Díky, Mirko, za ten dvoudílný seriál. A rád jsem si připomněl tu Paříž, která dnes asi je do jisté míry stejná, ale jinak stejná.

A zavzpomínal jsem, jak jsem při své poslední návštěvě Paříže stál večer na Trocadéru a při pohledu na rozsvěcející se Paříž měl vlhko v očích, protože jsem tušil, že už se tam nepodívám...

Děkuji za zastavení, pane Vladimíre. Na Trocadéru jsem také kdysi stála, je odtud ja nádherný výhled na Eiffelovku a celé okolí. Paříž jsem si tehdy zamilovala i proto, že , bylo tam i v ulicích a kolem Seiny plno malířů. Ráda jsem je, i na Montmartru pozorovala při práci. Ještě jednou díky za zastavení. (Na onec postesknutí. Ještě stále nedovedu plně ovládat nový program m uložení fotografií na blog. Nevím, jak některou z fotek z hotového blogu odstranit. ASnad na to přijdu. ch jo. Zdravím.

Zdravím paní sousedku! Ty fotky mají svou atmosféru a já zavzpomínal, dnes v době digitální, na časy, kdy jsme zvažovali každý snímek, protože počet obrázků i filmů byl omezený. V Paříži jsem nikdy nebyl a už asi ani nebudu. Jednak je jistě poněkud jiná, než dříve, druhak mne nikdy nijak moc nelákala i když se v ní odehrával dej jednoho z mých oblíbených Remarquových románů. 🙂

Ve Francii jsem byl třikrát. Dvakrát lyžovat v Alpách, pak lanovku na Midi až pod Mt. Blanc a jednou v Provence a Azurovem pobřeží s kolem. Letos se tam chystáme na dva týdny. 🤭 Mějte se hezky.

PS. Za tu fotku u Eifelovky bych ale manžela asi zabil. 🤣

Pane sousede Jiří, děkuji Vám za zastavení i za komentář. Byla jsem ve Francii také třikrát, dvakrát v Paříži, jednou s manželem, podruhé na zájezdu s n.p. Fatrou a průvodcem. Pak na a čtyřdenním zájezdu v Provence. Tam jsme navštívili všechna významná města a oblasti, hlavně ty, co se týkají oblasti kultury, a hlavně malířství. To mě jako výtvarnici zajímá. Proto i ta Paříž, muzea-galerie v Louvre a Orsay, i kopec Montmartre proslaveném malíři. Jsem ráda, že jsem ji tehdy navštívila, Paříž se změnila, dnes bych tam již nejela. A ani nemám možnost. A na konec jednu bizarní vzpomínku. Kolem řeky Seiny - na jejím nábřeží jsem tenkrát viděla spoustu bezdomovců, kteří tam posedávali nebo polehávali přikrytí novinami - vedle s láhví piva nebo vína, na kamenných lavičkách. Jeden z nich mě opravdu zaujal. Seděl na lavičce. v ruce měl láhev s alkoholem a na hlavě slaměný klobouček s kytkou a v ní zastrčený červený praporek se srpem a kladivem. Tak jsem si řekla: "Hochu, tvoje představy o světě socialismu jsou mylné, u nás by ti "pšenka nekvetla". Okamžitě by tě zavřeli za příživnictví". Vyfotografovala jsem si toho bezďáka, ale fotka je hodně rozmazána. Manžel mě totiž varoval, že by mi ten člověk mohl sebrat fotoaparát a rozbít ho. Bola jsem proto nervózní. (Nezveřejnila jsem ji.)Ještě jednou díky za Váš příspěvek. A zdravím novoročně kopeček.

Děkuji a zdravím Vás, Jiří.

Krása.

Krásnější, Veroniko, až když se mi i povedlo opravit všechny ty chyby a překlepy. Zdravím.

Krásne snímky pani Mirka. Želám veľa zdravia a šťastia v novom roku.

Paní Melišová, snímky z diáků, staré 56 roků. Děkuji za pochvalu a srdečně zdravím na Slovensko v novém roce 2025. Hodně štěstí. .

V roce 1964 jsem nevěděl kam na Pigalle dřív upřít své oči...

Díky moc za vzpomínku. Vyvolala u mne vzpomínky na mé dětství a mládí. Poprvé jsem byl v Paříži s maminkou v roce 1964. Bydleli jsme u strýčka v městečku Herblay (cca 20 km od centra Paříže). A pak jsem byl s kamarádem v Paříži v roce 1980 na tři týdny a to jsme bydleli přímo v Paříži. Pak jsem tam byl ještě v devadesátkách na služební stáži, ale dnes bych tam žít nechtěl...

Děkuji, pane Beránku, za Vaši vzpomínku i komentář. Zdravím-