- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
V dnešní době máme de lege lata tři druhy párového soužití, čili de facto manželství:
1. manželství de iure (bez určení délky trvání, tzv. na neurčito, s velmi snadnou a rychlou zrušitelností ve formě dohody schvalované soudem).
2. registrované partnerství, vyhrazené jen osobám stejného pohlaví, s právnimi dopady menšími než u manželství ad 1.
3. faktické soužití - společná domácnost (čili osoby spolužijící), přístupné komukoli a neomezované právně ani pohlavím, ani věkem, ani počtem účastníků. Právní důsledky tohoto typu "manželství" jsou různé a nastupují po uplynutí různé doby trvání: ihned, po měsíci, po 3 měsících, po roce, po třech letech trvání společné domácnosti. (naposledy právo na dědictví a na přechod nájmu bytu).
De lege ferenda mám za to, že vzhledem k současnému stavu společnosti by bylo vhodné umožnit manželství ad 2. (registrované partnerství) i jinopohlavním párům a dále doplnit manželství ad 1 dalšími dvěma druhy manželství:
4. manželství na dobu určitou, třeba 7 let: po uplynutí lhůty by manželství automaticky zanikalo, nedošlo-li by k jeho prodloužení souhlasným projevem vůle; právní důsledky zániku manželství by byly smluvně zakotveny již při jeho uzavírání.
5. manželství nerozlučitelné, tak jak odpovídá tisícileté tradici (v předkřesťanském Římě se nazývalo matrimonium strictum) a s ještě menší možností zrušitelnosti, než jak to navrhovalo v připomínkách k občanskému zákoníku ministerstvo kultury.
Rozšíření možností výběru nikomu neublíží, mnohým pomůže.
Je-li rozvod normální, pak by se mělo manželství uzavírat raději jen na dobu určitou, mělo-li by se uzavírat vůbec.
Pro desítky generací našich předků bylo samozřejmým, že manželství se uzavírá na doživotí, a myšlenka, že by tomu tak být nemělo, by jim připadal vrcholně absurdní.
Jestliže dnes většině populace připadá absurdní myšlenka, že manželství má být trvalé a na doživotí, vzniká zásadní otázka, co nám bude připadat asurdní zítra. Budou naše děti a naši vnuci považovat za absurdní monogamii? Ochranu malých děvčátek před sexem s pedofily? Právo na život? Vlastnické právo? Právo rodičů vychovávat své děti? Navštěvovat své rodiče v nemocnici? Povinnost platit dluhy?
Co nám přijde samozřejmé, může našim dětem směle připadat absurdní, když i nám připadá absurdní to, co naši předkové považovali za samozřejmé.
mě přijde zase absurdní, že u církevních sňatků je legitimním důvodem k rozvodu neplodnost, což je u mě sakra hloupej důvod opustit partnera, narozdíl třeba od situace, kdy je jeden násilník/alkoholik/gambler... To, že někomu slibuju "společný život až do smrti" nesmí znamenat, žeš se od něj mám nechat třeba zabít, když se ukáže po letech být jiným člověkem, než jakým se jevil v době svatby.
na doživotí-vždyť to by se dalo snadno zařídit.Stačilo by,aby byla možnost dvou sňatků-církevního a civilního(což lze i dnes),ale rozvést by se mohl pouze civilní.A tak by to mělo být.Nechápu, proč se lidé berou v kostele a má možnost je rozvést civilní soud.Ať církevní sňatky ruší pouze církev.
No a jsou tu doživotní sňatky.
že trvající církevní sňatek je právní překážkou pro uzavření dalšího sňatku civilního. To by šlo - ale co bude dělat stát s lidmi, kteří změní církev a budou tvrdit, že už s bývalou církví nechtějí mít nic společného a nehodlají se podrobit řízení o zneplatnění před jejími orgány, které považují za heretické?
Váš návrh je jen ztěží realizovatelný.
Přece ve veřejnoprávních mediích vysvětlil, že návrh není jeho chyba. Nemůže za to, nečetl ho, to všechno je věc církevního odboru na ministerstvu.
Těžko chápu, ale k čemu takový ministr a k čemu církevní odbor?