Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
Foto

Mirko, tak to jsem ráda, že ta paní za okýnkem jsem nebyla já;-D S takovými Jiříky jsem totiž vždycky potajmu, spiklenecky propašovala nedojedené jídlo tak, aby učitelky neviděly a nebyl malér. Dodnes vidím tu jejich úlevu;-)

0 0
možnosti
Foto

Díky, Jitko, za příspěvek, i za toho Jiříka. Bylo to fakt pro něj trápení... R^;-)

0 0
možnosti
Foto

Trochu jsem si vzpomněla na vlastní zážitky ze školní jídelny před čtyřiceti lety: muselo se dojídat a žádná diskuse. Nejlepší bylo nechat tác i s nedojedeným jídlem na stole, tiše se vytratit a doufat, že na nás přísné družinářce, která měla v jídelně dozor nebude nikdo žalovat.

R^:-)

1 0
možnosti
Foto

Do základní školy jsem chodila v době, kdy ještě školní jídelny nebyly ve školách, zejména těch vesnických, natož nějaké družinářky. Svačiny jsme si nosili z domu. Díky za příspěvek. ;-)

1 0
možnosti
Foto

děti jsou citlivá stvoření a takové zážitky je mohou poznamenat na celý život

karmaR^

1 0
možnosti
Foto

Já si zase vzpomínám, že jednou na výletě, to nebylo ve školní jídelně, nám celé třídě objednali dršťkovou polévku, (maminka ji doma nevařila), učitel si sedl ke stolu proti mě a nutil mě, abych ji dojedla. Od té doby jsem už dršťkovou nikdy nedala do úst. A ve škole se mi také nejvíc protivil špenát, plíčka a husí krev s bramborami. Díky, pane Temlíku, za poznámku. R^

0 0
možnosti
JS

:) kéž by bylo víc takových rodičů, Mirko a víc rozumných dospělých (třeba za okýnkem jídelny) :)

2 0
možnosti
Foto

Jano, díky za poznámku. Ty to máš odkoukaný, viďˇ? R^;-)

1 0
možnosti
VT

...taky jsem přežil, ale ta zvláštní, denodenně stejná UHO, špenát zpracovaný do konzistence lepidla a jeho hnědá barva, stále to mám v paměti....;-)

1 0
možnosti
Foto

Říká se tomu bezstarostná dětství, ale někdy mají ti naši malí školáčkové i takové trápení, o kterých se nám, dospělým, ani nesní. (Samozřejmě i rodiče s dětmi a učitelé s dětmi i s rodiči). Díky za příspěvek, pane Korecký. :-(

1 0
možnosti
PK

No jasně je to v lidech a to i ve školství. Na ZŠ jsem na učitele neměl štěstí (nutno podotknout,že ani oni na mě). Dobré pedagogy jsem potkal na strojařině a pak na vejšce, to už mě to fakt bavilo. No a školní jídelna to bylo pro mě někdy peklo.....ale koneckonců jsem přežil;-D

1 0
možnosti
  • Počet článků 336
  • Celková karma 23,40
  • Průměrná čtenost 720x
Povoláním výtvarnice - kreslím, fotografuji, píši, zajímám se o vše, někdy i o politiku. Zlobí mě lež, pokrytectví, nespravedlnost, nesoulad ve společnosti - i v mezilidských vztazích. Publikace mých článků a fejetonů v různých časopisech, knížka vzpomínek a příběhů, Vyprávěnky. 

mpantlikova@seznam.cz

Seznam rubrik