To jsem já...

Přiznám se, že mě k tomuto krátkému článku inspiroval úsměvný příběh blogerky paní Zdeňky Ortové, její vzpomínka na někdejší oslavu MD0Z v jejich městě. Doufám, že ji i ta moje potěší, zrovna jako ta její vzpomínka mě.

Její příběh se týkal bizarního, poněkud trapnýého problému, který potkal jejího kolegy, amatérského číšníka, při obsluhování ženského osazenstva na oslavě MDŽ. Při této příležitosti jsem si vzpomněla i já na příhodu, která se již tradičně vypráví u nás ve Zlíně.

Před mnoha lety ( asi v 50. ltech m.st.) zde žil starší, vážený, a všemi oblíbený lékař, pan MUDr. Piťha. Tehdy byly ve městě jen tři kina, kino Svět, kino Záložna a to největší z nich, funkcionalistická stavba Velké kino, které zde nechal postavit v letech 1932 -33 slavný zlínský rodák Tomáš Baťa. To kino bylo tehdejšími filmovými diváky nejnavštěvovanější.

Kdysi, před promítáním jakéhosi slavného velkofilmu ,se stala tato příhoda. Sál Velkého kina tehdy pro 2270 diváků (dnes pro 1010), byl obsazený do posledního místečka. Po zhasnutí světel a rozsvícení filmového plátna ztichl, a diváci s napětím očekávali začátek filmu. Vtom se ozvala rána... V přeplněném sále to zašumělo - „Ooooch... Co to bylo? Které č..ě?“ A z ticha hlediště se kategoricky ozvalo: „Já, doktor Piťha , přece si nenechám provalit bok“... Celý sál se s úlevou rozesmál – a slavný velkofilm mohl začít...

Funkcionalistická stavba zlínské Velké kino (Arch. F. Gahura). Dnes kulturní památka

00možnostireagovatVíce už toho není.