- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Dýně jsme na jihu ani v Praze neměli, zato na hřbitovy se muselo. No, babičky tam chodily snad každý týden.
U nás na políčku v N... na Slovácku jsme dýně měli, a i zde pěstujeme ty olejné (semínka bez slupek), sušíme je, jsou zdravé. letos byly menší - a jsou to ty vyřezávané na fotografii. Hřbitovy se zde, ve Zlíně, ale i v mé rodné vesnici N... upravují stále pečlivě, a ne jen před Dušičkami. Viděla jsem hřbitovy i jinde , např. v Maďarsku, tam byly horší. V Holandsku jsou upravované, ale jinak. Fotografie na pomnících mají barevné , namísto pomníků často velké kamenné srdce, na dětský hrobech spousty hraček. Naše hřbitovy se mi líbí víc. Díky za nahlédnutí a reakci., paní Kláro.
Tady je neco o Halloween v Severni Americe:
https://www.youtube.com/watch?v=L2OLJT5WuUE ...evolution of Halloween costumes
https://www.cnn.com/2019/10/31/us/trick-or-treat-etiquette-trnd/index.html
https://globalnews.ca/tag/halloween/
https://www.cbc.ca/news/politics/no-halloween-costume-trudeau-1.5342943
https://www.ctv.ca/TheSocial/Video?vid=1761949 ..CTV The Social - Halloween
Podívám se, pane Holý. Díky -a zdravím Vás za moře...
Mirko, nevím jak je to ve světě, protože nejsem moc velký cestovatel. Ale musím říct, že jsem hrdý na to, jak se u nás navštěvují, uklízí a šlechtí hroby. Myslím, že příbuzní tím prokazují zemřelým úctu. V našem kraji to není jen na dušičky, ale taky třeba když je v místě pouť, na vánoce nebo velikonoce. Děkuji za hezký blog
Díky, Honzo. Ráda chodím na hřbitovy, když někam jedeme často je navštěvuji. Na hřbitovech se pozná jací tam žijí lidé- a čeho si váží. Lidé, kteří si váží svých zesnulých předků, nemohou být zlí .Proto jsem ráda, že žiji doma, mezi svými. . Díky za příspěvek.
Na rozsvícené dýně si pamatuji ze svého dětství i já. Paní Mirko, Vaše umělecké nadání je poznat i na těch výtvorech pro Vaše vnoučátka. Já tu trpělivost nemám; jsem ráda, že udělám aspoň pár věnečků k Dušičkám. Nekupuji, vyrábím - sice malinkaté, ale moje zemřelé jistě potěší, protože jsem je pro ně sama udělala.
Vyřezával jsem složitější strrašidýlka, ale tyto jsou jednoduché a usměvavé, aby se jich holčičky nebály. Jsou ještě malé, tři a čtyři roky. A pravnoučci sou ještě batolata...
Moc pěkný blog paní Mirko, a ano, každému co jeho jest...
Dušičky a Halloween, pro mě dobrý. V rodině máme Mexičanku a protože mý vysokou školu uměleckého směru pomáhala v Náprstkově muzeum organizovat ,,Den mrtvých" což je pro našince trošku silnější kafíčko,taková podívaná, tak jak to berou za oceánem.
Pamatuji si, jak jsem před léty dostali půlmetrovou smrtku jako dar, náhodou jí při manipulaci upadla kosa a tak je někde ve skříni, jen ať tam probůh dál zůstane...
Byl o tom pořad v televizi - takový festival, jak v Riu, jen s kostlivci.
Mirko, nemyslím si, že by se mělo porovnávat, jestli jsou důležitější Dušičky nebo Halloween, záleží to na každém z nás, jak to pojímá a jak to má zakořeněné. Osobně jsou mi bližší Dušičky, i když je neberu jako pokyn vydat se na hřbitov. Na své rodiče a další zesnulé blízké vzpomínám jaksi průběžně a na místo jejich posledního odpočinku se vypravím nezávisle na kalendářním datu. Pokud jde o Halloween, tak ten beru spíš jako zábavu pro děti. A ty dýně jste vyřezala moc hezky
Díky, pane Honzo, za zastavení.
Pěkně napsáno. Taky si myslím, že nesmírně důležité je vzpomínání na naše blízké, kteří odešli... Úcta a láska k nim se v době kolem dvou svátků: "Dušiček" a Všech svatých projevuje mnohem viditelněji. Zároveň však ve svém blízkém i vzdálenějším okolí vnímám, že to zdaleka není jen záležitost dvou dnů v roce. Lidé pečují o hroby svých blízkých (a mnozí také na ně pravidelně myslí) po celý rok.
Kdo chce slavit Halloween, ať ho slaví. Mně osobně to nic neříká. Tragikomické je, že komunisté si to "světýlkování" posunuli na sedmý listopad do lampionových průvodů.
Jak vypadaly původní keltské zvyky v době před více než dvěma tisícíletími, o tom stejně víme jen velice málo. Jde spíše o hodně idealizované, nereálné představy o Keltech. Ale jsem přesvědčen, že ty dvě podoby vzpomínání či slavení se nemají stavět za každou cenu proti sobě.
Ano, je to tak, pane Trizuljaku. Děkuji za zastavení.