Milí přátelé, do blogu jsem přidala několik fotografií z Paříže. A ještě nějaké přidám, až je pohledám. Až dopeču vánoční cukroví. Děkuji Vám c všem za zájem o můj blog. Mirka.

Díky!

Tentokrát jste do svých vzpomínek nezapletla svou náklonnost ke všemu, co ve výsledku vyhovuje současnému Russku, takže velmi souzním se vším, na co vzpomínáte. Byla to krásná doba, plná naděje, těhotná uměním, příslibem vizí, jakých lidstvo dosáhne do konce tisíciletí.

Pak už jenom drobnost: Čas ubíhá rychleji než se zdá. Rok 1968 byl už před padesáti-šesti lety...

Kyško, Vy aby jste si nerýpnul... Jak jste na to přišel že vychvaluji všechno ruské? Pěšky, nebo s trakařem? Mám někde blogu článek jak jsme cestovali na dovoleno ROH do Ruska, tehdy do Tbilisi, doporučuji.

Krásna spomienka.

Děkuji Vám, paní Melišová za pochvalu. Těch vzpomínek mám daleko víc, ale nejsem zvyklá psát články na blogu příliš dlouhé. A některé z těch mých vzpomínek jsou i humorné., Tak například tyto: Když jsme jeli zmezinárodním rychlíkem z Prahy do Paříže, museli jsme mít místenku do vlaku. Při odjezdu zpět jsem na pařížském nádraží chtěla koupit místenku , ale paní u pokladny vůbec nechápala, co po ní chci. Asi to vůbec neznala. A další. Ulicemi Paříže pobíhali vysocí štíhlí pouliční prodejci tmavé plet, a i kdy bylo léto, každý z nich měl na hlavě proužkovaný pleten ý kulich s bambulkou. Nabízeli hlavně dámské rámové kabelky, opravdu z pravé kůže z s kovovým nápisem Paris. Tehdy byl ten typ kabelky v módě, také jsem po jedné z nich zatoužila. Ten černoch asi poznal že jsme Česi a pronesl: "Česi nemaj penise". Přišlo mi to velmi komické. Manžel, který nosil šrajtoflu a doklady u sebe mi nakonec tu kabelku koupil, i i když jsem si pak museli ooříct jiné věci. A jak to s ní dopadlo? Protože byla pro nás tak vzácně drahá, stále jsem si ji šetřila, takže i dnes stále vypadá jako by byla nová. (Nenosím ji, protože už dávno vyšla z módy. Anebo... Na obědy ani na večeře jsme nechodili, byli jsme jen jednou - kuře na houbách - 9 franků, a stále jsme si kupovali křupavou francouzskou bagetu - a něco k tomu. Oblíbili jsme si takovou zvláštní jednu rybí konzervu, kterou jsme u nás nikdy neviděli. Stála jen dva franky. (Doma jsme pak zjistili, že to bylaa lahůdka, tresčí játra)To je tak, když člověk nerozumí jazyku.. Z francouzštiny jsem se naučila jen pozdravy a pár g frází. Znala jsem trochu německy a manžel anglicky, ale s tím jsme mez obyčejnými lidmi neuspěli. Jo - a ta francouzská křupavá bageta byla velmi dobrá, ale její kůrka tak tvrdá, že jsem si po týdnu konzumace docela odřela dásně. (Ale co by člověk nevytrpěl kvůli Paříži?) A bylo tohoj ještě víc, ale není na to zde místu. Zdravím na Slovensko.

Hezké vzpomínky a tak si je taky uchovejte.Dnešní Paříž to je Mogadišo.

Máte pravdu, dnes bych tam jet nechtěla. Děkuji za poznámku a zastavení.

Mám rád tyto dávné vzpomínky, rád je čtu, jen je škoda, že jste nepřidala vaše fotografie.

Mám nějaké fotografie , ale hlavně ty diapozitivy. potřebovala bych je převést na fotopapír, nebo do PC. Koupili jsem si nějaký přístroj na převod snímku ú. ale museli jsme ho vrátit, byl vadný. Mrzelo mě to. Ale nějakou fotku do blogu přiložím, pokud se mi to povede. Díky za příspěvek.

Děkuji, paní Rybnická, za příspěvek.