Nepohádková televizní pohádka

O Štědrém dnu jsme se vždy těšili na novou televizní pohádku. Sledovali jsme ji s dětmi, a bývalo to s nimi pěkné zakončení štědrovečerního večera. Po zkušenostech z posledních let však usedám k televizní obrazovce s obavami.

Tentokrát jsem o štědrém večeru v čT sledovala pohádku Záhada strašidelného zámku už jen ze zvědavosti, jestli (jako obvykle) nezklame, a opravdu nezklamala. Mizerné dílo, snad ještě horší než jsem očekávala. Pohádka o strašidelném zámku nebyla strašidelná, bohužel ani pohádková. Nuda, u které se nedalo vydržet, však jsem u ní usnula - a zaspala její konec. Děj pohádky byl komplikovaný, těžko pochopitelný pro dospělého, natož pro děti, kterým byla určena. Princezna nebyla „princezna“, byla sice mladá a hezká, ale nevýrazná dívka, která se jako princezna nechovala. A její „vyvolený“ ? Obyčejný hoch bez šarmu, charisma a originality. Další z hlavních postav, ministr hospodářství herec Jiří Mádl, se tam přes svoji snahu být zábavný, pitvořil jako začínající ochotnický herec. A ti ostatní podobně.

Zlatá Pyšná princezna, Tři oříšky pro Popelku - a ostatní naše staré dobré filmové a televizní pohádky. Nedávno pan Čulík z BL interpretoval jslova jednoho kritika z Britských listů - že poslední dobou vznikají v České televizi televizní filmy a seriály nudné a nezáživné, jako by byly vytvořeny jen na příkaz, bez autorova (textaře, scénáristy i režiséra) vnitřního zaujetí. Prostě jen proto, aby bylo do termínu něco natočeno a dobře zaplaceno. A já se ptám. Existuje v ČT nějaká kulturní komise, která takováto „díla“ schvaluje? A pokud ano, co to tam „sedí“ za dobře placené úředníky? Hlavně, že se nám občanům zvýšily ktelevizní koncesionářské poplatky. A zlepšení? Skutek- utek.