Než začne foukat ze strnišť...

Skončil napůl deštivý červenec, nijak se nevymykající normálu. Děti si zatím užívají prázdnin, ale začátkem srpna začíná jejich druhá polovina, brzy začne „foukat ze strnišť“ -a ony zase usednou do školních lavic.

V tuto dobu ráda vzpomínám na své mládí, ale hlavně na dětství, strávené v mé rodné vesnici na Kyjovsku.

Obec Násedlovice se nachází ve zvlněném kraji s lány obilí, kukuřice, brambor, řepy (i cukrovky), rozkvetlých slunečnic a s vinohrady plných sladkých šťavnatých hroznů. Dnes jej podle vzhledu někteří nazývají „moravské Toskánsko“. Tato zemědělská oblast byla odedávna obývána pilnými, pracovitými lidmi.

V této době, po žních, jsme my děti chodily na spokosená pole, na strniště, pást hejna hus. Jen co jsme ty naše věčně hladové štěbetalky vyhnaly ze vrat, rzlétly se, ospíchaly, aby byly co nejdřív na poli a naplnily svá volátka zrním z trsů pšenice nebo ječmenev zanechané brázdách, anebo z těch, co napadaly při sklizni na zem. To naše nepokojné hejno jsme ale musely hlídat, aby se namísto toho nepustilo do některého ze snopů obilí, mandelů, stojícíc ve skupinách po dvanáýcti kusech. Kdyby to na nás někdo pžaloval, byl by mazec.

Pasení husí bylo prima - až na to ranní vstávání... Vyháněly jsme je na pastvu časně ráno, hned po rozednění, a jak známo, všichni školáci si o prázdninách rádi pospí. Naši rodiče ale byli i přísní, v posteli nás dlouho lenošit nenechali. Při pastvě jsme se naštěstí setkávaly i s jinými dětmi, hlavně s kamarádkami ze školy, takže o zábavu bylo postaráno.

Tož takové jsoum moje vzpomínky na letní prázdninové období, které bylo pro nás děti nejen zaslouženým odpočinkem od školních lavic, obdobím zábavy a dětských her, her, ale i různých povinností. A jak se po pravdě říká, „komu se nelení, tomu se zelení“... Naši rodiče byli pracovití, doma i v hospodářství bývalo od jara do zimy plno práce, a my děti jsme byly zvyklé pomáhat. a pasení hus byl jeden z našich úkolů. .

Když ale na konci léta polní práce skončily, vymlácené obilí bylo v pytlích a ve skřchu, klásky kukuřice (po moravsky turkyně) pečlivě povázány a zavěšeny na hambalkách pod střechou, všichni jsme měli radost z dobře vykonané práce. Pak se již těšili na dožínky, později na slavnost vinobraní, a nakonec na tradiční martinské hody.

Tož takový byl život na dědiněi – nejen pro všechny „strýce a tetičky“, jak jsme je jako děti oslovovaly, ale i pro nás školní mládež, v létě o prázdninách. Na léto a prázdniny jsme se vždy velmi těšily, byly zábavné, někdy i náročné, ale ráda na ně vzpomínám.

Fotografie v blogu M. Pantlíková

Jižní rava, Kyjovsko, Ždáňsko

Kukuřice (turkyň)

Lán pšenice

Násedlovský dožínková průvod

S jabloní