- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Tak buďte ráda, že vás nezabil. Manžel bude zjevně svatý.
Kláro - téměř svatý - jsem ráda, že ho mám. Nezlobil sel, jen mi poradil, abych si ty klíče navlékla na tkaničku a pověsila si je krk - jako malé děti. (Ale on také zapomíná, před chvílí jsme hledali jeho mobil- ten se naštěstí ozval ze skříně). Hezký den.
Kdysi jsme měli sousedku, která si ustavičně zabouchávala dveře a klíče měla doma. Takže jsem jí s frekvencí asi 1x týdně otvíral šroubovákem, kterým jsem odšrouboval masku a dveře pak montážním klíčem. Naštěstí měla kliku s úplně obyčejným zámkem. U bezpečnostních zámků zvenku nic šroubovat nejde.
Nedělaly se takové pípáky, které se připnuly ke klíčům, a když je člověk hledal, stačilo tlesknout a pípák se rozpípal?
Jinak mě váš příběh pobavil, ale manžel z toho nemohl být moc nadšený.
Pane Kvapile, to pípátko jsem měla, ale už dopípalo. Musím se zase pro nějaké zastavit na tržnici u Vietnamců. Je to dobrá věc. Jo, a musím Vám poděkovat - Vy první jste odhalil moje časté překlepy. (Problém s očima). Je to nepříjemné, ale zvykám si na to. Díky za zastavení.
Pokud nekde zapomenu telefon, tak si zavolam, ale s klicema, tak to je drama....
Ano. Z těch příběhů o ztracených klíčích by se mohla napsat kniha. Každému se to někdy stalo. Mně už mnohokrát. Díky za přečtení. Zdravím.
S klíče jsem také zažila mnoho patalii ...jednou jsme se pro ně museli vracet o půlnoci 100 km ke známými když jsem tam zapomněla bundu s nimi na věšáku.Nebo jako spolujezdec jsem si je nechala po zamčení bytu na klíně a v jiném městě mě při vystupovani spadly pod obrubník. A po několika hodinovém hledání a přemýšlení kde jsem je mohla nechat to byla poslední varianta a naštěstí tam ležely. A příhod s nimi jsem měla víc, už se mě rodina posmívala že co klíče to u mě malér. I to mě naučilo v důchodu nespěchat a hodně si kontrolovat.
To se stává, když nejde o zdraví a život alespoň se zasmějeme. Hezký den:-))
Ano. konečně něco "veselejšího" na blog. Díky. paní Soňo , za zastavení.
Úsměvně lidské, Mirko. Roztržitost a zapomínání, to je též moje parketa
Blbé je to, Honzo, že to bude prý čím dál horší...
Běžná věc, to já řeším občas záhadu zavřeného pokoje ....ve všech možných a nemožných situacích...teď zrovna, kde je lístek na opravu sekačky, naposledy byl viděn v autě....tak nevím, je to alzheimer,nebo binec, nejraději to svádím na vnoučata, jenže oni tu nebyli..
My máme doma andulku - takže prý "za to může ona, zase mu schovala
brýle "- tvrdí muž...
To je hned, je bezva, že máte dobré sousedské vztahy a doma pomocníka :-)
Díky, Naďo. Ano, mám hodného muže a dobré sousedy. Jsem za to velmi vděčná...