Hmmm, mně jednou na prumce dali nespravedlive dvojku z chování, taky jsem to dlouho pociťovala jako křivdu, ale už se tomu směju.

Časem se člověk těm křivdám usměje.. I ty patří k životu. . Učitelé bývají často nervozní - a nemůžeme se jim divit. Díky, Naďo, za zastavení.

Pěkná vzpomínka, ani na ty křivdy se nezapomíná. Já třeba na to, když po mně paní učitelka hodila mokrý, špinavý hadr na tabulespletla se, měla mířit líp!

Ano, Jitko. Sice i dnes občas utrpíme nějakou tu křivdu - nebo křivdičku, ale už se s tím lépe vyrovnáváme. Hodíme ji za hlavu - a basta. Jinak - znáte to z básně "zažírá se křivda vd uši - jako rez... " Díky za pznámku.

Technická poznámka: Pokud je mi známo, velká násobilka zpaměti se na československých základních školách nikdy neučila. Malá násobilka nazpaměť se probírala ve třetí třídě ( 8 x 7 je malá násobilka).

K tématu: Učitelé zejména v nejnižších třídách by měli být především laskaví a spravedliví, dětský pocit křivdy bývá velmi "trvanlivý".

Náš pan učitel F. Šmíd ji tak nazýval. Myslila se tím násobení čísel od od 6 do 10... Násobení čísel od 1 do 5 jsme tehdy nazývali malou násobilku. (Bylo to v 50. l. m. st.). Díky za poznámku.

ČB film - Cesta do hlubin študákovy duše ... Končí báječnou replikou - "Student má nejen duši, ale i srdce" ! Ten film je z r. 1939, neuvěřitelné, jak aktuální ! Stále si představuji onoho legendárního psal, kterak se dere Severním pólem, aby přinesl domovníkovi noviny ! ...

Ano, a přitom hezky s humorem...

Taky jsem zažil křivdu! Opravdu vášnivý čtenář, kde čeho. Jako u matematiky tvořivost myšlení - podobně pak tvorba slovní zásoby, rozvoj fantazie ap. Na střední, jsme měli stvořit nějakou povídku. Kantor kroužil po třídě a zastavil se těsně u mne. Nabyl jsem pocitu jakéhosi intimna, soukromí ! "Přečteš nám to Miroslave? Já v dojmu "Nás dvou", jsem upřímně podal dotaz - Nahlas" ? To jej tak popudilo, že mi dal kouli a vyhlásil za zhýralého drzouna ! Probudila se u mne revolta a stal se zcela alergickým na Rozbor větný! Na maturitním vysvědčení jsem obdržel - Čeština = 3. Otec se na to podíval a pravil - "Synu, ty neumíš česky" ... ? Nesu si to dodnes, (úsměvné), kříívda veliká a S Ere mne to furt ... !

To jsou ty křivdy na duši. Dítě je vnímá citlivě, nejvíc v pubertě. Vzpomínám si ještě na jednu křivdu. Ve škole se za našich dob hodně zpívalo. Stáli jsme kdysi mezi lavicemi a zpívali společně jakousi lidovou píseň. Vedle mne stála o hlavu vyšší spolužačka a zpívala hrozně falešně. Učitel to zaznamenal, přistoupil k nám a praštil smyčcem po hlavě - ne ji, ale mne... Asi se zmýlil, protože dobře věděl, že jsem to nebyla já, často mě nechal zpívat sólově... A ani se mi tenkrát neomluvil. To mně na něj hodně mrzelo... Díky, pane Bučku, za Vaši vzpomínku .

Takové nepříjemné drobnosti si člověk pamatuje dlouho, Mirko, Ti učitelé, jak matematikář, tak i ten druhý, byli možná machři ve svých oborech, ale scházela jim empatie, nepochopili, že jste neudělala nic špatného nebo jimi zakázaného.

To jsou ty křivdy, páchané" někdy na malých dětech... Ale i to je důležité, prostě i na křivdy a různá příkoří by si mělo dítě - a mladý člověk zvykat. Život není jen procházka růžovým sadem. Díky za poznámku,Jene.

Ta průpovídka o probuzení o půlnoci a odříkání jako když bičem mrská, tak ta se snad tenkrát musela učit na pajdáku . Díky za milou vzpomínku.

Vzpomínám na jednu zdravotní sestru, instrumentářku, která i po létech dokázala rychle vyjmenovat v přesném pořadí chirurgické nástroje, které musela, k určitému zákroku, chystat. I ta tvrdila, klidně o půl noci....

Milá vzpomínka na školní léta! Některé přikryl čas, jiné, které byly pro nás hodně významné, nikdy nezapomeneme. Nedivím se, že tato je pro Vás stále živá.

Na školu vzpomínám rád, výraznê převažovali dobří kantoři. Pochopitelně přísnost se ocení později.

Poslední dobou slýchám, že to různé biflování učiva - i jiné znalosti a dovednosti, např. psaní rukou, které po nás v naší době škola vyžadovala, neměly smysl. Já si to nemyslím, kalkulačka přece nenahradí nenahradí matematiku - (a také ji u sebe člověk vždycky nemá), a ťukání do klávesnice nikomu nenahradí charakteristický rukopis... A postupem času člověk ocení ty kantory, kteří brali své povolání zodpovědně. Díky, za poznámku, pane Gayere...