všechno jde podle plánu, v 8. hodin je cíl Hirošima dosažen, do vzduchu je vypuštěna atomová bomba na milionové město.Za okamžik později se objeví jasná záře.Obrovský atomový hřib stoupá nad město.Co se nachází dole v tuto chvíli je nepředstavitelná zkáza s požáry-opravdové peklo. Pilot letadla říká: "Od těchto vzpomínek na nejstrašnější minuty mého života se nikdy neosvobodím,ani kdybych se dožil sta let." Nejen on, ale celý svět je šokovaný: tisíce lidí přijdou o své domovy, během několika málo sekund  jsou zasypáni nebo popáleni. Ale během této exploze se událo ještě něco jiného,co bylo dlouhý čas skryté.

Několik jezuitských kněží, kteří žili jen několik obytných bloků od centra výbuchu, byli zázračně ochráněni,protože jinak to nelze vysvětlit.

Jeden z nich byl P. Schiffer, který tam svého času sloužil jako 30.-ti letý farář ve farnosti P. Marie Nanebevzaté a který posléze dosvědčil v roce 1976 na eucharistickém kongresu ve Filadelfii před desítkami tisíc lidí následující zkušenost:

"Zcela náhle mezi mými dvěma nádechy se změnilo modré nebe nad Hirošimou na oslnující, intenzivní záři.Za okamžik nastalo ticho.Plaval jsem v oceánu světla a pocítil jsem strach.Najednou se všechno kolem naplnilo hromem strašné exploze.Nějaká neviditelná síla mě shodila se židle,připadal jsem si jako padající podzimní list.Pak se vše ponořilo do tmy a do tiché nicoty.

Nebyl jsem v bezvědomí, snažil jsem se přemýšlet, co se stalo, ležel jsem tváří k zemi, nic jsem neviděl ani neslyšel.Myslel jsem si, že jsem mrtvý.Pak jsem uslyšel svůj hlas a zjistil, že žiju a zároven ve mě rostla strašná jistota, že se stala nějaká šílená katastrofa.Celý den jsem já i moji bratři strávili v tom pekle ohně,kouře a záření, až nás zachranáři nakonec nalezli a vysvobodili."

Lidsky nelze nijak vysvětlit,jak je možné, že jezuité jako jediní přežili  v zoně do 1,5 km od centra výbuchu.Zůstalo záhadou,že žádný z těchto kněží netrpěl nemocí z ozáření a proč zůstal jejich dům jen 8. bloků od výbuchu stát, když všechny budovy kolem byly zničeny a spáleny.Ani mnoho amerických a japonských vědců nemohlo najít vysvětlení, proč P. Schiffer přežil bez následků dalších 33. let v dobrém zdraví.Na všechny otázky měli jezuité vždy stejnou odpověd:"Jako misionáři jsme prostě chtěli žít poselství z Fatimy, a proto jsme se denně modlili růženec."

Fatima se nachází v Potugalsku a je jedním z nejznámějších poutních míst na světě.Poutním místem se stala během I. světové války, kdy 13.5.1917,podle výpovědí dětí, které tam pásly dobytek,se jim zjevila P. Maria.Předpověděla konec války a pomoc všem, kdo se na ni budou obracet v modlitbě.Pokud se lidé neobrátí k Bohu,řekla,že přijde druhá, ještě strašnější válka a Rusko zaplave svět ateistickou ideologií.Na závěr zjevení, na kterém bylo přítomno několik desítek tisíc lidí, včetně novinářů a fotografů,měl se udát podle tvrzení dětí zázrak.Hustě pršelo, ale v poledne se mraky roztrhaly a vyšlo slunce v podobě matného disku rotujícího po obloze a zářícího všemi barvami.Poté se slunce oddělilo od oblohy a vrhlo se k zemi.Nakonec se vrátilo zpět a všichni lidé od rána promočení vytrvalým deštěm  byli suší.Není bez zajímavosti, že Portugalsko vyvázlo ve II. sv. válce na rozdíl od ostatních států Evropy bez větších škod.

Ale není samozřejmě nad osobní zkušenost, se kterou se právě podělím.V 90.-tých létech jsem pravidelně jezdil na další poutní místo-Medžugorje v Bosně a Hercegovině, kde jsem posléze i nějaký čas žil.Někdy v létě jsem byl účastníkem mírového pochodu, který vedl z Medžugorje do 10.km vzdálené vesnice.Ač všude kolem zuřila dlouhé roky válka, Medžugorje zůstalo ušetřeno všech válečných hrůz.Po příchodu do Ljubuški jsme viděli všude na sloupech pohřební parte mužů od 20.let výše, kteří v těch vesnicích padli.A v kostele slyšeli nářek matek a manželek za své padlé.Za kostelem stály tucty nových rakví.Z Medžugorje bojovali take muži ve válce,nepadl však ani jeden.Podle výpovědí pilotů po válce,kteří dostali rozkaz letět a Medžugorje bombardovat,tak ačkoliv vzlétli se svými stroji za jasného počasí,Medžugorje se zahalilo do mlhy a piloti se dezorientovaní vrátili vždy zpět bez úspěchu na základnu.Ani ostřelování se nepovedlo,granáty na Medžugorji dopadly, ale nevybuchly.Kromě jednoho, ten zabil na dvorku slepici...Tak jak lidstvo zůstalo z velké části hluché k poselstvím z Fatimy,tak je tomu i k Medžugorji.Zjevení nejsou církevně uznaná,ale lidé tady nacházejí pokoj, vnitřní mír a radost.Hodnoty, na které jsme zapoměli.Hlas shůry k nám tady naléhavě promlouvá v dějinách zcela ojediněle už 33.let.

A na závěr...ale ne, odpustím si další úvahu.Byli jste někdy na svatém Hostýně?Doporučuji!